Teologické prohlášení pro evangelické faráře a laiky

Číslo: 2002/2 (Ekumena)

Ekumenický liturgický sborník 12 (2002), 116-119.

Náš postoj k římskokatolické církvi a k pravoslavné církvi

Vnějším podnětem tohoto prohlášení je „Společné prohlášení k nauce o ospravedlnění“, podepsané 31. října 1999, v den Památky reformace, zástupci Vatikánu a Světového luterského svazu v Augsburku. Vyjadřuje dalekosáhlý konsenzus luterské a římskokatolické církve v jedné teologické otázce, která v reformační době podstatně přispěla k rozkolu církve. Tím z našeho hlediska odpadl rozhodující důvod udržování církevního rozkolu a byl položen popř. zviditelněn jeden z fundamentů společenství, na němž je nutno učinit další kroky k jednotě.

Nám, podepsaným evangelicko-luterským farářům, leží na srdci, abychom učinili takové konkrétní kroky k jednotě s římskokatolickou církví (a pravoslavnou církví) a tím převzali funkci mostu mezi rozdělenými církvemi, i když nás v tom mnozí ještě nebudou moci následovat.

Usilujeme o to, abychom opětovně získali „una sancta catholica et apostolica ecclesia“, kterou vyznáváme v krédu, a sice tím, že nově vidíme a žijeme společné katolické dědictví, a bereme vážně, že se i naše církev ve svém vyznání považuje za katolickou církev.

Vázáni vyznáním evangelicko-luterské církve, k němuž jsme se přihlásili při své ordinaci, prohlašujeme:

1. DUCHOVENSKOU SLUŽBU (ministerium ecclesiasticum) ustanovil Bůh prostřednictvím Ježíše Krista (CA 5), který ji svěřil svým apoštolům, a je tedy „božského práva“. V rozvinutí této služby jako služby biskupa, kněze a diakona vidíme působení Ducha svatého a považujeme ji za součást „plene esse“ církve.
2. „APOŠTOLSKÁ SUKCESE“, v níž biskupové modlitbou a pokládáním rukou předávají duchovenskou službu, je znamení a charizma: I ona vyjadřuje kontinuitu, jednotu a katolicitu církve. Tím je podstatným znamením víry založené na Písmu svatém a starocírkevním vyznání a nelze ji vydělit ze souvislosti s „apoštolskou sukcesí“ učení a zvěstování.
3. POČET SVÁTOSTÍ: V důsledku čl. 13 Apologie CA (Melanchthon, Apologia Confessionis Augustanae), kde se říká, že „žádný rozumný člověk se nebude velmi hádat o to, kolik se počítá svátostí“, uznáváme spolu s církví západu i východu vedle obou hlavních svátostí křtu a eucharistie také zpověď, pomazání nemocných, konfirmaci, manželství a ordinaci (kněžské svěcení) jako svátosti, které vycházejí z Krista, jenž je „vlastní svátostí“ (Ursakrament).
4. O SVATÉ VEČEŘI (eucharistii) věříme, že při jejím slavení pod vedením ordinovaného (kněze) v modlitební oběti chvály (eucharistická modlitba s anamnézí - připomínkou Kristových skutků pro naši spásu - slova ustanovení, prosba o Ducha svatého - epikléze) se pro nás zpřítomňuje jedinečná Kristova oběť na kříži, jeho vzkříšení a vyvýšení, ba celý jeho život v darech chleba a vína. Přijímáme je jakožto jeho Tělo a Krev a zůstávají jimi jako duchovní pokrm až do svého pozření.
5. Dovedeme si představit VAZBU NA NĚKTERÉHO ŘÍMSKO-KATOLICKÉHO BISKUPA v liturgických a dogmatických otázkách. Svoboda žít a sloužit dále v evangelické církvi by měla být zachována.
6. Chceme zůstat v evangelické církvi, protože cítíme poslání uchovávat v ní katolické dědictví a spolupomáhat udržovat živými dobré evangelické tradice, zvláště v bohoslužbě a duchovním životě. Tím chceme spolupůsobit ke sjednocování naší církve s římskokatolickou církví a pravoslavnou církví.
7. Důležitá pro nás je i OCHOTA K OSOBNÍMU DUCHOVNÍMU ŽIVOTU (např. liturgie hodin, exercicie) a úsilí o bohatý liturgický a eucharistický život v církevních obcích, jež nám jsou svěřeny, popř. spojení v duchovní společenství.

