Encyklika Pacem in terris po čtyřiceti letech

- Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2003/4 (Články)

America, 20-27, 2003, Editorial.

Poselství papeže Jana Pavla II. k letošnímu Světovému dni míru, 1. lednu 2003, anticipuje 40. výročí encykliky Pacem in terris papeže Jana XXIII. v dubnu. V čase, kdy je svět v největších potížích od zhroucení komunismu r. 1989, je toto poselství významným potvrzením vize papeže Jana XXIII. o míru. Tento dokument, publikovaný dva měsíce před papežovou smrtí a šest měsíců po zahájení koncilu, měl podobný vliv na přítomnost církve ve světě jako některá jiná vyjádření církevní nauky ve 20. století, včetně koncilové Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.

Jan XXIII. zrevolucionizoval katolickou sociální nauku definováním podstaty míru jako podpory, záruky a obrany lidských práv. V důsledku toho se vlastní sociální služba zcela dramaticky zaměřila na aktivní obranu lidských práv v konfliktních společnostech od Chile přes Střední Ameriku na Filipíny a do Jižní Koreje. Ve všech těchto společnostech byla významná přítomnost katolíků.

Od založení Chilského mírového výboru (později přejmenovaného na Vikariát solidarity) v r. 1973 vykonaly katolické organizace pro lidská práva a Komise pro spravedlnost a mír značnou část základní práce pro vytvoření mezinárodního hnutí na obranu lidských práv. Katoličtí vůdcové – od polského Lecha Walesy po jihokorejského Kim Dae Junga a biskupa z Východního Timoru Carlose Felipe Ximenese Bela – obdrželi Nobelovu cenu míru za své odvážné dílo při obraně práv svých krajanů. Další získali mučednickou korunu. Mezi tyto mučedníky za lidskou důstojnost lze počítat salvadorského arcibiskupa Oscara Romera, guatemalského biskupa Juana Gerardiho a sedm obětí zavražděných loni v září v úřadovně Spravedlnost a mír v pákistánském Lahore.

Je pozoruhodné, jak Jan Pavel II. přejímá vizi míru z encykliky Pacem in terris. Nehledě na to, že dva roky před jejím zveřejněním byla postavena Berlínská zeď a o pouhých šest měsíců dříve, za kubánské raketové krize, svět těsně unikl nukleární válce, „papež Jan XXIII. nesouhlasil s těmi, kdo tvrdili, že mír není možný. Jeho encyklikou bušil mír celou svou náročnou pravdou na obě strany Berlínské zdi a všech dalších rozdělujících zdí. Encyklika mluvila ke všem o jejich příslušnosti k jediné lidské rodině a vrhala světlo na společnou naději všech lidí žít v bezpečí, spravedlnosti a naději do budoucna.“

Papež píše dále: „Když blažený Jan XXIII. hleděl na přítomnost a budoucnost očima víry a rozumu, rozeznal činnost hlubších proudů než tehdejší mezinárodní experti.“ Z této perspektivy víry se i Jan Pavel II. dále drží vizionářských až kontroverzních idejí z Pacem in terris. Dále se dívá na OSN, která se pro mnohé stala fackovacím panákem, jako na nezbytný nástroj „univerzálního společného dobra“. Ptá se: „Není na čase, aby všichni společně pracovali pro novou právně ustavenou organizaci lidské rodiny, skutečně schopnou zajistit mír a harmonii mezi národy i jejich integrální rozvoj?“

Jan Pavel II. odmítá názor, že mezinárodní vztahy by měly být „svobodnou zónou“, kde by vládly zájmy a moc a morální zákon by neměl žádné slovo. Kritizuje neúspěšnou regionální a světovou politiku týkající se Středního východu a Svaté země. „Dokud se ti, kdo nesou odpovědnost, skutečně nezmění ve způsobech, jakými užívají moc a uvažují o zajištění blahobytu svých lidí, je těžké představit si pokrok směrem k míru.“

Ve Svaté zemi, stejně jako jinde, je mír ohrožován „závazky, které se neplní“. Papež speciálně zdůrazňuje „neplnění slibů daných chudým“. Nespecifikuje přímo, ale není obtížné zjistit, které závazky má na mysli. Dohodnuté cíle rozvojové podpory, snížení zadluženosti, odstranění minových polí a poválečné rekonstrukce od Mosambiku přes Kosovo po Afghánistán trpí nedostatkem financí od přispěvatelských zemí, včetně Spojených států.

Titul papežova poselství zachycuje úmysl Jana Pavla II: „Pacem in terris: Trvalý závazek“. Je to výzva státníkům, politickým vůdcům i obyčejným občanům, katolíkům i všem lidem dobré vůle, aby naplnili mírovou vizi Jana XXIII. V době, kdy válka proti terorismu hrozí vyhlodat jejich odhodlání, jsou opětovně voláni, aby bránili lidská práva, podporovali globální instituce, pomáhali chudým a budovali kulturu míru.