Donald B. Cozzens: Měnící se tvář kněžství

Autor: Jiří Skoblík - Číslo: 2004/1 (Recenze)

Donald B. Cozzens, Měnící se tvář kněžství. Reflexe nad krizí kněžské duše. Benediktinské arciopatství v Břevnově, Praha 2003.

Reflexe nad krizí kněžské duše od D. B. Cozzense, kněze clevelandské diecéze v Ohiu, USA, bývalého rektora kněžského semináře, nyní učitele teologie a autora několika knih, zabývajících se kněžskou spiritualitou, popisuje problematiku amerického pokoncilního diecézního katolického kněze. Byla vydána v roce 2000 a stala se záhy bestsellerem. Vyvolala však také polemiku, hlavně kvůli autorově otevřenosti vůči dvěma současným problémům americké církve – kněžské homosexualitě a pedofilii.

Český čtenář prožívá pokoncilní dobu v jiném historickém kontextu (s bolestnou předlistopadovou zkušeností) než čtenář americký, český kněz i laik se však může s užitkem seznamovat se zahraničními zkušenostmi se současným kněžským životem diecézního kněze. Vždyť leccos se může stát v budoucnu také českým problémem, pokud už jím není. O mezinárodní hodnotě publikace svědčí, že český překlad je třetí, po francouzském a německém.

Podle autorových pozorování identita kněží a představ o nich zaznamenala v posledních desetiletích několik významných posunů: od privilegovaného postavení k účastenství; od kazatele v roli učitele víry a mravů k mystagogovi jako průvodci do tajemství; od strážce pořádku k službě a spolupráci; od mnišské k sekulární spiritualitě; od záchrany duší k osvobozování lidí. (18)

Krizi povolání vyčísluje autor čtyřicetiprocentním poklesem počtu kněží v severní Americe a západní Evropě a osmdesátiprocentním poklesem přihlášek kandidátů. Podle N. Roterta – kněze působícího 42 let – paternalistické postoje, rostoucí uvědomění žen, nedostatečné ocenění celibátu, velké procento homosexuálních kněží ovlivnily snahy o zvýšení počtu povolání, takže není vidět možnost, jak zachránit kněžství v té podobě, jak je dnes známé. Laičtí pastorační pracovníci a spojování farností jsou provizorní opatření. Rotert konstatuje, že musíme slavit eucharistii, jinak zemřeme. (121)

Pokud jde o krizi autority, autor soudí, že zralá církev by přivítala diskusi o své politice, praktikách a disciplíně. Sem patří také vztah mezi povinným celibátem a krizí vyvolanou kněžskou pedofilií.

Krize autority vede k požadavku efektivnějšího dialogu s Římem. (122) Američtí věřící dali učení církve v méně závažných věcech do závorek. Nebyl to protest proti evangeliu, ale ne každé církevní prohlášení bylo bráno jako něco, co by mělo být bez diskuse přijato. Na druhé straně je smutné, že v záležitostech zásadního významu, jako je důstojnost lidského života, zlo válek, svévolné krutosti, systémové nespravedlnosti, duchovní udušení způsobené materialismem a konzumismem, byla moudrost autority církve ignorována nebo příkře odmítnuta. (123)

K intelektuální krizi poznamenává, že bez pravidelného studia a četby hrozí knězi relativismus a fundamentalismus. (126)

Úkolem kněze je být mužem církve, ale právě tak samostatnou osobností. (27)

Autor se opírá vedle klinických dat o modely freudovské a jungovské psychologie, jak sám uvádí. (16) Např. oidipovský komplex: syn = kněz, otec = biskup, matka = církev. (57)

Cozzens cituje M. Buckleye, rektora jezuitské školy, který se ptá: Je tento muž dostatečně slabý pro kněžství? Svou otázku odůvodňuje takto: Ve vnitřním nedostatku, slabosti, v neschopnosti odstranit určité množství neúspěchu, ve vědomí průměrnosti leží účinnost Ježíšovy služby a kněžství. (80)

Neuspokojená potřeba důvěrného vztahu vede k myšlence, že skutečného naplnění je možno dosáhnout jedině v manželství. Autentická celibátní důvěrnost s přáteli zahrnuje upnutí jádra srdce pouze na Boha. Nebezpečí spočívá ve skutečnosti, že každý důvěrný lidský vztah má sexuální rozměr. Protože v lidské sexualitě jsou zjevné negativní síly, schopnost zkreslovat a klamat, jsou i posvátné dimenze sexuality nahlíženy se značnou podezíravostí. (40) Je třeba učit se schopnosti navazování vztahů pro zdravý celibátní život. Pokud kněz o sobě prohlašuje, že se zamiloval, není třeba řešit otázku oženit se nebo neoženit, ale uzavřít nebo neuzavřít celibátní přátelství. (41)

Ačkoliv kniha podává řadu zarážejících informací, které mohou vést ke sklíčeností nejen nad budoucností americké, ale i středoevropské církve, závěr knihy prozrazuje autorovu naději: většina kněží neupadla do beznaděje ani neztratila nervy. Uprostřed krize stojí jako muži bez iluzí, závislí na síle Ducha. (128)

Je možné, že kniha vyvolá také v řadách českých čtenářů debatu, která bude obsahovat polemické tóny jako v USA, ale zabývat se otázkami, které autor klade, není známkou nedostatku loajálnosti, nýbrž důkazem starostlivosti o budoucnost církve, a to nejen za mořem.