Policie a církev dnes

Autor: Hana Smolíková - Číslo: 2003/4 (Praxe)

Vyňato z diplomové práce autorky na KTF UK „Etické aspekty policejní práce“ (2002), s. 60-63.

Policejní práce patří k těm profesím, které byly v minulých desetiletích objektem cílevědomé ateizace. Obnova přirozeného společenského postavení církví a akceptování kulturních a křesťanských norem je v zájmu nejen věřících občanů, ale i celé společnosti. V zájmu boje proti narůstající kriminalitě je třeba vážně se zamyslet nad spoluprací s církvemi, a to pro rozvoj duchovního života našich občanů, vyučování náboženské etiky, etickou výchovu, čestnost a mravnost, analyzování duchovně-morálních příčin kriminality (nedostatek lásky, spravedlnosti, jistoty, bezpečí, neschopnost vytvářet prací hodnoty) aj.

Kriminalitě a dalším sociálněpatologickým jevům ve společnosti nejsme schopni adekvátně čelit, protože na to chybí potřebné prostředky a zařízení. K příčinám a podmínkám nárůstu kriminality se mimo jiné přidružuje nezaměstnanost a anomální situace v našich rodinách. Ve společnosti je množství rozvrácených rodin, v nichž rodiče nejsou pro děti vhodným vzorem. Chybí hierarchie, vládne kult svobody ve všem a všude. Stát není v současné době schopen adekvátně chránit zájmy ohrožených mladých lidí. Problematická je i funkce školy, zanedbávají se mravní aspekty výchovy, spolupráce s rodiči a působení sociálních služeb státu.

Pomoc a spolupráci při potlačování těchto negativních společenských jevů by policie mohla očekávat kromě státních orgánů i od křesťanských církví. Křesťan je svou vírou determinován aktivně přistupovat k potřebám lidí, k individuálnímu či skupinovému zájmu o řešení jejich problémů. Křesťanské církve se věnují opuštěným a mravně ohroženým mladým lidem, jsou ochotny zabývat se jakýmikoli problémy psychicky labilních nebo na hranici bídy žijících lidí apod. V současnosti věnují zvýšenou pozornost sociálně destruktivním projevům delikventů, narkomanů a dalších. Křesťanské církve zároveň vychovávají lidi k vzájemné toleranci, respektování řádu, pomoci druhým, např. kriminálně narušeným osobám, alkoholikům, toxikomanům apod. Soustřeďují se na výchovnou a vzdělávací činnost, na morální povznesení romského obyvatelstva apod.

Od událostí v r. 1989 se změnil vztah církve a policejních orgánů. V socialistickém režimu bylo jednou z úloh státní bezpečnosti potlačování a omezování náboženské svobody. Církev již policií pronásledována není, přetrvávají však ještě ze strany policie předsudky pramenící z neinformovanosti o skutečné úloze církve.

Dnešní spolupráce policie s církví

Velmi slibné možnosti spolupráce církve s Policií České republiky ve věci vzdělávání se ukázaly v roce 1993–1994, kdy v jejím čele stál policejní prezident Mgr. Stanislav Novotný. Na jaře 1994 byl zorganizován seminář pro policejní důstojníky ve vedoucích funkcích, nazvaný „Křesťanská etika a filosofie v moderním řízení policie“. Tento seminář vedl zástupce šéfa losangeleské policie Robert Vernon, profesionál vyznamenaný prezidentem Bushem, který se podílel na potlačení rasových bouří v Los Angeles v roce 1992.¹ Semináře se překvapivě účastnily desítky policistů z celé republiky, převážně ředitelé správ a okresních ředitelství PČR. Vzhledem k této velké účasti a ochotě zahraničních přednášejících byla během roku uspořádána ještě dvě pokračování, zaměřená na práci policejního managementu.

Konání semináře vzbudilo pozornost některých médií, stejně jako do té doby neslýchané křesťanské zaměření nejvyššího šéfa policie v republice.² Po odvolání policejního prezidenta však se již podobný kurz nekonal, a to ani přes snahu zahraničních lektorů či zájemců ze strany policie.

V současné době jsou naši policisté kvalitně připraveni po stránce právní, taktické i technické, ale chybí jim důkladnější praktický výcvik a výchova v oblasti sociálních kompetencí, tj. v komunikaci, v sociálních dovednostech a v etice. Ve většině evropských států je situace v těchto oblastech příznivější, neboť tamní policisté si velmi dobře uvědomují, jak je pro ně důležitá spolupráce s křesťanskými církvemi.