Prohlášení vatikánské Kongregace pro víru Dominus Iesus z 6.9.2000 říká v odstavci 17: „Ti, kdo byli pokřtěni v těchto společenstvích (která neuchovala platný episkopát a původní a dokonalou skutečnost eucharistického mystéria), jsou křtem začleněni do Krista a mají určité, třebaže nedokonalé společenství s církví. Křest totiž směřuje k plnému rozvinutí života v Kristu prostřednictvím úplného vyznání víry, eucharistie a plného společenství církve“ (citáty z Vaticanum II, Dekret Unitatis Redintegratio 22). Právě tyto výroky nás povzbuzují, abychom se zaměřili na konkrétní kroky k větší jednotě v „una sancta catholica et apostolica ecclesia“ a poprosili římskokatolickou církev, aby nám přitom pomohla.

Farář Helmut Steinlein, Mnichov a další podpisy (ze jmen známých z ELS Prof. Dr. theol. Günter Schmidt z Erlangen, Lic. Volkmar Walther, Martin Oeters, Stephan Thiel).

Z odpovědi kardinála Ratzingera:

V poště, která sem došla během mé dovolené, jsem nalezl i Teologické prohlášení pro evangelické faráře a laiky, které jste podepsal a které je zároveň podporováno širším kruhem evangelických farářů. Za tento dokument bych Vám chtěl velmi srdečně poděkovat. Je to působivé svědectví apoštolské víry, z něhož by se mohli učit i katoličtí faráři. Tak jasným vyznáním víry jediné, katolické a apoštolské církve plníte vskutku funkci mostu a realizujete takovou formu ekumenismu, jaká skutečně dává naději na uskutečnění jednoty. Předpokládám, že tento dokument předložíte nejprve katolickým biskupům Německa jakož i Vašim biskupům, a třebaže tím asi začne poněkud obtížná cesta, zůstává živá víra, vyzařující z toho, co jste napsali, takovou silou sjednocení, jaká nezůstane bez účinku.

Spojen v Pánu zdravím Vás srdečně Váš + Joseph Card. Ratzinger

Z odpovědi Waltra Kaspera:

Chtěl bych vám a spolupodepsaným srdečně poděkovat za toto působivé prohlášení. Mluví z něj duch jednoty s una sancta ecclesia v její dějinné, až k apoštolským počátkům sahající, jakož i současné dimenzi. Pokud vidím správně, mluví z něj i duch původního reformačního přístupu, jehož cílem přece nebylo založení separátní konfesijní církve, ale reforma a obnova jediné a univerzální církve z Božího slova.

Podepsáním Společného prohlášení k učení o ospravedlnění byl učiněn důležitý krok k integraci reformační intence do celku katolické věrouky. V ostatních otázkách, zvláště v otázce eucharistie a církevního úřadu, již v ekumenickém rozhovoru došlo k podstatnému sblížení, které ve svém prohlášení konsekventně dovádíte dále.

Tím toto prohlášení skutečně koná důležitou funkci mostu pro budoucí ekumenickou jednotu. Cesta, která tím před Vámi leží, nebude patrně jednoduchá. Mohu Vám k ní jen popřát Boží požehnání a sílu k vytrvalosti. Pokud si přejete, je Vám papežská rada pro jednotu kdykoli k dispozici k rozhovorům.

Spojen ve vtěleném Božím Synu Vás srdečně zdraví Váš Walter Card. Kasper