Duchovní vůdkyně

Autor: Anne Dietrich - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2003/1 (Praxe)

Anzeiger für die Seelsorge, 10/2002.

Roku 1982 požádala organizace KSJ (Katolická studující mládež) v Německu biskupskou konferenci o schválení funkce duchovní vůdkyně. Biskupská konference odpověděla, že úřad duchovního vedení musí vždy vykonávat kněz, avšak vyšla žádosti KSJ vstříc do té míry, že povolila na tři roky ustanovení teologické asistentky. A tak od roku 1983 poprvé pracovala žena v oboru „duchovní vedení“ v mládežnické organizaci.

Už roku 1979 měla organizace kfd (Svaz katolických žen v Německu) v programu požadavek: „Je třeba stále víc získávat ženy, které mohou na základě svých schopností dávat duchovní a pastorální impulzy a pomoc. V této službě mají být podporovány odpovídajícími nabídkami vzdělávání.“ (Orientační a pracovní program, 1979, str. 13). Podnětem těchto úvah byl Druhý vatikánský koncil. Zdůraznil všeobecné kněžství všech věřících a žádal církev, aby podporovala různá charizmata a schopnosti.

Ve svazu kfd začal dlouhý diskusní proces o funkci duchovního vedení žen, který dosud není ukončen. Odráží se to mj. v nejednotnosti označování tohoto nového úřadu pro ženy. Teprve odnedávna existují v různých diecézích první duchovní vůdkyně/průvodkyně kfd.

Doby převratu nejen přinášejí strach a zmatky, ale obsahují i šanci k promýšlení známých věcí a hledání nových cest. Proto diecézní svazy kfd pochopily obecný nedostatek kněží, a tedy i kněží ve Svazu, jako výzvu pro sebe. Mají se ženy ujmout úřadu duchovního vedení? A jaké změny to pro Svaz přinese?

Mezitím téměř všechny diecézní svazy změnily své stanovy tak, že úřad duchovního vedení, resp. teologického doprovázení mohou vykonávat ženy. V mnoha diecézních svazech existují ženy pověřené duchovním vedením na všech úrovních. V západoněmeckých diecézích vykonávají tento úřad na diecézní úrovni jako placené funkcionářky, na úrovni děkanátů a farností buď stejným způsobem, nebo jako neplacené dobrovolnice. Ve východoněmeckých diecézích existují jen neplacené dobrovolnice. Duchovní vůdkyně/průvodkyně je členkou představenstva a je volena členkami Svazu. Jedná-li se o placenou funkcionářku, je třeba mít souhlas nadřízeného místa na biskupství.

Dokud byli za předsedající kfd voleni kněží, nediskutovalo se o roli kněze ve Svazu. Bylo jasné, že skrze kněze je Svaz včleněn do struktury církve. Kněz jako představený bohoslužby je zodpovědný za náboženskou dimenzi ve Svazu.

Když ženy dostávají možnost duchovního vedení ve Svazu, je jasné, že nepřebírají předsednickou úlohu. Na základě svého ženského sebeuvědomění dávají tomu úřadu jinou podobu. Mnohé diecézní svazy už vypracovaly stanoviska, v nichž je nová úloha popisována. Odkazuje se v nich na Druhý vatikánský koncil, který zmocnil laiky - muže i ženy - aby aktivně spolupracovali na budování církve. Zdůrazňuje se tam, že ženy nemají jenom zaskakovat z důvodu nedostatku kněží, ale ze svého nového sebeuvědomění. I ženy jsou schopné a kompetentní, aby vykonávaly duchovní vedení.

