Medžugorje (TT 5/2000)

Autor: Marie Fischerová - Číslo: 2003/2 (Dialog)

Rubriku Panoráma jsem přečetla s velkými rozpaky; obávám se, že jsem nebyla sama. V Lidových novinách 9.5. byl otištěn článek o narkomanu, který byl ze své těžké závislosti vyléčen po návštěvě Medžugorje zapojením do tamní komunity Cenacolo.

Dozvěděla jsem se skutečnosti, které v TT zveřejněny nebyly. Např. že když biskup Žanič v r. 1984 sepsal své námitky (Posizione), podal na něj arcibiskup Franič, předseda Teologické komise při Jugoslávské biskupské konferenci, 28.1.1985 stížnost do Vatikánu. Na základě pokynů z Vatikánu biskup Žanič rozpustil svou vyšetřovací komisi a při biskupské konferenci byla ustavena komise nová. Její výrok (10. dubna 1991) je rezervovaný, ale není negativní. Nikdy nebylo oficiálně řečeno, že zjevení jsou nepravá. Nikdy nebyly poutě do Medžugorje zakázány, naopak v roce 1990 bylo biskupskou konferencí biskupům uloženo, aby tam přicházeli vypomáhat v pastoraci. (...)

Za zvlášť nešťastné považuji zařazení příspěvku J. Zvěřiny „Telegraficky k zjevením v Medžugorje“ z února 1985. Tedy z doby, kdy nebyly možnosti tak snadného styku s Jugoslávií a ověřování textů a překladů jako dnes a P. Zvěřina měl jistě důležitější starosti. S textem Zásvětné modlitby jsem se také tenkrát setkala a nebylo třeba posouzení odborníka typu Zvěřinova, aby bylo zřejmé, že jde o formulaci vyloženě amatérskou, kostrbatou, která by byla patrně sama zanikla. Byl to možná výraz opravdu tradiční lidové zbožnosti, horlivosti a velké důvěry v Pomocnici ve všech těžkostech života. Otci Zvěřinovi bych možná namítla, že když se modlíme „Zdrávas Maria milostiplná“ a v litaniích „Matko božské milosti“, je tato Boží milost už také trochu její a ona s ní může v souladu s vůlí Boží disponovat jistě přímluvou. V žádném případě by však archaická formulace zasvěcení neměla sloužit dnes jako důvod ke zpochybňování medžugorských už 20 let trvajících zjevení.

Podle různých ohlasů se ve světě vyskytuje na různých místech hodně mariánských zjevení. „Slavná poutní místa přitahují zástupy, a proto je církev hlídá před sklouznutím do pošetilostí“ (TT 5). Toto hlídání je namístě, ale informace o zjeveních by neměly být jednostranné až zkreslené, posuzování úzkostlivé až úzkoprsé. Poselství z Medžugorje jsou duchovním vedením ke Kristu a k apoštolátu na vysoké úrovni.

V Medžugorji jsem nebyla a nepotřebuji to k víře, že Panna Maria může a chce tímto způsobem pomáhat církvi i celému světu na cestě k Bohu.

Od Teologických textů bych očekávala třeba varování před přeháněním mariánské úcty, ale pomocí vyváženého informování v duchu rady Gamalielovy.