Kotyk J.: SPOR O REVIZI HUSOVA PROCESU

Autor: Č. Brandejs - Číslo: 2002/2 (Recenze)

Vyšehrad Praha, 2001.

Historik J. Kotyk patří k těm, kdo si velmi dobře uvědomili,, že M. Jan Hus byl nejen významnou osobností přelomu 14. a 15. století, ale že stejně významnou, byť proměnlivou roli sehrál i ve svém „druhém životě“, to je v čase staletí, která uplynula od jeho násilné smrti. Prameny k poznávání mistra J. Husa se podstatně nerozšiřují, zato interpretace přibývaly s každou vydanou prací o Husovi či jeho době. Mistr Jan Hus se stal symbolem češství a jsou mu přisuzovány takové úmysly, s kterými by se jistě neztotožnil. Hlavně od poloviny 19. století se Hus stal jakýmsi pozoruhodným zrcadlem kulturního, politického, náboženského a mocenského vývoje české společnosti, do něhož promítali jeho pisatelé nejen představy historické, ale i zcela současné.

J. Kotyk charakterizuje snahy o revizi Husova procesu od r. 1869, kdy J. Kalousek tak učinil ve své době jako prvý - a to anonymně v listě staročechů s názvem Pokrok pod titulem Revize Husova procesu. Již druhý den po zveřejnění autor úvodníku mladočeských Národních listů zareagoval odmítavě, že revize by strhla národ do nových konfesních hádek. Ostatně výsledky kostnického procesu zrevidoval sám život vítěznými bitvami husitů nad křižáky i domácími odpůrci. J. Kotyk pak četným způsobem dokazuje, jak i Kalouskovy názory se vyvíjely až k jeho projevu při kladení základního kamene Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze r. 1903, kdy Kalousek ve svých úvahách napsal: „Kde byla pravda v té tragédii? Kde omyl? Kde víra?“ (s. 39). A Kalousek sám odpovídá, že na obou stranách. A pokračuje: „Na obě strany přišel trest přílišný... Ale po tomto napjetí sil následovala jejich ochabnutí, a po dvou stoletích přišel pád národa českého, jenž byl jeho politickou smrtí.“ Své úvahy končí Kalousek slovy: „Upálenému Husovi nemůže sice život býti navrácen, chyba, která se v Kostnici stala, nemůže se odčiniti, ale působilo by smířlivě, kdyby zástupci církve uznávali a vyznávali, že upalování kacířů bylo ukrutným poblouzněním, nehodným náboženství Kristova.“ (s. 39-40). Situaci z počátku 20. století pak Kotyk srovnává s omluvou papeže Jana Pavla II. z r. 1994 za hříchy ve vzpomínce na všechny ony situace v průběhu dějin, kdy se lidé vzdálili od ducha Kristova.

V druhé kapitole Kotyk hodnotí V. Flajšhanse a mladočeský pokus o revizi Husova procesu r. 1904 a široké kontexty kolem toho. Autor se odvolával na Husovo odmítání falešných svědeckých výpovědí, k nimž též přihlížel rozsudek koncilu. Flajšhans pak konstatoval: „Hus kacířem býti nechtěl a v nejtěžších případech koncilem mu za vinu kladených, kacířem vskutku nebyl, koncil Husa kacířem míti chtěl: ale v nejtěžších případech mu kacířství nedokázal - dokázati nemohl.“ (s. 46) Dále Kotyk vyjmenovává tři velké Flajšhansovy práce o Husovi, které vydal v l. 1901-1915, a zmiňuje se o tom, že Flajšhans byl hlavním řečníkem při odhalování Šalounova pomníku M. Jana v Hořicích r. 1914.

Ve třetí kapitole Kotyk hodnotí Kybalovo Učení M. Jana Husi (s. 55-68), na němž Kybal pracoval po 13 let od r. 1914, kdy bádal i ve vatikánských archívech. Tři části této práce vyšly tiskem v l. 1923-1931. Kotyk charakterizuje jak jednotlivé díly Kybalova rozsáhlého díla, tak i rozporuplné reakce na ně včetně odmítavých stanovisek Pekařových a Kalistových (s. 67). Tím přechází k dalšímu tématu, který nazval Josef Pekař a další boj o Husa ve XX. století.

