Kučera

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2003/5 (Recenze)

Zdeněk Kučera, Hoře a milost. Ke kořenům teologie církve radikálního modernismu, L. Marek, Brno, 2002. 17. svazek ediční řady HTF UK – Pontes pragenses, 125 str., ISBN: 80-86263-19-3.

Jak napovídá sám titul, kniha představuje reflexi nejvýznamnějšího představitele třetí generace teologů Církve československé husitské, profesora Zdeňka Kučery, nad teologickou tradicí vlastní církve. Ještě předtím, než přistoupíme k prezentaci díla, dovolil bych si upozornit na dva základní rysy tohoto výjimečného svědectví i velmi hlubokého zamyšlení. Text je prodchnut velkou láskou k vlastní církvi a její tradici, což však nebrání kritickému hodnocení jednoho i druhého. Právě tato otevřená církevnost – zřejmě dědictví mající kořeny v církevnosti teologie Kučerova učitele, K. Bartha – je příkladem pro každého křesťanského teologa. Druhým rysem je velmi vysoká kultivovanost textu a jeho literární vyspělost. Jako příklad obou zmíněných charakteristik uveďme následující myšlenku: „Korytem teologické tradice je dějinná církev, mimo její břehy se tradice rozplývá, jsou-li příliš těsné, tok tradice se narušuje (…)“ (77).

Jak jsem již řekl, profesor Kučera v tomto svazku předkládá reflektované dějiny teologické školy CČSH. Kořeny této prozatím tři generace trvající tradice spatřuje v modernismu, který, v českém prostředí přefiltrován přes zkušenost první světové války, ve dvacátých letech vedl ke vzniku Československé církve. Klíč k titulu díla se nachází na straně 37 a dále, kde se hovoří o hoři zakladatelů československé církve uvnitř katolické církve v přelomové epoše druhého desetiletí dvacátého věku. Milost byla zakoušena jako vanutí Ducha vedoucí k novému způsobu prožívání evangelia. Mělo by to znamenat, že se Kučera staví ke katolicismu striktně negativně? To by bylo mylné. Kučera velmi citlivě vnímá pohyb teologického myšlení v současném katolicismu a klade otázku, nakolik se teologie CČSH vyrovnala s proměnou katolické církve za pontifikátů Jana XXIII. a Pavla VI., jak to vyjadřuje II. vatikánský koncil (23). Kučera dále s velkou úctou hovoří o hlavním představiteli druhé generace teologické školy CČSH, jímž byl Zdeněk Trtík. Posléze mapuje přínosy třetí generace a táže se po základních úkolech, které stojí před teologií CČSH dnes. Velmi podnětné nejenom pro husitské teology je to, co Kučera souhrnně tvrdí na straně 87–88: „Jen cesta nové teologické věcnosti, osobní a myšlenkové komunikace a upřímného pokání každého z duchovních církve, především těch, kteří mají větší odpovědnost, může vést k aktivizaci a angažovanosti celé církve.“

Poněkud nemilosrdně tvrdí náš autor, že zatímco katoličtí teologové vnímají husitskou teologii jako katolickou herezi nebo neujasněný pokus o reformu katolicismu, evangeličtí kolegové se zase na husitskou teologii dívají jako na nerozvinutý předstupeň reformace (89). Co na to odpovědět? Hlubší porozumění druhému a úcta k němu vedou nejenom k proměnám církví, ale také vzájemných pohledů teologů jedné konfese na teology konfese druhé. Zjednodušené nálepky nevedou k řešení odvěkého problému církve, jímž je míra mnohosti a různosti, která je ještě slučitelná s jednotou v lásce. Právě toto odvěké napětí je také odrazem trinitárního základu církve, neboť Nejvyšší je také mnohostí v jednotě a jednotou v mnohosti. Zpytování svědomí a jistá forma pokání stojí jako úkol nejen před našimi kolegy z CČSH, ale před námi všemi.

Podnětná reflexe je doporučeníhodnou četbou pro každého, kdo se zabývá teologií. Jedná se o dílo lidské i vědecké zralosti, v němž nalezneme mnoho podnětného, i když nebudeme přitakávat každému hodnocení jednotlivých dějinných skutečností. Jedno nás ale jistě spojuje, láska k církvi a k teologii. Profesor Kučera se z této lásky vyznává poetickou formou na počátku knihy. Teologie je podle našeho autora: „Pokorná čekatelka na sestoupení Ducha svatého – i z myšlenek setkaná touha lidské duše – směřující k nebesům…“