K nedožitým devadesátinám

Autor: Vladimír a Marie Rádlovi - Číslo: 2003/2 (Osobnosti)

Patera Zvěřinu jsem poznala v Pyšelích v roce 1939, kde dostal místo jako kaplan. Byl přeložen z pohraničí (snad z Falknova), kde bylo jeho první místo po vysvěcení. Bydlel v podkrovní kaplance na faře. Farářem v pyšelské farnosti byl P. Koza, a tak si často u jídla dělali legraci: „Máme dnes k obědu kozu nebo zvěřinu?“ Vařívala jim moc hodná neteř pana faráře. Pater Zvěřina byl mladý, plný pracovního elánu. Zaujal nás jiným stylem promluvy při mši svaté, než jsme byli po léta zvyklí. Začal se starat o místní mládež a dal dohromady skautský chlapecký oddíl. Vychoval si staršího rádce, který byl velmi schopný. My děvčata (mně bylo tehdy 14 let) jsme také žadonily, aby pro nás založil skautský oddíl. Odmítl to - že musí nejdříve dobře fungovat chlapecký oddíl. Spokojily jsme se tedy zatím jen s tzv. besídkou. Bylo ho také vídat na hřišti hrát volejbal s učiteli obecné a měšťanské školy. Bylo to tehdy neobvyklé, ale sympatické pro obyvatele městečka, a hlavně pro mládež. Začala jsem zrovna studovat na reálném gymnáziu v Benešově a s nadšením jsem naslouchala jeho promluvám při mši svaté, které byly plny odvahy křesťanské víry. Zakládal také kroužky mezi dospívající mládeží. Docházel pravidelně do katolických rodin, kde se scházívala dorůstající mládež nebo mladí ženatí muži. Zájem byl veliký, vše se slibně rozvíjelo, ale po roce byl přeložen do Plzně. Oplakávali jsme ho, ale nedalo se nic dělat.

V roce 1952 jsem se vdala za Vladimíra Rádla a oba jsme pracovali jako lékaři v nemocnici a na poliklinice v severních Čechách - až do důchodu, protože kádrový strop zakazoval pracovat v Praze nebo blízko Prahy, kde jsme měli stárnoucí rodiče. Léta plynula a jen zdálky jsme se dozvěděli, že pater Zvěřina byl zatčen a uvězněn. Když byl v roce 1965 propuštěn, brzdy jsme se za ním vydali. Našli jsme ho v montérkách na Národní třídě, kde nastoupil jako topič u kotle. Jeho otec přestal pracovat v ten den, kdy patera Zvěřinu propustili z vězení, a tak mohl hned nastoupit na jeho místo - vlastně mu to místo držel. S jakou radostí nás přivítal a objal! Vypravoval nám, jak se nemohl vpravit do světa bez ostnatých drátů a uzamčených dveří. Když viděl hrát si na trávě děti, myslel, že se mu to jen zdá. Také nám sdělil, že ve zdech věznice jsou zazděny jeho teologické traktáty, které psal pro nás. O mně říkával, že jsem jeho první duchovní dcera. - Měnil často pracovní místa, a tak se dostal do depozitáře v Trojanově ulici, blízko Karlova náměstí, kde hlídal vrácené obrazy. Tam nám najednou řekl: „Sedněte si do tamtoho sedadla, tam sedával váš univerzitní profesor Charvát jako zednář.“ Depozitář byl umístěn v bývalé zednářské lóži.

Když přišel rok 1969, přednášel na teologické fakultě v Litoměřicích. Den předtím jezdíval k nám do Děčína. Sezvali jsme vždy několik přátel. Pater Zvěřina měl pro nás missu. Po ní nám pověděl novinky - těch bylo vždy dost - měl zájem o naše rodiny, zaměstnání a děti. Také by býval rád s námi začal studium teologie, ale měl podmínku, aby se sešlo aspoň pět mladých zájemců. Ale nenašli se. V roce 1970 přestal učit, a byl konec středečním setkáváním.

V Nespekách jsme byli přítomni pohnutému setkání s P. Urbanem. Měli si i v dlouhém mlčení co povídat. V Pyšelích s námi slavil naši stříbrnou svatbu. Když byl v Praskolesích, i tam jsme za ním několikrát přijeli, abychom využili jeho služeb a také exercicií. Když oslavoval padesát let svého kněžství, byli jsme také pozváni na chatu Marie Rút Křížkové. Setkalo se nás tam kolem pětadvaceti. Bylo to nezapomenutelné.

Jakmile byl v důchodu, byl málokdy doma. Otec o něm říkal, že je toulavá bota - a byla to pravda. Brouzdal tehdejším Československem. Pracoval pilně na zemi i v podzemí. Z Děčína jsme mu občas volali telefonem, když byl doma. Před odjezdem do Říma v červenci v roce 1990 mi řekl: „Mně se do Itálie tak nechce, jako by se mělo něco stát.“ - A stalo se.

Byl to krásný člověk, jedinečná osoba. Vzpomínáme na něho často a litujeme, že už nemohl mnohokrát řešit různé nejen teologické, ale také politické otázky a zádrhele. Vždyť on to uměl s takovým šarmem a přehledem. Modlíme se za něho a dodnes mu za mnohé děkujeme.