V devadesátých letech se začala pořádat sympozia křesťanských církví a evropských policejních sborů, kde dochází k setkávání představitelů jak církví, tak bezpečnostních složek jednotlivých států. Poprvé se duchovní odpovědní za službu v policii, policejní kaplani, setkali v roce 1992 v Athénách. Další konferencí bylo sympozium ve Frankfurtu, kde jedním z hlavních cílů diskutovaných na konferenci byla ochota církve sloužit policii a její schopnost doprovázet ji v rámci nadcházejícího evropského sjednocovacího procesu.³

Následovala sympozia v roce 1998 v Paříži a, jako poslední, IV. evropské sympozium „Církve, policejní sbory a státy“ v Římě v roce 2000. Věnovala se práci duchovních v policejních sborech. Ve svém příspěvku to zdůraznil mons. Ennio Antonelli, generální sekretář Italské biskupské konference:

„Přítomnost kaplanů jakožto kněží spolupracujících s biskupy mezi policisty symbolicky podporuje vědomí, že pro občanskou, mírumilovnou a plodnou koexistenci potřebujeme pravdu a společné morální hodnoty, zrovna tak jako pravidla a zákony, kterými se řídíme. Křesťanství vyzdvihuje důstojnost každého člověka jako základ pro občanská práva, která jsou základnou každého spravedlivého zákonodárství a každého věrohodného společenského řádu.“⁴

V našem státě není zřízena instituce policejních kaplanů, ani není zatím dán prostor duchovním při pomoci obětem trestného činu. Např. v USA je duchovní přímo členem týmu zabývajícího se trestným činem, při kterém dochází ke zranění či zabití člověka. Jeho role je upravena ve smyslu podřízenosti veliteli zásahu. Mezi jeho povinnosti patří mj.:

• pomoc zásahovému týmu v krizových situacích (silniční nehody, požáry, domácí násilí, sebevraždy atd.)

• oznámení o úmrtí

• vedení pohřbu

• poradenství (místo činu, oběti, jejich rodiny, rodiny zásahového týmu)

• účast na školicích programech: kurzy o etice a morálních otázkách

• být spojovacím článkem mezi policií a občanskou společností

• agenda záznamů a telefonátů.⁵

  ⁵ County-Wide Chaplaincy – Vancouver Washington, Internet, www.911chaplain.org.

Prvním oficiálním dokladem počínající spolupráce církve s MV ČR, resp. Policií České republiky, je navrhovaná dohoda o účasti osob vykonávajících duchovenskou službu na systému poskytování posttraumatické intervenční péče příslušníkům Policie České republiky. Tato dohoda je přímým důsledkem závazného pokynu policejního prezidenta č. 129 ze dne 14. listopadu 2001, kterým se zřizuje systém poskytování posttraumatické intervenční péče příslušníkům Policie České republiky, kteří prožili traumatizující událost v souvislosti s plněním služebních úkolů.

Touto traumatizující událostí se rozumí zátěžová situace, která může následně negativně ovlivnit policistův další výkon služby, tj. použití střelné zbraně, braní rukojmí, akce na jeho záchranu, smrt kolegy, sebevražda a pokus o ni, zákroky proti agresivním skupinám a nebezpečným pachatelům, pohled na usmrcení osob či jejich těžká zranění, výslech oběti a vlastní zranění.

Intervenční péči bude zajišťovat tzv. intervenční tým, tj. skupina složená z vyškolených policistů, občanských pracovníků policie a mimorezortních externích poradců, zastupovaných i osobami, které vykonávají duchovenskou činnost.

Duchovní osoba, která bude členem tohoto týmu, musí být pověřena jednotlivými církvemi, které jsou zastoupeny církevními smluvními stranami, tj. pro účely výše uvedené dohody Ekumenická rada církví České republiky a Česká biskupská konference. Duchovenské služby v rámci této dohody budou bezúplatné.

Problémů v policii je celá řada. Jen namátkou uvedu personalistické, vzdělávací, výchovné. Zatím se na nejodpovědnějších místech pro řešení mnoho neučinilo. Proto by kněží a věřící laici měli v policejních složkách působit,⁶ tj. účastnit se vzdělávání nebo pomáhat v krizových a mezních situacích, jak se snad podaří v rámci uvedené koncepce posttraumatické intervenční péče o policisty, či jako pastorační asistenti policejních sborů v celé republice.

Naše policie potřebuje novou evangelizaci.