Proticíkevní boj po únoru 1948

Autor: Adolf Rázek - Číslo: 2003/2 (Články)

Proticírkevní boj po uchopení moci komunisty v únoru 1948 byl v popředí zájmu Ústředního výboru KSČ, jak dokládal dále citovaný stručný obsah jeho pokynů, založený ve spisu „Moštěk a spol.“ v archivu MV pod a.č. V- 7875:

Směrnice

1. Korespondence Vatikánu s arcibiskupy, biskupy bude prováděna jedině prostřednictvím vlády.

2. Pastýřské listy biskupů pouze se svolením vlády.

3. Přísně budou kontrolována kázání a promluvy duchovenstva všech náboženských složek.

4. Církev československá a evangelická budou povýšeny na církve národní, majetek církve katolické bude skonfiskován a dle potřeby přidělen této církvi národní.

5. Přemlouvání a přesvědčování katolického duchovenstva k přestupu k národní církvi.

6. Zostuditi kněžstvo najímáním placených žen za každou cenu pokud možno z katolických rodin.

Celkový nábor se připravuje a očekává v měsíci říjnu.

Vyčkejte pokynů!

Podobné směrnice vydala i Národní fronta na začátku července 1948. V nich je výslovně uvedeno, že státní moc, formálně reprezentovaná Národní frontou, nemá zájem na spolupráci, ale na získání moci rozhodovat bez církve a proti církvi. Tyto směrnice v podstatě jsou, jak ukazuje zkrácený text, prováděcím předpisem k pokynům ÚV KSČ.

1. Vatikán - podlomit důvěru a vážnost všemi způsoby, obzvláště útoky v tisku, kompromitující články atd.

2. Rozleptat jednotu duchovenstva: rozdělit vyšší duchovenstvo od nižších, vrazit klín mezi biskupy a kněze, klín mezi duchovenstvo a věřící.

3. Zásadně nenavazovat styky s vyšším duchovenstvem. Jednání s nimi je výlučně věcí generálního sekretariátu AVNF p. min. Čepičky, jednání jednotlivých KAV, jak ukazuje zkušenost, by vedla k ústupkům ze strany KAV, což je nepřípustné.

4. Úkolem církevních komisí při akčních výborech není navázat spolupráci s církví katolickou, ale získat moc rozhodovat bez církve a proti církvi. To je nutno míti na zřeteli, obzvláště při jmenování členů těchto komisí, nebudou-li delegováni biskupy.

5. Nejužší spolupráce s církví československou.

6. Zdůrazňovat co nejvíce dnešní náboženskou roztříštěnost národa a potřeba jednoty, v první fázi použít jednotícího společenství československé církve.

7. Do boje proti duchovenstvu katolické církve zasadit osvědčené zbraně.

V duchu těchto směrnic bylo postupováno až do jara 1949, kdy byly nahrazeny novým podrobnějším plánem.

Realizace

Širší předsednictvo ÚV KSČ se na své schůzi 25. dubna 1949 velmi podrobně zabývalo dalším postupem v úsilí o likvidaci církve. Dosavadní tlak vedl spíše k růstu vlivu církve, zejména mezi mládeží. Kupříkladu Biblických závodů, soutěže ve znalosti Nového zákona, se účastnily tisíce mladých.

Pro řízení následných represivních opatření proti církvi byla ustavena zvláštní operativní komise (šestka) vedená A. Čepičkou. Její činnost byla sledována samotným prezidentem, jak dokládá dopis ministra Čepičky z 1. června 1949. I o dalším vývoji dostával Gottwald podrobné informace.

Prvním z řady plánovaných zásahů bylo vytvoření rozkolnické organizace „pokrokových katolíků“ - laiků uvnitř církve, kteří by si vytyčili jako úkol obrodu církve v souladu se zásadami lidové demokracie. Tato prokomunistická organizace by přejala známý a užívaný název Katolická akce. Měla vrazit velmi rychle klín mezi biskupy a klérus, o věřících ani nemluvě. Prvního června už měla „šestka“ podrobný plán na její ustavení a věděla, že do 12. června již bude ustavena.

Od dubnové schůze měli soudruzi i pracovní program postupné likvidace. Na ní soudruh Ďuriš výslovně navrhoval podvodný záměr: „Například mírové hnutí může být dobrým začátkem, je to široká základna a tady je můžeme doběhnout (zvýrazněno aut.). Obsahem katolické akce by mělo být také mírové hnutí.“ Církevní šestka 30. dubna explicitně vyjádřila důvody vzniku schizmatické Katolické akce: „Chceme jim vzít vše, co dosud mají, aby jim nezůstalo nic.“

Pozornost si zasluhují i jiné návrhy, jako odnímání potravinových lístků duchovním nebo přerušení telefonického spojení na faru. Protože je nutná kontrola všech stanovených úkolů „je třeba rozšířit síť důvěrníků tak, aby v každém místě, kde je fara, byl důvěrník, který bude dobře informován o činnosti faráře jak v kostele, tak mimo něj. K tomu bychom chtěli použít zejména učitelů, kteří by takový úkol mohli úspěšně plnit.“

K ustavení zamýšlené prorežimní „Katolické akce“ došlo 10. června 1949. Že se jednalo o velmi vyhrocenou situaci, dokládá zpráva ministra Čepičky prezidentovi ze 14. června. Nato 15. června vydali biskupové pastýřský list, ve kterém objektivně a dost podrobně popsali vztahy mezi státem a církví i jejich předpokládaný další vývoj.

