K novému pojetí teologie a situování naší teologické fakulty do současného kontextu
Autor: Josef Zvěřina - Číslo: 2002/2 (Dokumenty)
Rukopis z ledna 1990. Poprvé publikováno v Teologických textech 1990, 4. Převzato do sborníku: Josef Zvěřina, Pět cest k radosti (edice Saofia), Praha, Zvon 1995, 1997, s. 152-154.
Rukopis z ledna 1990. Poprvé publikováno v Teologických textech 1990, 4. Převzato do sborníku: Josef Zvěřina, Pět cest k radosti (edice Saofia), Praha, Zvon 1995, 1997, s. 152-154.
1
1.1.
Původní pojetí univerzity byla představa křesťanská: snaha po univerzalitě, hledání pravdy, a to obojí dílem společenství přednášejících a posluchačů (universitas magistrorum et scholarium).1 Pozdější vývoj, hlavně po Humboldtově reformě univerzit, vedl nejdříve k rozpadu tohoto společenství, potom k vědní specializaci, která ztrácela zájem o celistvost vědění a konečně se vrhla na praxi, úspěch a technický pokrok.2
1.2.
Posluchači, které tyto univerzity oslovovaly, byli intelektuálové, agnostici a skeptici evropského západu. Americké univerzity získávaly ohromný vliv na rozvoj techniky a průmyslu, obchodu a podnikání.3
1.3.
Obojím tímto směrem se utvářela společnost a mentalita, která byla neprávem a pohrdlivě nazvána měšťanská (buržoazní). Na její hlubší charakterizování, které ostatně bylo z různých hledisek provedeno, není zde místa. Byly zajisté vytvořeny významné hodnoty a klady. Na druhé straně se zrodily temné stíny: úpadek moudrosti v jednostranný intelektualismus; krach humanismu ve válkách a koncentračních táborech; zrod šílených ideologií; nakonec katastrofální války a katastrofy ekologické.
1.4.
Tímto duchovním stavem je poznamenána i „západní“ teologie a je i spoluvinna.
2
2.1.
Reakcí na tento stav je teologie osvobození. Její vedoucí ideou, inspirací a metodou je spravedlnost. Prostředek a cesta k ní je podle této teologie nové čtení Písma (teologie exodu), nové hlásání (Medellin), solidárnost s chudými (Puebla), praxe tentokrát sociální,4 případně i násilná revoluce.
2.2.
Je velkou ctí této teologie, že vznikla mezi a nad ostatními fakultami latinsko-amerických univerzit. Přiblížila se mnohem radikálněji Kristovu evangeliu. Pozvedla chudého, který byl zbaven práv, prostředků důstojného lidského života, ba i osobnosti (neboť propadl v masu hladovějících), a postavila jej na stupeň úcty podle Kristovy Horské řeči. Toto zakořenění v konkrétní život a základní východisko teologie je příkladné.
2.3.
Teologie osvobození však není jednotná, jsou v ní různé směry. Některé zůstávají věrny celistvému křesťanství, jeho podstatě a radikálnímu poselství. Jiné se soustřeďují jen na latinsko-americkou problematiku a jsou hluché a slepé pro jiné hladovějící, uražené, ponížené, pronásledované a vražděné. To je úpadek univerzalismu, katolicity. Konečně jsou směry, které více nebo méně přijímají nejen terminologii a prvky marxismu, ale vidí v něm navzdory všem jeho frapantním hrůzám a krachům - spasitele všech. Zaměňují teologii za sociologii, víru za ideologii.5
1
3.1.
V naší zemi došlo k závažným historickým procesům, kladným i záporným. Naše univerzity i naše teologické fakulty nemohou zůstat mimo tento historický vývoj. Je nutné, aby vyrůstaly z našich kořenů a oslovovaly člověka „druhého“ světa. Jestliže adresát prvního světa je člověk toužící v nejlepším případě po pravdě, člověk třetího světa po spravedlnosti - klade se otázka, ke komu se bude obracet a čím osloví?
3.2.
Obracíme se k národu, který chodil po bludných cestách. Zradil ve většině své vlastní tradice, klaněl se cizím bohům. Žil ve lži a strachu. Místo spravedlnosti byl obětí třídní nespravedlnosti a nenávisti. Trpěl v žalářích a své omyly smyl krví. K tomuto člověku zraněnému a hledajícímu, teď k člověku vzkříšenému z mrtvých, se bude obracet všechna vzdělávací a výchovná činnost.
3.3.
Už v době nesvobody byla připravena nejen utrpením, ale i „paralelní univerzitou“, samizdatem,6 studijními kroužky, zbožností lidu a duchovní obnovou. Slovní výrazy této duchovní situaci propůjčoval dramatik Václav Havel,7 který jako prezident dal státu nové - a přece tradiční - heslo: „Pravda a láska zvítězí.“ Pravda, pravda Páně vítězná - to je přece naše tradice. „Láska“ - to je ovoce našeho utrpení, to je víc než spravedlnost.
3.4.
Vysoké učení se musí zapojit do tohoto vzkříšení ducha. Teologická fakulta musí pomáhat k duchovnímu obrácení a vytvoření nového typu člověka, nového typu společnosti. Pravda, spravedlnost a láska musí být vepsány do našeho praporu na naší nové cestě!
3.5.
Roku 1968 jsme snili o „české škole teologické“. Cizina se k tomu vyslovila pochybovačně: bylo nás málo. Ale byla to pak škola oběti, utrpení a ponížení, které vytvořily k tomu nadosobní předpoklady. Dnes je nás možná méně, možná i víc. Proto teologie lásky nás spojí, přinese dar jednoty křesťanství a národu, aby své svobody nezneužil. Dar pravdy, lásky, spravedlnosti a svobody se stává závazkem pro univerzitu a především pro teologickou fakultu.
