Karel Šprunk

Autor: Lukáš Novák - Číslo: 2003/1 (Osobnosti)

Laudatio

Letos 11. února se dožil požehnaného věku 75 let český filosof, překladatel, lingvista a autor divadelních her PhDr. Karel Šprunk. Narodil se v Kovářově u Písku; po maturitě na píseckém gymnáziu se přihlásil ke studiu katolické teologie na Karlově univerzitě, které však nemohl kvůli nástupu komunistické moci ukončit. Teprve později mu bylo umožněno vystudovat romanistiku na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1962 působil na Univerzitě 17. listopadu, v průběhu tzv. normalizace však byl donucen ji opustit. Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se stal předsedou přírodovědecké a technické sekce Křesťanské akademie a redaktorem jí vydávané revue Universum. Od roku 1991 vyučuje filosofii na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity, v posledních letech přednášel také na Filosofické fakultě a účastní se činnosti Vinohradské odbočky Jednoty filosofické.

Karel Šprunk je osobnost s takřka renesanční šíří zájmů, které sahají od divadla a literatury přes lingvistiku a překladatelskou činnost až k vlastní myslitelské činnosti přesahující z oblasti filosofie i do teologie a přírodní vědy. Je autorem několika divadelních her, z nichž některé byly úspěšně provozovány na přelomu 70. a 80. let; mimo ně náleží do literární oblasti jeho tvorby ještě Aforismy o lásce, publikované v časopise Tvar 8/96. Jeho práce z oblasti lingvistiky z konce 60. a začátku 70. let se týkají zejména teorie překladu.

Těžiště jeho díla však spočívá v samotné překladatelské práci v oblasti filosofie a teologie, jíž se věnoval zejména v posledních 15 letech: z francouzštiny, z němčiny, angličtiny i latiny. Tato jeho činnost zásadním způsobem přispěla k obnově české filosofie, a to jak zpřístupněním - českému čtenáři po dlouhou dobu nedostupné - filosofické a teologické literatury (zejména, ale nejen, děl informativní a učebnicové povahy), tak především výrazným podílem na vytvoření normalizované odborné české filosofické terminologie (v tomto ohledu je významný zejména jeho překlad Anzenbacherova Úvodu do filosofie). V překladatelských výkonech Karla Šprunka se vzácně snoubí mimořádný jazykový cit a ovládnutí výrazových prostředků jazyka s hlubokou věcnou znalostí, zahrnující v podstatě celé dějiny filosofie, od antiky přes scholastiku (a to včetně často opomíjené a doposud málo prozkoumané tzv. barokní či druhé scholastiky) až po současné směry.

Vlastní filosofická a teologická publikační činnost doktora Šprunka (umožněná rovněž až listopadovým převratem roku 1989) vychází z jeho přesvědčeného zakotvení v klasické realistické metafyzické tradici (v této souvislosti nelze nezmínit jeho zaujetí tomismem a zejména celoživotní obdiv k Maritainovi, jenž ho vedl v roce 1993 k založení České společnosti Jacquesa Maritaina). V tomto rámci se Karel Šprunk snaží řešit zejména problémy, které před filosofii a teologii klade současná přírodní věda: témata jeho článků (publikovaných především v revuích Universum a Distance a v příležitostných sbornících) se týkají hlavně této problematiky; kromě toho se však věnuje i různým dalším otázkám hlavně z oblasti morální a politické filosofie, epistemologie a noetiky, a rovněž historickým tématům z oblasti zejména scholastické filosofie.

Měl jsem čest osobně poznat doktora Šprunka během jeho přednášek a seminářů na Filosofické fakultě. Jeho osobnost na mě silně zapůsobila především hlubokou pokorou, která z ní vyzařuje. Pro jeho studenty je nedocenitelné jeho umění naslouchat v diskusi, porozumět partnerovi a často i mnohem lépe formulovat myšlenku či problém, který se pokusil vyjádřit - a poté, s příznačným laskavým humorem a takřka klukovskou šibalskou jiskrou v oku, trefně odpovědět. Právě z takových diskusí jsem si vždy odnesl nejvíce. Jsem rád, že mohu doktoru Šprunkovi vyjádřit touto cestou svoji úctu a obdiv a popřát mu při jeho významném jubileu hodně zdraví, sil, hlavně však Božího požehnání a světla Ducha Svatého do dalších, snad smíme doufat, plodných let.

Rozhovor

Na čem právě pracujete, pane doktore?

Na komentovaném překladu vybraných částí Teologické sumy, v nichž Tomáš Akvinský pojednává o lásce. Myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co bylo o lásce napsáno. Letos by měl vyjít obdobný komentovaný překlad Tomáš Akvinský o zákonech. Pojednání o lásce by mělo navázat na něj.

Co překládáte?

V nejbližší době mám připravit k vydání rozšířenou verzi Úvodu do filosofie od Arno Anzenbachera. A rád bych zpracoval některá témata z filosofické etiky, kterou teď přednáším na Teologické fakultě.

Ke kterému filosofovi máte nejblíže?

Od mládí jsem velmi obdivoval Maritaina a studoval jeho současníky Garrigou- Lagrange, Etienne Gilsona a jiné. Působilo na mne jejich veliké zaujetí pro pravdu, ale také (a zvláště) snaha o harmonii víry a rozumu.

Co tedy považujete za aktuální filosofické problémy?

Za velmi aktuální považuji problém zla ve všech jeho aspektech, s čímž souvisí také problém lidské svobody. Vždycky jsem se také zabýval problémy politické filosofie. Myslím, že i tu je mnoho (stále nových) otázek, které je třeba prohloubit. Za velmi aktuální pokládám také otázky, které se kladou na pomezí současné vědy a víry. V tomto dialogu má podle mého názoru nezastupitelné místo právě filosofie. Problém je v tom, že na přírodní filosofii, tj. opravdu současnou přírodní filosofii, teprve čekáme. Existují klasické práce v této oblasti a rozvíjí se zde bohatá aktivita; ale filosofie a teologie - i věda - stále ještě stojí před velkými úkoly.

Rozmlouval David Svoboda

Redakce TT vděčně dodává, že už od doby temna přítel Karel překládal pro ni i pro samizdat nesčetně stran bez honoráře. K životnímu jubileu mu vřele blahopřeje a děkuje.