Dvě křesťanské odpovědi na odsun ze Sudet: Josef Rabas

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2003/4 (Osobnosti)

Z materiálů od historika PhDr. Jaroslava Macka, kancléře a diecézního konzervátora v Litoměřicích, syntetizoval Oto Mádr.

Z materiálů od historika PhDr. Jaroslava Macka, kancléře a diecézního konzervátora v Litoměřicích, syntetizoval

Narodil se 28. října 1908 v Žatci, v litoměřickém biskupství, do něhož patří sever a částečně západ Čech. Od 13. století zde budovali vesnice a města v původně nehostinném okraji země převážně kolonisté, jež povolali z Německa čeští panovníci. Hranice s vnitrozemím nebyla ostrá a nacionalismus později se ozývající nezabránil prorůstání českého obyvatelstva s německým také smíšenými sňatky. V takové rodině se narodil i Josef a jeho mladší bratr. Takové děti měly pak volbu národnosti. Josefův bratr kapucín si zvolil českou, Josef německou.

Studovat začal na gymnáziu 1929 u jezuitů v Bohosudově (Mariaschein). Po maturitě studoval filosofii a teologii v Římě. Jako kněz a licenciát teologie se 1934 vrátil do vlasti, kde působil jeden rok pastoračně v jazykově smíšené farnosti. Po roce vojenské služby v Praze ho roku 1937 litoměřický biskup jmenoval svým sekretářem a dómským kazatelem. V letech 1938–1942 působil jako profesor náboženství na litoměřickém gymnáziu a připravoval se na doktorát teologie v Praze (1942). V té době dostal zákaz učit na školách pro svůj „nepřátelský postoj k nacistickému režimu“.

Roku 1945 byl spolu s německými členy kapituly odsunut do Německa i Josef Rabas. V bamberské arcidiecézi působil pastoračně mezi katolickými utečenci; později jako katecheta na gymnáziu. 1960 se habilitoval na teologické fakultě ve Würzburgu a přednášel tam jako docent, od roku 1964 jako profesor.

Ke svému historickému poslání se dostal, když přijal nabídku sudetoněmeckého katolického sdružení Ackermann-Gemeinde, jež odmítlo nacionalisticky nevraživý postoj politicky angažovaných sudetských Němců. Z podnětu Ackermann-Gemeinde vedl v letech 1976–1991 Pracovní a kontaktní centrum v Římě na pomoc utlačované katolické církvi v ČSR. Díky této aktivitě se dostávalo množství autentických informací nejen do římského církevního ústředí, ale také do světa i k nám. Souběžně však působila u nás Ackermann-Gemeinde veřejně, s povolením úřadů postupně financovala množství oprav kostelů, hlavně v pohraničí. Kromě toho tajně podporovala katolický samizdat i další formy života církve v podzemí.

Po osvobození naší země a církve od východní totality byl Josef Rabas uvítán v Litoměřicích jako vzácný host a roku 1998 se stal čestným kanovníkem tamější katedrály.

Pán si ho povolal v 95. roce života na věčnost 23. srpna 2003 ve Würzburgu. O týden později ho v Rottenburgu pochoval současný litoměřický biskup Josef Koukl.

Jako cenné dědictví získala česká církev a historiografie neobyčejně bohatý archiv písemností o životě a zápasech naší církve, jak se o tom dovídal svět prostřednictvím Josefa Rabase a dalších, kdysi našich spoluobčanů, kteří ze své bolesti dokázali vytěžit pravou „křesťanskou pomstu“.

Jako svůj odkaz napsal profesor Rabas: „Moje prosba na rozloučenou: Nezapomeňte na církev v České republice, když a právě proto, že se teď středo- a východoevropské země snaží vstoupit do Evropské unie a na nás je budovat společnou, křesťanským duchem prolnutou Evropu“ (únor 2003).