Babice

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2003/2 (Recenze)

Adolf Rázek, Stb + justice, nástroje třídního boje v akci babice. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2002. Řada Sešity č. 6, 296 str. A4, z toho fotodokumentace 14 str., dokumenty (většinou fotokopie) 217 str., obsáhlý rejstřík osob. Neprodejné, možno získat na adrese ÚDV, Na Hroudě 19, 1000 00 Praha 10 Strašnice.

Ing. Rázek, správní rada ÚDV, dal touto prací historikům ve zpřístupněném archivním materiálu a poučeném doprovodu východisko k bádání. Podloženým výkladem jednoho případu poskytl všem poctivým občanům klíč k maskovaným krvavým metodám komunistické hrůzovlády. Střízlivé popisy fungování státního aparátu vyvolávají živé a plastické vědomí, kdo a jak ovládl národ, dík své historii tak hrdý na demokracii. Přitom se režim ne bezdůvodně pokusil zotročit a postupně udusit katolickou církev. Její síla byla jak ve světovém společenství, tak v odhodlání bránit Boží pravdu až mučednictvím, s nímž má dvoutisícileté zkušenosti.

„Babické události začínají strachem totalitní moci z formujícího se protikomunistického odboje (...) a z jejího úsilí o zlomení odporu církve proti omezování práv a svobod.“ Církev odporovala postupujícímu násilí věrností víře, zemědělci na západní Moravě přípravou pomoci osvobozujícímu zásahu ze Západu. Babický případ, uměle inscenovaný - jak autor podrobně dokládá - Státní bezpečností, měl ve veřejném mínění vyvolat odpor proti odpůrcům režimu a pocit bezmoci vůči totalitě.

Vlastní děj zasazuje autor do situace: Vývoj vztahů státní moci a občanů po únoru 1948 - Vznik „protistátních skupin“ na jižní Moravě - Konec řízení „protistátních skupin“ Státní bezpečností - Vývoj vztahů církve a státu po únoru 1948 - Program likvidace církve - Úloha kněží v babickém případu - Svědectví žijících pamětníků - atd. Do mašinérie policejní a soudní dává autor velmi podloženě nahlédnout pomocí dokumentů, až na nejvyšší úrovni. Je otřesné, jak důsledně aplikovala strana a vláda leninské zásady o podřízenosti morálky a práva revoluční vizi.

Teprve zákon 119/90 Sb. umožnil realizovat úlohu, kterou si stanovil takto: „Zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti (...) zákon označoval za trestné (...) zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci (...) a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.“ (§ 1 zák.) V roce 1996 ministr spravedlnosti na základě průzkumné práce ÚDV ohledně babického případu „shledal, že byl bývalým Státním a Nejvyšším soudem v roce 1951 porušen zákon“, a podal proto stížnost ve prospěch obviněných. V závěru je citována věta usnesená parlamentem: „Režim založený na komunistické ideologii (...) byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný“ (zák. č. 198/93 Sb., 2, odst. 1). Na protilehlé straně vidíme faksimile dopisu P. Jana Buly na rozloučenou před popravou (jeho závěr viz TT 2-3 /2002, 116). Série babických procesů vynesla sto rozsudků trestů na svobodě a deset poprav, z toho tří kněží: Václava Drboly, Františka Pařila a Jana Buly. Autor k Bulovu textu dodává: „(...) v dopisu plném víry, naděje a lásky, který je poselstvím do budoucna i pro nás.“