Promarnit šanci?

Autor: Miroslav Machálek - Číslo: 2003/4 (Dialog)

Dočetl jsem první číslo TT tohoto ročníku, a nedá mi to, abych Vám nepoděkoval. S Vámi samozřejmě i všem, kteří se na něm podíleli. Je to úžasná šance pro každého, ale zejména pro ty, kteří dokumenty II. vatikánského koncilu, ale i na ně navazující encykliky Pavla VI. a Jana Pavla II., nechali bez povšimnutí.

Vzpomínám, co pro nás v Ostravě znamenal 14. květen 1968 na Velehradě a založení Díla koncilové obnovy (DKO). Postupně jsme se dostávali různým způsobem i k dokumentům II. vatikánského koncilu a mohli jsme s myšlenkami v nich obsaženými seznamovat i účastníky do zrušení DKO každotýdenního a po zrušení měsíčního setkávání v kostele sv. Josefa Dělníka – Don Bosko, kterého se zúčastňovalo až 500 věřících. Zejména jsme uvítali v Křesťanské akademii Řím vydané knihy od Vladimíra Boublíka „Boží lid“ a Karla Skalického „Radost a naděje“. Zejména ta poslední na nás dýchala atmosférou II. vatikánského koncilu. Do uzavření kostela v září 1973 jsme toho přece jen po zrušení DKO formou bohoslužby slova jako laici dost stihli. Mezi více než padesáti přednáškami byly také tři na téma „Církev a svět“. První do roku 1000, ta druhá od roku 1000 do II. vatikánského koncilu a třetí po II. vatikánském koncilu. Pro zaneprázdnění přednášejícího jsem si musel připravit tu druhou a byla to pro mě jako každodenně fárajícího důlního technika pěkná fuška. Nevím, co přednáška dala stovkám přítomných, ale závěrečné konstatování, že zvolení Jana XXIII. papežem bylo mimořádným darem Ducha Svatého v tu pravou chvíli, bylo kvitováno velkým potleskem. Skutečně, až tímto studiem jsem plně pochopil ten velký dar, zvláště když jsem ihned po jeho zvolení slyšel vzhledem k jeho věku spíše projevy zklamání. Po zavření kostela jsme již byli odkázáni na malá společenství. Ze studia dokumentů koncilu jsem měl i osobní prospěch, protože při přijímacím pohovoru na TF v Olomouci jsem dostal právě otázky „Gaudium et spes“ a „Dei verbum“.

Zklamán jsem i já velmi často, když zejména u mladší generace zavedu hovor na TT a zjišťuji, že je nečtou. To samo by zejména v souvislosti se zmiňovaným prvním číslem ani tak nevadilo, kdybych stejnou reakci neslyšel i při zmínce o některém z dokumentů II. vatikánského koncilu. A v podstatě stejná skupina ignorovala a ignoruje Plenární sněm české církve. Ani já si nemyslím, že ten způsob byl nejšťastnější, ale ignorování těžko něco vyřeší. Naopak zapojení v samém začátku by právě ony nedostatky, které možná způsobily, že, jak konstatoval kdysi v KT i otec biskup Dominik Duka, „mládež a kněze sněm neoslovil“, mohly být již v začátku odstraněny. Rozhodně nechci srovnávat poslání kněze a normální zaměstnání, ale určitý právní řád jistě platí v obou. Proto nejsem schopen pochopit, jak i ti, kteří to mají takříkajíc v popisu práce, si mohou dovolit zcela ignorovat opakovanou výzvu či prohlášení ČBK často zdůrazňovanou svým biskupem. Kdybych si dovolil ve svém zaměstnání, ať již při práci v dole nebo později v oblasti vědy a výzkumu, ignorovat ministerskou vyhlášku nebo ředitelský příkaz, nestačil bych se divit, jednak při podepisování výplaty, ale také při pohovoru se svým nadřízeným. Ale naše pohnutky jsou jistě vznešenější. Nakonec nás k tomu všechny zavazuje i CIC v § 3, kán. 212, a zejména sám Ježíš Kristus, jak to zaznamenal mimo jiné Lukáš v kap. 19 od verše 11. Mám velké obavy, že může být promarněna velká šance. Domnívám se, že i první číslo TT ročníku 2003 lze chápat jako zvonění na poplach.