Proč píšeme ...

Autor: redakce - Číslo: 2004/1 (Panoráma)

... Boží místo boží. Pravidla českého pravopisu připouštějí velké písmeno jako projev úcty. Jde však i o logiku. Tvar s koncovkou -í má ve spojení s podstatným jménem funkci přivlastňovací, např. králičí, nádražní, původní. U osobních jmen tak fungují koncovky -ův a -in (Pavlův, Mariin). Příslušnost k druhu vyjadřujeme nejčastěji koncovkou -ský.

Slovo bůh je označení druhu, Bůh je osobní jméno. Přivlastňovací tvar k bůh je božský, k Bůh ustrnulý tradiční tvar na -í, tedy Boží místo zatím neexistujícího Bohův. Stejnou jazykovou logikou jako Masarykův a masarykovský, Moravanův a moravanský apod. Tedy křesťanský Bůh, osobní a jediný – oproti bohu Apollónovi, kmenovým bohům či božstvům. A podle toho: buď Boží nebo boží nebo božský.