M. Rusecki, K. Kaucha, I.S. Ledwoń, J. Mastej: Leksykon teologii fundamentalnej

Autor: František Štěch - Číslo: 2003/4 (Recenze)

Nakladatelství „M“, Lublin – Kraków, 2002, 1429 s.

„V dnešní době nesmírného dynamického rozvoje všech odvětví vědy nás překvapuje technické vědění obrovským potenciálem možností výzkumu. Demokratizace společenského života je ale v mnoha zemích také příčinou relativizace základních principů. Věřící stojí tváří v tvář novým otázkám a novým nárokům, které je znepokojují a vedou k pochybnostem, nebo také až k popření víry. Tato realita má teology nabádat k usilovné práci. Měli by hledat pozitivní odůvodnění víry, které by bylo přizpůsobeno mentalitě lidí počátku jedenadvacátého století a zároveň podáno srozumitelnou řečí, a vhodnými argumenty objevovat její význam. To je nejpřednější úkol fundamentální teologie“ (11–12).¹

To napsal ve svém dopise arcibiskupovi a metropolitovi lublinskému Josefu Źicińskému papež Jan Pavel II. V tomto dopise vyjádřil svou plnou podporu II. mezinárodnímu kongresu fundamentální teologie „Chrześcijaństwo Jutra“², konanému v Lublinu 18.–19. září 2001 za účasti předních evropských teologů.³ Zmíněný úryvek se pak stal mottem celého kongresu a následné publikace. Z tohoto setkání vynikajících vědců, pořádaného Institutem pro fundamentální teologii lublinské Katolické univerzity pod záštitou prof. Mariana Ruseckého, vzešel do roka Lexikon fundamentální teologie, proklamovaný tvůrci jako jeden z plodů inspirovaných oslavami křesťanského jubilea 2000.

Jak již samotný název napovídá a počet stran stvrzuje, podařilo se v loňském roce polským teologům publikovat bezesporu monumentální dílo v oblasti fundamentální teologie. Opravdová velikost tohoto díla se nám nejlépe ukáže, když uvážíme, kolik podobných prací vyšlo v průběhu posledního století. V první polovině 20. století to byly dva francouzské, ještě apologetické slovníky⁴ a po Druhém vatikánském koncilu sklidil nebývalé světové uznání teprve v roce 1990 vydaný Dizionario di Teologia fondamentale.⁵

Tuto řadu pak doplňuje náš polský lexikon. Pro českou teologii je významné, že na tomto kongresu měla i ona svého zástupce, českobudějovického profesora fundamentální teologie a religionistiky Karla Skalického, který svým příspěvkem kongres zahájil a díky němuž polský Lexikon fundamentální teologie obsahuje odkazy na české teology (s. 156–158, heslo: „Boublík Vladimír“; s. 639, heslo: „kongresy fundamentální teologie“ – shrnutí referátu profesora Skalického z kongresu „Chrześcijaństwo Jutra“; s. 1101, heslo: „Skalický Karel“). Myslím, že můžeme směle prohlásit, že účast českobudějovického teologa na epochálním projektu Lexikonu fundamentální teologie je ctí pro českou teologii, zvláště když v polském tisku čteme: „(...) Kromě teologického vědeckého prostředí KUL⁶ se do prací na Lexikonu zapojili také představitelé vědeckých středisek z domova i ze zahraničí. Mezi ostatními také vynikající český fundamentální teolog – kněz Karel Skalický.“⁷

Lexikon obsahuje celkem 278 hesel předmětových, 166 hesel osobnostních a 163 hesel odkazových, řazených abecedně. Na začátku je přehledně zpracovaný seznam užitých zkratek a na závěr kromě samozřejmého indexu i pro čtenáře potěšující seznam autorů jednotlivých hesel, doplněný krátkým životopisem. Jak se dočteme v úvodním slově prof. Ruseckého (s.8), autoři lexikonu kladou hlavní důraz na „christologický fakt“, čili na nejdokonalejší zjevení Boha v Ježíši Kristu, a následně na „ekleziální fakt“, neboli existenciální trvání a aktualizaci Kristova zjevení v církvi. To je podle autorů slovníku také ústředním předmětem bádání fundamentální teologie. Fundamentální teologie vytváří základ pro samotnou teologii a snaží se o její legitimování vůči ostatním vědám. Teologie vychází z křesťanské víry v Boží zjevení, zatímco fundamentální teologie se snaží ukázat hodnověrnost této víry a též poukázat na nadpřirozený charakter křesťanství. Nový slovník nemá však v žádném případě ambice pouze jednostranně apologetické, ale je spíše interdisciplinárním lexikonem, postihujícím široký prostor vědy na pomezí filosofie, teologie, psychologie, sociologie a religionistiky (religiologie) – prostor vědy, která nevychází z víry jako teologie, ale k víře svou metodologií směřuje.

Závěrem lze říci, že Lexikon fundamentální teologie má vysoce aktuální zásluhu o rozvoj této teologické disciplíny jako vědy. Není to však pouze jakási esoterická publikace, určená úzkému okruhu zasvěcených, ale slovník určený široké (nejen vědecké) veřejnosti, která v něm může najít cenné informace, myšlenky a inspirace. Pro českého čtenáře může být jistou bariérou při četbě fakt, že lexikon je zatím pouze v polském jazyce, avšak možná právě proto může být jeho studium, či jen informativní prolistování, v jistém smyslu dobrodružstvím. Může být také „dobrým druhem“ na cestě za vírou, a nakonec představuje, myslím, i zajímavou výzvu pro překladatele.