Maurice Blondel, LOGIKA ČINU

Autor: František Štěch - Číslo: 2002/2 (Recenze)

Trinitas ve spolupráci s Křesťanskou akademií Řím, 147. svazek edice "Studium", Svitavy 2001, 76 str.

Je dobré, když člověku předložíme všechny požadavky života a poodhalíme mu, jaká plnost se skrývá v jeho dílech, abychom mu tím dodali nejen sílu říci ano a uvěřit, nýbrž i odvahu jednat.(15)

„Logika činu“, to je název nového překladatelského počinu prof. Karla Říhy SJ, který v současné době přednáší filosofii na Teologické fakultě v Olomouci a již v minulosti se svými pracemi zasloužil o popularizaci v Čechách dosud málo známého francouzského filosofa Maurice Blondela. Nyní tedy čtenář dostává do rukou novinku: český překlad německého výboru z Blondelovy L´Action (1893), který vydal v r. 1957 Petr Henrici ve snaze popularizovat a zpřístupnit Blondelovy myšlenky širší, nejen filosofické veřejnosti. Sestavil proto svůj výběr především ze spirituálně laděných textů. Prof. Říha se drží ve svém překladu struktury Henriciho, ale překlad upravuje, jak ukazuje následující úryvek, který podává alespoň zevrubnou informaci o českém vydání.

Následující překlad vybraných textů ze základního Blondelova díla nemůže ovšem jako pouhý výbor sloužit k odbornému studiu. Aby však mohl plnit alespoň funkci povšechného uvedení do problematiky a základní orientace i vzbudit zájem a podnítit čtenáře k četbě celého díla, sleduji sice strukturu Henriciho výboru, ale překládám z francouzského originálu oproti volnějšímu překladu Henriciho doslovněji (třebas na úkor snadné pochopitelnosti), a to s použitím odborné filosofické terminologie a se zdůrazněním principů Blondelova myšlení. K tomu, kde jsem to považoval za potřebné, jsem převzal i některé další části v souvislosti jednotlivých pasáží, jež Henrici - snad pro jejich nesnadnost - vynechal. (pozn. 2; str. 14).

Než jsem se začetl do díla samého, hledal jsem, leč marně, komentující úvod či alespoň shrnující doslov překladatelův. Stručná informace se nachází pouze na zadní straně obálky a v poznámkách č. 1 a 2 na str. 9 a 14. K formálnímu provedení knihy je ještě nutné dodat, že čtenář je tu a tam nucen doplnit si písmeno nebo i celé slovo, které se podařilo onomu pověstnému „tiskařskému šotkovi“ důmyslně skrýt.

Blondelovu L´Action lze číst z několika hledisek: ontologického, filosofickoantropologického nebo spirituálního. Jak je již zřejmé, texty v naší knize jsou vybírány právě z posledně zmíněného hlediska. Jedná se tedy o spirituálně laděnou dialogickou reflexi lidského konání.

Praktické konání, jež nestrpí odklad, nemá v sobě nikdy úplný jas; jeho úplná analýza není dostupná konečnému myšlení. Každé životní pravidlo, jež by bylo založeno pouze na nějaké filosofické teorii a abstraktních principech, by bylo povážlivé. Nemohu konání odložit, až by se mi ukázala evidence; také každá evidence, jež září duchu, je vždy jen částečná. Čisté poznání nikdy nestačí na to, aby nás pohnulo k činu, poněvadž nás nikdy zcela neuchvátí. V každém činu je obsažen akt víry. (16)

Sledujeme dvě linie Blondelova dialogu. Dialog „křesťana Blondela s lidmi svého okolního světa“ v linii jedné a dialog „člověka Blondela s jeho vlastním srdcem“ v linii druhé, jaksi paralelní. Blondel ve svých dialozích dokazuje, že rozum nemůže zůstat sám u sebe, ale naopak, radikální otevření se transcendenci je jeho svrchovanou povinností a nakonec i tím jediným, k čemu intuitivně tíhne, po čem touží.

Úkolem filosofie, podle Blondelovy integrální apologetiky, jíž L´Action je, by tedy mělo být dovedení člověka k branám křesťanské víry. Jeho filosofie nemá být ale jen cestou k poznání faktu Božího zjevení. Spíše má za úkol navodit situaci osobního setkání s Kristem - situaci zkušenosti víry.

Blondel formuloval své myšlenky na historickém pozadí doznívajícího jak idealistického, tak pozitivistického racionalismu a počátků tzv. modernistické krize v církvi. Ve své době nachází Blondel východisko z rozporů tehdejších akademiků (racionalistů) a scholastických teologů v jednání. Toto povznesení se nad hladinu rozporů své doby mu paradoxně vyneslo kritiku z obou stran. Racionalisté mu vytýkali nesprávné pojetí imanence a stavění filosofie do područí teologie. Ze strany teologů se pak musel potýkat s nařčením z „modernismu“, neboť podle nich „popřel“ nadpřirozený řád a řád milosti.

Závěrem musím říci, že vydavatelský záměr „Logiky činu“ zdá se býti splněn, neboť tento výbor je, při dodržení filosofického obsahu, obohacující duchovní literaturou a může dosti dobře sloužit rovněž jako úvod do filosofie Maurice Blondela.A jako je básníkovi možno nalézt inspiraci v troskách antického sousoší či v továrním komplexu 20. století, je možno ji hledat v sevřeně torzovitém, hluboce existenciálně prožitém díle Blondelově. Snad právě proto, říká Peter Henrici, z něho vycházejí stále nové plodné podněty.