Teologie probuzení v protestantismu

Autor: Petr Zemek - Číslo: 2003/1 (Ekumena)

Část referátu o knize Marc Shaw: Deset významných idejí církevních dějin - Kořeny evangelikální tradice. (CDK, Brno, 2001, 205 s. Přeložili Jan Žák a František Pala.)

(...) Marc Shaw se věnuje velmi důležitému tématu, sekularizaci. Ta se nevyhýbá ani křesťanům. Autor to dokládá příkladem ze života v současném Washingtonu (z knihy The Body od Charlese Colsona). Je to příklad, který není nepodobný Ježíšovým příběhům s farizeji. Líčí sousedství dvou budov na předměstí. Jedna je dobře upravený kostel sloužící křesťanům různých církví, lidem většinou zámožným. Druhá je bývalá hasičská zbrojnice upravená pro potřeby bezdomovců. Lidé z kostela se postavili proti projektu, když byl útulek zakládán, „protože se nechtěli setkávat s těmi špatnými odvedle“.

„Jeď kolem toho kostela v neděli ráno a uvidíš usmívající se tváře navazující společenské styky a uctivě naslouchající uhlazenému kázání. Jeď kolem hasičské zbrojnice a uvidíš čerstvě oholené muže, jak sedí v kruhu a věnují se biblickému studiu o novém životě v Kristu. (...) Kostel nabízí sekularizované křesťanství zabydlené do nábožensky vyhlížející budovy. Zbrojnice je projevem autentického křesťanství, které se nachází v sekulárně vyhlížející budově.“ (91)

Shaw nabízí recept proti sekularismu v osobě a díle Jonathana Edwardse. Ten stojí na počátku probuzeneckého hnutí v puritánském prostředí Nové Anglie. Edwards se narodil 1703 v East Windsoru ve státě Connecticut jako syn duchovního. Tento mimořádně nadaný chlapec se po studiu na Yale College stal rovněž duchovním a později i otcem jedenácti dětí. Jeho působení trvající 23 let nebylo bez dramatických okamžiků, kdy po nějakou dobu působil i jako misionář u Indiánů, než ho povolali za prezidenta Princeton College, kde však záhy umírá. Edwards byl plodným spisovatelem, jeho největším dílem je The Freedom of the Will. Shaw upozorňuje, že dnes nejsme schopni dost dobře pochopit vše, co skrývá Edwardsův život. „Byl uchvácen dobrodružstvím těšení se v Bohu a veškeré své nezměrné duševní síly zapřáhl do služeb tohoto dobrodružství“. (94) Jonathan Edwards zažil i zklamání a nepochopení. Dostal se do sporu s vlastním sborem v Northamptonu (ve státě Massachusetts), když se snažil zpřísnit uvolněnou praxi. Nakonec ho tento sbor propustil. Avšak o mnoho let dříve došlo zásluhou jeho kázání k probuzení.

Edwards nebyl hlasatelem probuzení, který by neviděl současně i vznikající problémy. Například, když se ti, kteří vyznávali obrácení, záhy vrátili ke starému, špatnému způsobu života. Probuzenecká hnutí jsou fenomén, který není bez problémů. Koncentrace do osobního prožitku, který je důležitý, může být ošidná a může přinášet jistý sebeklam.

Edwards spolu s bratry Wesleyovými (John Wesley, 1703-1791, a Charles Wesley, 1707-1788) a Georgem Whitefieldem (1714-1770) patří k duchovním otcům probuzenectví v anglikanismu. Ačkoli zde nebyl zpočátku úmysl zakládat novou církev, vlivem potíží, které mělo nové hnutí, se nová církev přece jenom vyvinula. Právě ve Spojených státech vzniká v roce 1784 Metodistická episkopální církev.

Shaw tyto snahy shrnuje do šesti tezí:

Probuzení usiluje o vyléčení nemoci duchovní otupělosti a odumření vztahu k Bohu a duchovním věcem.
Zdrojem a cílem veškerého probuzení je Bůh a jeho sláva.
Hlavními prostředky k podpoře probuzení jsou kázání, která hýbou srdcem, a vytrvalé společné modlitby.
Stálým nepřítelem pravého probuzení je opozice a extrémismus.
Esencí pravého probuzení je duchovně osvícené srdce.
Pravé probuzení nutně vede k rozvoji misie skrze aktivovanou církev.

Choroba: duchovní otupělost

Shaw píše, že Edwards tím myslel dobu, „kdy se skutečnosti Boha a evangelia tak zamlžují a nevíra a milování světa se stávají tak silnými, že srdce církve tíhne k choutkám a soupeření, které jsou charakteristické pro světskou mysl“. (95) Podle Edwardse to nemusí být zjevný hřích, ale stačí náboženský formalismus. „Slova a zvuky jsou nejlacinější součástí našeho náboženství a našim choutkám odporují nejméně.“ (95)

Lék a prostředky léčení

Vrcholem uspokojení je bohoslužba, v Bohu spočívá naše vlastní štěstí. Edwards nebyl příliš obratným kazatelem, svá kázání nepronášel s výraznou gestikulací, a dokonce je četl. Jeho kázání se však výrazně liší od toho, jak známe soudobé kázání. „Probuzenecké kázání musí být silné, ale nesmí být teatrální; musí být plné pravdy, i když nemusí být plné gest; jeho cílem musí být natolik zvýšit pozornost a emoce posluchačů, nakolik je může strhnout pravda, a to i tehdy, když se nekřičí.“ Ačkoli Edwards žil v protestantském prostředí britských kolonií v Americe, je v některých ohledech podobný našim barokním kazatelům. Edwards je „barokní“ i svým důrazem na mimorozumové složky lidské osobnosti - emoce, vůli, ale především srdce. Nebrání se citům, které však nemají být pouze povrchovou slupkou. Edwards se však nespokojoval s kázáním, má je provázet i vytrvalá modlitba.

Nepřátelé probuzení: opozice a extrémismus

Nestačí jen zažít probuzení, ale je třeba změnit svůj život a vytrvat. Edwards se snaží předejít extrémním jevům, na jedné straně odmítání probuzení jako takového a na druhé straně přemrštěné horlivosti. Proti tomu staví Písmo jako normu a předkládá znaky pravého díla - vyvýšení Krista a ovoce Ducha. Zde je Edwards stále aktuální. Někdy se můžeme pohoršovat nad extatickými projevy některých charizmatických hnutí. Uvedená kritéria nás mohou ubezpečit o pravé podstatě těchto jevů.

Podstata probuzení: probuzené srdce

Probuzení je především zkušeností srdce, „která se od čistě rozumového chápání milosti odlišuje právě tak jako „racionální úsudek, že med je sladký“, od „chutnání jeho sladkosti““. (102) Tak je pro Edwardse podstatou spasení dílo Ducha, vytvářejícího a obnovujícího víru. Tato víra má kořeny v evangeliu, je darem Ducha, koncentruje se na znamenité charakterové vlastnosti Krista a na jeho milost a přesahuje rozumové přesvědčení, které vychází z pravděpodobné reality.