Pekař se zabýval husovskou a husitskou problematikou v mnoha přednáškách, článcích a knihách. V nich vyslovuje velmi polemické myšlenky širokých kontextů: „Boje husitské jsou bojem za Viklefa... My vyrostli jsme v 19. století a nerozumíme tomu zápalu tehdejší doby husitské.“ (s. 69) S takovými myšlenkami ostře nesouhlasil filosof a pozdější prezident T. G. Masaryk: „Jak tedy může prof. Pekař říkat, že Hus byl odsouzen správně? Či jen chtěl říci, že církev měla právo odsoudit Husovo učení?“ Hus je pro Masaryka především velkou osobností mravní. Ve Světové revoluci napsal: „Hus... je nám vzorem mravní odhodlanosti, pevnosti a náboženské opravdovosti.“ (s. 71) V další části kapitoly pak ještě Kotyk charakterizuje názory dalších osobností 20. století, např. dr. Hostovského, J. B. Kozáka, K. Kašpara, F. M. Bartoše, dr. Naegleho, A. A. Neumanna, Zd. Nejedlého, F. Kavky, M. Machovce, R. Kalivody, J. Macka, F. Grause a mnohých dalších.

Myšlenky osobností doby nedávné a současné pak Kotyk shrnul v kapitole Od Druhého vatikánského sněmu k lateránskému sympoziu (s. 93-108). Zde cituje např. novátorské myšlenky arcibiskupa Josefa Berana, které přednesl r. 1965 na druhém vatikánském sněmu: „I v mé zemi katolická církev trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v 15. století upálení kněze Jana Husa... Toto trauma brzdilo pokrok duchovního života a nepřátelům církve poskytovalo a poskytuje lacinou látku k námitkám. Tak nás tedy i dějiny napomínají, abychom na tomto koncilu zásadu náboženské svobody svědomí vyhlásili jasnými slovy a bez výhrad.“ (s. 93-94)

Ve studiu této problematiky pak pokračovala v ekumenickém duchu Komise pro studium života a díla M. Jana Husa, která byla při České biskupské konferenci zřízena z podnětu papeže Jana Pavla II., jíž jsme měli tu čest být s J. Kotykem členy. Její činnost vyvrcholila mezinárodním sympoziem, pořádaným na Lateránské univerzitě v Římě v prosinci r. 1999. Průběhem a ohlasy tohoto sympozia se zabývá Kotyk v závěrečné části knihy. Autor připojil zároveň přehled papežských výroků a omluv v české společnosti a žurnalistice za léta 1999 - 2000 (s. 109-118). V jejich širokém spektru mne zaujalo např. společné prohlášení Miloslava Kardinála Vlka a synodního seniora Pavla Smetany na začátku posledního roku 2. tisíciletí, kdy řekli: „Na prahu jubilejního roku Kristova narození se podařilo učinit důležitý krok na cestě uzdravení bolestných ran naší národní minulosti a sblížení věřících, hlásících se k různým křesťanským vyznáním. Žádná církev, žádná konfese si nemůže Husa bezezbytku přivlastnit. Hus se však může stát mostem nové důvěry od srdce k srdci.“ (s. 106)

Kotykova práce je pokračováním hodnotného Kejřova díla s názvem Husův proces, ve kterém autor velmi důkladně zhodnotil kostnický proces z hlediska historického práva. T. Halík v kvalitním úvodu ke Kotykově Sporu o revizi Husova procesu jistě oprávněně konstatuje, že žádný historik, teolog a filosof, který se bude v budoucnosti zabývat složitou a rozsáhlou problematikou „Husovy kauzy“ a zejména „druhého života“ mistra Jana Husa - husovskou tradicí a spory okolo ní - nebude moci Kotykovu práci pominout.