Rehabilitace Antonia Rosminiho

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2003/3 (Osobnosti)

V roce 2001 vydala Kongregace pro nauku víry velmi důležitý dokument týkající se nejen díla A. Rosminiho Serbatiho (jak se někdy také psal), ale také toho, v čem přetrvává platnost výroků učitelského úřadu ohledně myšlenkového odkazu tohoto autora. V první řadě je třeba podotknout, že níže uvedená nauková nóta je v jistém slova smyslu přípravou na chystanou Rosminiho beatifikaci, k níž zřejmě dojde v roce 2005, kdy se bude slavit stopadesáté výročí od jeho přechodu z tohoto světa k Pánu. Na tuto skutečnost ukazuje i konstatování nepopiratelné hloubky duchovního života Antonio Rosminiho.

V roce 2001 vydala Kongregace pro nauku víry velmi důležitý dokument týkající se nejen díla A. Rosminiho Serbatiho (jak se někdy také psal), ale také toho, v čem přetrvává platnost výroků učitelského úřadu ohledně myšlenkového odkazu tohoto autora. V první řadě je třeba podotknout, že níže uvedená nauková nóta je v jistém slova smyslu přípravou na chystanou Rosminiho beatifikaci, k níž zřejmě dojde v roce 2005, kdy se bude slavit stopadesáté výročí od jeho přechodu z tohoto světa k Pánu. Na tuto skutečnost ukazuje i konstatování nepopiratelné hloubky duchovního života Antonio Rosminiho.

Ne právě jednoduchý text je ovšem třeba číst velmi pozorně, protože akt rehabilitace nesmí být provázen zneplatněním předchozích výroků učitelského úřadu. Proto hlavním tématem je vlastně trvalá hodnota oněch dekretů z devatenáctého století. Především dekret Post obitum z roku 1887 si uchovává platnost vzhledem k takové četbě a takovému výkladu Rosminiho výroků, které jsou v rozporu s katolickou naukou. Zmíněný přístup k myšlenkovému odkazu našeho autora ale není v souladu s jeho myšlením, takže se netýká Rosminiho samého ani jeho díla jako takového. Zároveň zůstává otevřená otázka spekulativní a teoretické přijatelnosti rosminiovského myšlenkového systému, což ale přísluší vědecké diskusi teologů a filosofů. Případná beatifikace se tedy týká osoby, ale neznamená ještě, že církev se musí bezvýhradně hlásit k jeho myšlenkovému odkazu.