Všeobecná deklarace lidských povinností

Číslo: 2003/4 (Dokumenty)

Převzato ze Zpravodaje České křesťanské akademie 2/1998.

Návrh sestavený skupinou 25 prezidentů a ministerských předsedů v r. 1996, na jehož vzniku se podíleli mj. Helmut Schmidt, Malcolm Fraser (Austrálie), A. A. Von Agt (Holandsko), Lord Callaghan of Cardif (Velká Británie), Jimmy Carter (USA), Kurt Fugler (Švýcarsko), Valéry Giscard d´Estaing (Francie), F. Gonzales (Španělsko), K. Myinzawa (Japonsko), Š. Peres (Izrael), K. Sorsa (Finsko), P. E. Trudeau (Kanada), Fr. Vranitzky (Rakousko) a 13 dalších státníků. Účelem návrhu je vytvořit protiváhu k 50 let staré Deklaraci lidských práv a čelit námitkám některých rozvojových zemí, které tuto deklaraci považují za jednostrannou a pro ně nezávaznou. Tento návrh byl zveřejněn v SRN v časopise Die Zeit a Frankfurter Allgemeine v říjnu 1996.

Předmluva

Poněvadž uznání vnitřní důstojnosti a rovných a nezadatelných práv člověka všemi členy lidské rodiny je základem pro svobodu, spravedlnost a mír ve světě a zahrnuje v sobě i povinnosti a odpovědnost,
poněvadž jednostranné lpění na právech má za následek konflikty a nekonečné spory a zanedbávání povinností vede k chaosu a k úpadku zákonů,
poněvadž vláda práva a podpora lidských práv závisí na ochotě mužů a žen ke správnému jednání,
poněvadž současné globální problémy vyžadují globální řešení, kterého je možno dosáhnout jen společným uznáním základních idejí, hodnot a norem, a to všemi kulturami a společnostmi,
poněvadž všichni lidé mají dle svého vědomí a schopností odpovědnost prosazovat lepší společenský řád jak na svém místě, tak i globálně, tj. cíl, kterého nelze dosáhnout jen pomocí zákonů, předpisů a konvencí, ale lidské touhy a snahy o pokrok a zlepšení, je možno splnit jen pomocí společných hodnot a měřítek, které by platily pro všechny lidi a instituce, vyhlašuje Generální shromáždění Spojených národů toto

Všeobecné prohlášení lidských povinností

To má být společným měřítkem pro všechny národy, s cílem, aby každý jednotlivec a každá společenská instituce dle tohoto prohlášení přispívali k pokroku společností a k osvětě svých členů. My, národy Země, obnovujeme a posilujeme tímto Všeobecnou deklaraci lidských práv a v ní vyhlášené povinnosti, plné přijetí důstojnosti všech lidí, jejich nezadatelné svobody, rovnosti a vzájemné solidarity. Uvědomění a přijetí těchto povinností budiž vyučováno a podporováno po celém světě.

Základní principy humanity

Čl. 1 Každá osoba, ať je jakéhokoli pohlaví, etnického původu, sociálního postavení, jakéhokoli jazyka, věku, národnosti a náboženství, má povinnost jednat lidsky se všemi lidmi.

Čl. 2 Nikdo nemá podporovat nelidské jednání jakéhokoli druhu, všichni lidé mají povinnost zasazovat se na podporu důstojnosti a sebeúcty všech ostatních lidí.

Čl. 3 Žádný člověk ani organizace, žádný stát ani armáda ani policie nestojí mimo kritéria dobra a zla. Všichni podléhají morálnímu hodnocení. Každý člověk je povinen podporovat dobro a bránit zlu za všech okolností.

Čl. 4 Všichni lidé nadaní rozumem a svědomím mají v duchu solidarity převzít odpovědnost vůči každému a všem, vůči rodinám a společenstvím, vůči národům, rasám a náboženstvím. Nečiň nikomu to, co nechceš, aby druzí činili tobě.

Úcta k životu a odmítání násilí

Čl. 5 Každý člověk má povinnost úcty k životu. Nikdo nemá právo jiného zraňovat, mučit nebo zabíjet. To nevylučuje právo na oprávněnou obranu jednotlivců nebo společností.

Čl. 6 Spory mezi státy, skupinami nebo jednotlivci mají být řešeny bez násilí. Žádná vláda nesmí tolerovat nebo spolu provádět akty genocidy nebo terorismu, nesmí též zneužívat žen, dětí nebo civilistů jako prostředků k vedení války. Každý občan a každý nositel veřejné odpovědnosti má povinnost jednat smířlivým a nenásilným způsobem.

Čl. 7 Každá osoba je nekonečně cenná a musí být chráněna. Chránit je třeba též přírodní prostředí a zvířata. Všichni lidé jsou povinni chránit ovzduší, vodu i půdu v zájmu všech současných obyvatel i v zájmu budoucích generací.

Spravedlnost a solidarita

Čl. 8 Každý člověk je povinen jednat čestně, pravdivě a odpovědně. Nikdo nesmí druhého oloupit o majetek nebo jej libovolně zmenšovat.

Čl. 9 Všichni lidé, kteří mají potřebné prostředky, jsou povinni usilovat o překonání bídy, podvýživy, nevědomosti a nerovnosti. Mají podporovat trvalý vývoj k zajištění lidské důstojnosti, svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro všechny lidi.

Čl. 10 Všichni lidé jsou povinni rozvíjet své schopnosti pílí a úsilím, mají mít rovný přístup ke vzdělání a k smysluplné práci. Každý je povinen podporovat potřebné, postižené a diskriminované.

Čl. 11 Veškeré vlastnictví a bohatství musí být používáno odpovědně v souladu se spravedlností a k pokroku lidstva. Hospodářská a politická moc je nesmí používat jako prostředky k ovládání, ale ve službách hospodářské spravedlnosti a sociálního řádu.

Pravdivost a tolerance

Čl. 12 Každý člověk je povinen mluvit a jednat pravdivě. Nikdo, ať jakkoli mocný, nesmí lhát. Musí však být respektováno právo na soukromí a na důvěrnost osobních a pracovních informací. Nikdo není povinen sdělovat celou pravdu vždy a každému.

Čl. 13 Všeobecná etická měřítka a zásady jsou závazné pro každého, také pro politiky, úředníky, ekonomy i vědce, umělce, spisovatele, lékaře a právníky, třebaže ti mají také zvláštní povinnosti vůči svým klientům. Různé profesionální etické kodexy zásad jednání mají mít jako základ všeobecná etická měřítka.