Komunistická strana se prostřednictvím ministerstva vnitra snažila nejen zabránit jeho doručení na farní úřady, ale zvláštním oběžníkem hrozila tresty podle § 32 zák. 231/48 Sb. za jeho čtení při bohoslužbách. Zmíněný paragraf říká, že bude potrestán odnětím svobody od 1 měsíce do 3 let ten, kdo rozšiřuje poplašnou zprávu, která je způsobilá znepokojit alespoň část obyvatelstva některého místa. Je samozřejmé, že pastýřský list musel znepokojit i ty křesťany, kteří si až do té doby nevšímali probíhajících proticírkevních zásahů státní moci.

Doručení výhrůžného oběžníku KSČ bylo ostře sledováno a pověřený „politicky spolehlivý poštovní odborník“ soudruh Hruban musel podat na ÚV KSČ podrobnou zprávu, ve které uváděl i takové detaily, jako že zástupce pošty musel s dopisy utíkat poklusem až na Masarykovo nádraží. „Soudruzi pošťáci“ museli, jak uvádí ve své zprávě o akci soudruh Hruban, zajistit doručení 2 656 dopisů ve stanovené lhůtě od 15 hodin v sobotu 18. června do nedělního rána 19. června 1949.

Devatenáctého června při liturgické oslavě Božího těla ve velechrámu sv. Víta inscenovali komunisté provokační akci, m.j. s pokusem o zpěv internacionály, a bezprostředně po návratu do paláce izolovali příslušníci StB arcibiskupa Berana v jeho rezidenci.

Zápis „6“ dokládá nezlomný arcibiskupův postoj vzdor internaci tím dnem zahájené. Druhý den, 20. června, je v Římě vydán exkomunikační dekret vztahující se na římskokatolické křesťany, kteří se vědomě a dobrovolně dosud přihlásili nebo v budoucnu přihlásí do státem založené Katolické akce. Prvního července je v Římě publikován dekret o komunismu, běžně pojmenovávaný „exkomunikační dekret“. Je samozřejmé, že oba zmíněné materiály musely být rozšiřovány již utajenými cestami. Jejich publikace a šíření byla později důvodem k řadě zatčení a potrestání desítek duchovních i laiků.

Předseda vlády Antonín Zápotocký „vysvětlil“ v rozhlasovém projevu 21. června důvod internace arcibiskupa Berana. Tvrdil v něm, že církevní hodnostáři v čele s arcibiskupem Beranem se snaží použít i církevních institucí, kostelů a klášterů, ke štvaní proti republice a rozrušování nepravdivými zprávami. Mluví o pronásledování věřících, o persekucích a znásilňování. Biskupové zakazují politickou činnost, která by směřovala ve prospěch lidovědemokratické republiky (rozuměj KSČ - pozn. aut.). Arcibiskup zakázal kněžím činnost a členství v krajských, okresních a místních národních výborech. Biskupové odmítají dohodu s vládou. Odsuzují Katolickou akci. Katolická akce (zřízená podle rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z 25. 4. 1949, bod I/1: Obrodné hnutí katolíků - pozn. aut.) je prohlašována za nekatolickou, ačkoliv je vedena hluboce věřícími katolíky a má souhlas i podporu tisíce katolických kněží.

Zmínil se i o tom, že v neděli měl být v kostelích čten pastýřský list, který byl podle předsedy vlády „snůškou nepravdivých útoků proti republice“. Vůbec se však nezmínil o tom, že strana jeho čtení zakázala a za jeho čtení hrozila tresty, jak bylo již vpředu uvedeno.

V závěru projevu ujistil, že „vláda vezme v ochranu všechny ty tisíce kněží, kteří věrnost republice zachovávají a v její prospěch pracovat chtějí“. Tedy ty, kteří odmítají poslušnost podle církevního práva a podle závazků, které na sebe dobrovolně a svobodně vzali. Dále znovu pohrozil, že „proti (...) vyvolavatelům rozbroje a neklidu bude podle zákona a práva zakročeno“.

Ukázkou takového zákroku může být případ Theodora Funka, tajemníka arcibiskupa v Olomouci, který za to, že na kněžských poradách rozšiřoval mezi přítomné kněze výtisky „ilegálního“ oběžníku „Výklad dekretu proti bezbožeckým naukám,“ byl 15. září 1949 odsouzen pro zločin velezrady k 10 letům těžkého žaláře.

Kněží zatčených za přečtení pastýřského listu byly desítky. Mnozí z nich sloužili jen jako nástroj zastrašování a rukojmí propagandistickým cílům, aby vláda mohla později dokumentovat svoji snahu o řešení vztahů církve a státu udělením amnestie. Vláda také prohlásila, že neuznává exkomunikace a že je pokládá za politické pronásledování. Prostřednictvím krajských sekretariátů NF byly vydány pokyny pro protiopatření.

V nich je výslovně uvedeno, že mají být ukládány peněžité tresty při užití podstatně vyšších sazeb, než byly určeny při čtení pastýřského listu v červnu. „Ve zvláště pobuřujících případech je možno zavést trestní řízení podle zákona na ochranu republiky.“