Antropologické premisy bioetiky

Autor: Jiří Skoblík - Číslo: 2004/3 (Panoráma)

Ve dnech 2. – 4. 1. 2004 se v Innsbrucku konalo tradiční setkání morálních teologů německého jazyka, tzv. "Rotter-Kreis", podle svého iniciátora prof. Hanse Rottera SJ. Téma setkání: Anthropologische Prämissen der Bioethik. Neurowissenschaften und theologisches Menschenbild. Referentem byl lékař a filosof prof. DDr. Günter Rager, neuroanatom a speciální embryolog, působící ve Fribourgu, koreferentem prof. Dr. Josef Quitterer, filosof z Innsbrucku.

Jednání zahájil Günter Virt (Vídeň). G. Rager promluvil na téma Historie a metody přírodních věd, aplikovatelnost jejich poznatků. Referent zdůraznil, že chce hledat odpověď na otázku, jak výstižně mluvit ve světle současné vědy o obrazu člověka, který je relevantní také pro teologii, a upozornit na redukcionistický obraz člověka.

Ohledně otázky "Má pojem osoby ve světle výzkumu mozku ještě oprávnění?" se propracoval ke kladné odpovědi, i když nevylučoval změnu vžitých termínů. Vnímání člověka není možné pojímat jako prosté kopírování zevního podnětu, závisí na tom, co mozek s příslušným podnětem udělá. V navazující diskusi odpověděl mimo jiné na otázku o povaze snu a řekl, že sen opakuje a nově kombinuje již přijaté materiály.

Druhého dne G. Rager se v přednášce Základní vzorce a modely argumentace redukcionistických obrazů člověka věnoval pouze radikální formě naturalistického redukcionismu a polemizoval s ním jako s nepřijatelnou koncepcí. Při vypracovávání teorií dochází k překračování mezí přírodovědy do filosofické a světonázorové oblasti. Charakterizoval to téměř žurnalisticky: „Ztotožněme duševní procesy s řečí neuronů. Nižší rovina (´nervová´) nevyžaduje rovinu vyšší (´duševní´)." Tzv. Selbst (jáství) je v pojetí redukcionismu pouhou iluzí. Iluzí je prý také svoboda, protože těsně před prožíváním svobody (350 miliontin vteřiny) dochází k determinujícímu rozhodnutí, které si člověk neuvědomuje.

V kritice redukcionismu Rager uvedl, že vědomí a nervový systém nejsou dostatečně definovány a pojímány jako celek, nýbrž pouze z určitého hlediska. Problémem vědy je souhra perspektivy první osoby (subjektivní moment) s perspektivou třetí osoby (moment objektivní), a tím jednota myšlení. U redukcionismu lze mluvit o jeho mesiášském tónu, který ujišťuje, že je nutné člověka osvobodit od hlouposti (kterou se míní „iluze“ svobody a tím mravní odpovědnosti). Každá snaha v tomto smyslu je vždy spojena s ponížením člověka.

Při diskusi o dosavadních výsledcích setkání zaznělo mimo jiné: Nikdo nedokáže být totožný se sebou, pouze Jahve mohl prohlásit „Jsem, který jsem“. Mravní pravdy jsou plodem přírodního druhu, který se nazývá člověk. Je rozdíl mezi pravdou objektivní a mravní, která není plně odvoditelná ze skutečnosti. K otázce kreativity (v etice důležité alternativy poslušnosti) referent podotkl, že se neurofyziologové nevyjadřují k otázkám, ke kterým nejsou kompetentní nebo nedozráli. Nadhozen byl problém duše; je třeba vyvarovat se dualismu, nežádoucímu právě tak jako monismus. Oba směry jsou produktem západního myšlení se sklonem mluvit v protikladech. Jinak řečeno, na rozdíl od východního myšlení se sklonem k syntéze má západní myšlení tendenci k analýze. Mluví se také o neutrálním monismu, počítajícím se dvěma aspekty téže skutečnosti.

