Hledání a objevování

Autor: Milan Smejkal - Číslo: 2004/2 (Dialog)

Poslední číslo TT ve mně vzbudilo poněkud nostalgické vzpomínání. Jako mladík a student jsem byl oslněn „odhalenou cestou mystickou“ Karla Weinfurtera, kterou tak sugestivně a lákavě popisoval ve svém „Ohnivém keři“. I ty nejvyšší vrcholy se zdály tak blízko a tak lehce dosažitelné! Mystické zážitky! Kdo by po nich neprahl? Koho by nepřitahovala ta snadnost! A tak jsem pátral po knihách paní Blavatské, hltal Burtona a Vivékánandu a Bhagavad-Gítu se všemi těmi „zasvěcenými“ komentáři.

Teprve později, při svém studiu v Olomouci, vlivem bratří dominikánů, kteří už sice fyzicky přítomni nebyli, ale jejich duch pronikal zdmi dominikánského kostelíka stále, jsem se ze svého omámení postupně vzpamatovával. Silně mi napomohla kniha P. Reginalda Dacíka „Prameny duchovního života“ a potom skvosty té pravé a nikoliv plagiátové mystiky: sv. Jana od Kříže, sv. Terezie „velké“ i „malé“ a knihy z olomouckého „Krystalu“, které se mi kdovíjakými podivuhodnými cestami dostaly do rukou.

A přešla léta, a já, ke svému velkému údivu, jsem postupně nacházel i ve svém nejbližším okolí lidi, kteří možná nepřečetli nic od Jana od Kříže nebo od Edith Steinové, ale stali se skutečnými svědky víry, a řekl bych velké, silné, hrdinné víry: někdo se dal do služeb těm nejchudším, lidem na okraji, nemocným a vyvrženým, někdo jiný kromě několika svých dětí přijal za vlastní i děti z rómských rodin, další se věnuje těžce mentálně postiženým, a zase jiní rodiče dlouhá léta pečovali s láskou o své nepohyblivé děti. Kolik takových obětavých lidí jsem viděl sám na vlastní oči a kolik jich je kolem nás, neznámých, nepoznaných…

A tak to, o čem teologové učeně hloubají, nacházíme mnohdy v lidech blízko nás a v tom jejich prostém přimknutí se ke Kristově kříži, ať už má jakoukoliv podobu, třeba úplně nenápadnou, obyčejnou, takovou, že by v nich nikdo žádnou „mystickou hlubinu“ ani nehledal. A právě tím, že nijak nepřečnívají a nejsou nijak a ničím nápadní, právě v tom prozařuje jejich skutečná velikost.

A přece to poslední číslo TT, i když to není četba jednoduchá, ale značně náročná, mě svou krásou a vytříbeností textů silně oslovilo. Zejména dnes, kdy máme tendenci „klouzat po povrchu věcí“ a pokud možno rychle být se vším hotovi, pozvání „na hlubinu“ má svůj eminentní význam. I pro dnešek je silně zapotřebí vyslovit to prorocké „Slovo o této době“, tak jak je před léty břitce formuloval pan doktor Mádr. Váš časopis k tomu napomáhá podstatnou měrou. Díky!