Proces, který jednoznačně popisuje úlohu duchovní vůdkyně, není ve Svazu dosud zcela ukončen. Čistě formálně se to ukazuje na nejednotnosti označení úřadu. Má duchovní vůdkyně vykonávat spíše vedoucí funkci, nebo má sama sebe chápat jako průvodkyni? A co znamená „doprovázení“? Není sporu, že ve svém úřadu bere zřetel na výsledky výzkumů feministické teologie a sama feministicky pracuje. Dosud není vyjasněno, jak bude Svaz zapojen do úřední struktury církve, když ženy, především dobrovolnice, nemají automaticky hlasovací právo v církevních oficiálních grémiích. Už dnes je však možno říci, že diskusí o duchovním vedení ženami vyrostlo povědomí o vlastní kompetenci a požadavek větší přímé účasti při rozhodovacích procesech v církvi.

Sama jsem od roku 2000 duchovní vedoucí Diecézního svazu kfd ve Freiburgu. V témže roce jsme vypracovaly koncepci vzdělávacího kurzu pro duchovní vůdkyně na úrovni děkanátu pro naši arcidiecézi. Chtěla bych popsat, jak chápeme sebevědomí duchovní vůdkyně.

Ve stanovách Diecézního svazu kfd Freiburg se hovoří o „osobě pověřené duchovní vedením“. Podle Stanov to může být kněz nebo žena. Diecézní shromáždění se tímto řešením „nebo“ na všech úrovních odlišilo od většiny ostatních diecézních svazů, které se rozhodly pro řešení „a“, tj. duchovní vedení vykonávají společně jedna žena a kněz.

Jestliže ve freiburské arcidiecézi je „osobou pověřenou duchovním vedením“ žena, je uvnitř kfd označována jako „duchovní vůdkyně“. V představenstvu přebírá vedoucí úlohy. Především má dbát na to, aby byl členkám Svazu umožněn život podle poselství Ježíše Krista. Dává impulz pro výklad vlastního života z víry. Podporuje ženy při dotváření bohoslužeb. Dává podněty pro rozvoj rituálů a volbu symbolů, které odpovídají spiritualitě žen. Dbá na to, aby Svaz zůstal svazem v církvi.

V koncepci výchovy byla postava duchovní vůdkyně popsána také obrazně: má to být porodní bába (podporovat), prorokyně (ve víře), žhářka (zapálená), vykladačka smyslu (objasňovat), průzkumnice mezí (odvážná), průvodkyně na cestě (pozorná), advokátka (schopná řešit konflikty).

Tyto obrazy naznačují, že přes svou příslušnost k představenstvu zaujímá jinou roli než ostatní členové představenstva. Je „uprostřed nich“ a přece „vůči nim“. Ostatní ženy v představenstvu od ní právem očekávají krytí. Na základě své pozice „vůči“ je např. spíše schopna klást kritické připomínky k volbě témat, přístupu k práci a stylu chování.

Druhý vatikánský koncil říká v Dekretu o apoštolátu laiků: „Z přijetí těchto charizmat (...) vzniká pro každého věřícího právo a povinnost uplatňovat je v církvi i ve světě k dobru lidí a budování církve.“

Spojováním farností do jednotek duchovní správy stále víc duchovních už nemůže zastávat úřad předsedy kfd a obsahově utvářet práci Svazu. Mnoho žen se dalším vzděláváním kvalifikovalo pro převzetí pastoračních úkolů. K tomuto vývoji přispěl i Svaz sám: mnoho žen ve farnostech mohlo převzít službu jen proto, že byly zpočátku podporovány Svazem. Svaz má zájem, aby se jeho členky zapojily do života farnosti a utvářely ho. Stará se však též o to, aby vlastní konání bylo reflektováno a vždy znovu orientováno podle evangelia. Přeje si, aby ženy přinášely své názory na svět a své zkušenosti. Aby se to vše zaručilo, je třeba, aby byla plněna úloha duchovního vedení i na úrovni farnosti. Diecézní svaz ve Freiburgu se bude muset v dohledné době poohlédnout po ženách vhodných k tomuto úřadu, jestliže v místních kfd nebude nadále možno obsadit úřad předsedy.