V diskusi dále zazněla tato témata: Mechanismus paměti není znám. Idea mozkové smrti je pragmatické počínání. U velmi známých studií Küblerové-Rossové, zabývajících se psychikou člověka v terminálním stadiu, chybí EEG pozorovaných osob, proto zůstává nezodpovězena otázka, v jakém stavu byl při pozorováních mozek; její poznatky mají tedy pouze antropologický význam.

Odpoledne pojednal J. Quitterer téma Lidské jáství, kontinuita a konzistence. Konstatoval rozdíl mezi chtěným a reálným jástvím a připomněl, že jáství je některými mysliteli hodnoceno jako pouhá fikce. I zcela zdraví lidé se ke svému jáství pouze přibližují. Naturalisté poukazují na patologické případy projevující se rozporem v osobnosti. Jáství musí být konstruováno.

Druhá přednáška G. Ragera se zabývala tématem Interpretace, modely, analogie k vysvětlení vědomí a jáství. Referent zdůraznil nutnost nacházet neuronální koreláty k vědomí, osobě a svobodě, aniž byly tyto filosoficky důležité pojmy zpochybněny. K vypracování korelátů je třeba sledovat příslušnou ontogenezi. V biologickém smyslu je individuum pojímáno jako ohraničené neuronální jáství se samofunkčností, stykem s okolím a diachronní identitou (trvání jáství po celou dobu existence při stálé výměně materiálu).

Rager položil metodicky velmi závažnou otázku, zda mají být při snaze o reflexi používány metafyzické principy (jako je aristotelská forma a látka, mající ovšem zcela jiný význam než v přírodních vědách), jestliže jsou fyzicky nepoužitelné. Proč je vhodné se jich držet, když jsou např. partenogenezí produkovány nové formy, které se nenalézají v přírodě? Lze se pomocí takového instrumentaria dostat dále? Referent odpověděl v zásadě kladně a odůvodnil to tím, že se ukazuje, že bádání s dílčími pojmy nevystačí, je zapotřebí návrat k systému, tj. usoustavněnému celostnímu pohledu na zkoumaný předmět. Zmiňoval se také o vztahu identity a životní kvality a vysvětlil jej rozdílem mezi perspektivami první osoby (chci žít) a třetí osoby (ale nemá to cenu).

Závěrečné dopoledne bylo věnováno rekapitulaci celého rokování. Ventilovaly se tyto problémy: Každý výzkum je konán s určitým předpokladem a tím není pouze přístup vědecký jako samozřejmost proklamovaná, nýbrž také světonázorový jako samozřejmost nepřiznávaná. Fakta a interpretace se prolínají. Přírodovědci filosofují a humanisté se opírají o fakta. Stačí však na fakta instrumentarium, které je k dispozici? Existuje stálá krize duchovních oborů (Demmer). Filosofie je mostem mezi přírodními vědami a teologií. Aristotelismus chápaný metafyzicky, nikoli fyzicky, je obranou proti dualismu. Virt připomněl na adresu „bioetických dobrodruhů" Fletcherovu myšlenku, že než si člověk bude chtít hrát na Boha, musí se naučit být člověkem. Pak nebude chtít hrát si na Boha. Tradiční pojem substance je střídán přírodovědecky přijatelnějším pojmem kontinuanta. K. Demmer navrhl pozvat příště jako referenta názorového „nepřítele", například vysloveného materialistu, aby se ukázala myšlenková schopnost a debatní umění teologických účastníků setkání.

Závěr

Toto setkání lze hodnotit velmi kladně. Probírány byly otázky obrazu člověka ve světle současné přírodovědy s nutným problematizováním etických pojmů (osoba, svoboda, sebevědomí a sebeurčení). Kontrastním pozadím byl radikálně naturalistický redukcionismus. Zamítnut byl také materialistický monismus a dualismus. Jako metodologická pomůcka byl vytypován „modernizovaný" aristotelismus v metafyzickém smyslu. Je potřebný soustavný pohled na komplex otázek spojených s člověkem.

Došlo k vítanému interdisciplinárnímu probírání otázek. Oprávněnost etiky na základě nezpochybněných antropologických předpokladů byla obhájena. Etika musí ovšem registrovat epochální pokrok v poznatcích o člověku, jmenovitě o anatomii a fyziologii mozku.