Stát a církev 1950

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2003/2 (Recenze)

Jiří Hanuš, Jan Stříbrný (eds.), Stát a církev v roce 1950. Centrum pro studium demokracie a kultury. Brno, 2000, 144 str.

Deset kvalifikovaných odborníků různých disciplín se sešlo 21. 6. 2000 na sympoziu s výše uvedeným tématem. Jejich dílčí příspěvky jsou vesměs dobře podloženy poznámkovým aparátem. K. Kaplan rozvíjí stručně církevní politiku a její prudkou proměnu v rozhodujícím tříletí 1948-1950. Znalec obojího práva J. R. Tretera charakterizuje toto období prudkými změnami legislativy. A. Rázek ilustruje proticírkevní strategii režimu na osudu faráře J. Toufara. Proces likvidace mužských řeholí líčí V. Vlček, konkretizuje internačním táborem Želiv J. Z. Charouz a stručně doplňuje informacemi o ženských řeholích E. Mendlová (k jejímu textu malé zpřesnění: u dvou sester jde ne o kanonizační, ale beatifikační proces). Velké drama likvidace řeckokatolické církve stručně, ale solidně líčí Z. Boháč. Prominentní znalec období boje církve o život charakterizuje vývoj taktiky komunistů před převzetím moci a po něm, pokud šlo o církev a víru. Objevná je stať J. Hanuše o dění „dole“, v církevním terénu (záznamy kázání, likvidace statečných farářů, masové podniky). Závěr patří literárnímu vědci J. Trávníčkovi. Ten vyhmátl u Zahradníčka a dalších způsob vyrovnávání se se skupinou „oni“ spíše ironií než hněvem; režimní básníci se vyjadřovali téměř zrcadlově, ale s bolševickým výrazivem. - Zdařilá a pohotově vydaná edice je výzvou k následování. Traumata, i historická, potřebují být vyléčena vědomou reflexí a vnitřním spravedlivým Ano a Ne.