Respektovat meze medicíny

Číslo: 2002/2 (Panoráma)

Kathpress 25./26. 3. 2002

Papež Jan Pavel II. se vyslovil s uznáním o velkém pokroku při včasném rozpoznání a léčbě rakoviny, zároveň však poukázal na hranice medicíny. Bylo by opovážlivé, sázet vše jen na lékařskou techniku, řekl před účastníky lékařského kongresu ve Vatikánu. Pro nemocné v konečném stadiu může být tvrdošíjné, i když dobře míněné prodlužování terapie zbytečné a bezohledné.

„Nelze zapomínat, že člověk je omezenou a smrtelnou bytostí“, zdůraznil papež lékařům. Vůči nemocným je třeba jednat se zdravým realismem a nebudit u nich iluze o všemocnosti medicíny: „Existují hranice, které jsou pro člověka nepřekonatelné. V těchto případech bychom se měli pokusit klidně akceptovat vlastní lidské danosti“. Potřebná lékařská opatření by neměla sloužit pouze tělu, ale i duchu.

Jan Pavel II. ocenil rostoucí technické a farmakologické možnosti včasného rozeznání symptomů rakoviny, umožňující rychlejší zásah. Lékařství se však nikdy nesmí spokojit s tím, co již bylo dosaženo, ale musí usilovat o další pokrok.

Dva britští katoličtí biskupové zdůraznili právo nemocných na ukončení terapie k prodloužení života. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, že „paní B.“, ochrnulá od krku dolů smí trvat na odpojení dýchacího přístroje, považují arcibiskupové Mario Conti z Glasgow a Peter Smith z Cardiffu za korektní. Conti poukázal na to, že se v tomto případě nejedná o pomoc při sebevraždě, nýbrž o ukončení procedury, která je pro pacienta nesnesitelná.

„Katolická církev zaujímala vždy stanovisko, že ukončení lékařských procedur, které jsou nesnesitelné, nebezpečné nebo neobvykle nákladné a nejsou úměrná k očekávanému výsledku, je legitimní“, zdůraznil Conti. V těchto případech nejde o přání pacienta zemřít, „nýbrž o přijetí reálné situace“. Když tedy soud dospěl k přesvědčení, že dotyčná je duševně zcela schopná chápat všechny důsledky, musí být její přání respektováno.

Smith řekl, že „paní B. je odvážná osobnost, která si zaslouží velký soucit“. Je však třeba pochopit, že „v tomto případě se nejedná ani o eutanazii, ani o pomoc při sebevraždě a tak to nepředstavuje žádný precedentní případ pro budoucnost“, zdůraznil Smith.

Žena, jejíž jméno nebylo zveřejněno, je už déle než rok napojena na dýchací přístroj. Její stav je stabilní, vyhlídka na uzdravení je podle lékařů asi jedno procento. Poněvadž lékaři nerespektovali její přání odpojit přístroj, obrátila se na soud. Ten rozhodl, že žena je duševně zcela schopna pochopit svou situaci a proto má podle britského zákona právo žádat ukončení procedury k prodlužující život.