Terapie homosexuality?

Autor: Jiří Skoblík - Číslo: 2003/5 (Dialog)

Media zpozorněla nad útlou brožurou. Pokud jde o rozesílání spisku o terapii homosexuality holandského psychologa Gerarda Aardwega, jsem na rozpacích o užitečnosti takové iniciativy. Kompetentní v otázce terapeutické ovlivnitelnosti sexuální orientace, včetně případné škodlivosti takové terapie, jsou příslušné vědecké obory. Jestliže zmiňovanou brožuru napsal psycholog a tato brožura naráží na odpor, jedná se o spor, který musí být řešen jako jiné srovnatelné spory. Nerozhoduje zainteresovanost většiny, ale pádnost předložených důvodů. Protože se jedná o empirickou oblast, lze o určitém tvrzení dosáhnout „pouze" praktické, ne naprosté jistoty.

K problému sexuálních orientací se nevyslovují pouze empirické obory, ale také etika. Při pohledu do historie konstatujeme, že heterosexuální aktivity nebyly v zásadě nikdy předmětem etického nesouhlasu, který však lze registrovat v dějinách některých kultur vůči gay-les orientaci. Důvodem je asi bezděčné chápání individuálních sexuálních tendencí jako něčeho, co je doprovodem základního účelu věci, a tím je nový život, aniž by bylo popíráno ostatní obohacení, které sexualita člověku poskytuje. Snad by se při takovém pojímání dalo mluvit o ideji služebnosti sexuality, jejímž je člověk správcem, nikoliv pánem. Takový přístup musí počítat s tuhým odporem mnoha lidí, protože současný člověk chápe jako první a nejbližší předmět své svobody vlastní tělo.

Předpokládám převážně nepříznivý úsudek o uvažované brožuře. Připouštím také, že iniciátoři kolportování publikace poskytli vlastnímu stanovisku medvědí službu. Myslím však, že čtenář v textu narazí na formulace, které ho mohou zaujmout a donutit o nich přemýšlet. Autor například říká, že existuje zřetelný společenský tlak na kladný postoj k homosexualitě. To se zdá potvrzovat silná podpora gay-les hnutí mezinárodními organizacemi s údajně jasnou převahou ve většině západních zahraničních ministerstev. Kdykoliv nějaká instituce OSN zpracovává politickou vizi rodiny a sexuality, je brán ohled na zájmy homosexuálů. Stejný duch vládne v Evropské unii. Podle rezoluce Rady Evropy se mají všechny členské státy snažit o uzákonění práv homosexuálů. Proč asi toto všechno, když, čistě biologicky vzato, se jedná o slepou uličku? V knížce také můžeme číst, že liberálně smýšlející chtějí středověkým způsobem zakázat zkoumání této problematiky. Že by liberalismus popřel sám sebe tím, že neliberálně čelí neliberalismu? Autor odmítá biologické příčiny uvažované sexuální orientace, což je mi cizí, ale právem konstatuje, že hypotetická biologická příčina homosexuality není důkazem její normálnosti. Na přívlastek hypotetická má právo, protože diskuse kolem etiologie homosexuality neumlkají. Dokládá to šest vydání Comprehensive Textbook of Psychiatry k otázce, zda jde o poruchu: v roce 1967 se vyslovuje kladně, v roce 1975 je kladné stanovisko méně jasné, v roce 1980 je prezentován opačný názor, v roce 1985 a hlavně ve vydání o čtyři roky později naznačuje Textbook opatrný návrat k pozici defektnosti, zatímco v roce 1995 je patrná úporná snaha udržet předchozí pozici. V roce 1973 odhlasovali američtí psychiatři vynětí homosexuality z kategorií poruch a chorob, ale co soudit o 69 % amerických psychiatrů, kteří se v roce 1977 vyslovili pro patologické pojetí homosexuality? Mladé generaci vzkazuje holandský autor, že by se leckdo ze sexuálně nestabilizované mládeže přenesl přes svůj pubertální, většinou vágní erotický obdiv k idolům stejného pohlaví, kdyby v té době nebyl nabádán si to taky zkusit. Ještě jednu Aardwegovu větu nabízím k povšimnutí: ideologie rovnosti pohlaví je natolik nepřirozená, že bude v budoucnosti považována za odchylku dekadentní kultury. Jak vřelé bude asi porozumění pro tuto větu v muslimských kruzích?