Gn 1,6-8 v ČEP a JB: Textověkritická poznámka

Autor: Pavel Jartym - Číslo: 2002/2 (Dialog)

Český ekumenický překlad (ČBS, Praha 1985): (6)I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ (7)Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. (8)Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

Jeruzalémská Bible (Krystal OP, Praha 1995): (6)Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod a odděluje jedny vody od druhých,“ a stalo se tak. (7)Bůh udělal oblohu oddělující vody, jež jsou pod oblohou, od vod, jež jsou nad oblohou, (8)a Bůh nazval oblohu nebe. Byl večer a bylo jitro, druhý den.

Pozornému čtenáři jistě neunikl nesoulad mezi ČEP a JB v umístění věty A stalo se tak (wajehí kén). Poznámka, která by tento problém osvětlila, však v obou vydáních chybí.

ČEP následuje v těchto verších tzv. masoretský text, který přinášejí středověké hebrejské biblické rukopisy. Tento text je výsledkem pečlivé práce několika generací učenců, jejichž úkolem bylo zachytit a upevnit tradici (masoret), a proto se nazývá tento text masoretský. Biblia Hebraica Stuttgartensia ve svém kritickém aparátu navrhuje, aby věta A stalo se tak byla přemístěna na konec předcházejícího verše, tak jak to má právě JB (a dále např. New American Bible). Vezmeme-li v úvahu strukturu Gn 1, má toto přemístění do určité míry své opodstatnění: Po ohlášení „Bůh řekl“ následuje příkaz, po něm zpráva o provedení příkazu („A stalo se tak“; vv. 9, 11, 15, 24) a nakonec zhodnocení („A Bůh viděl, že je to dobré“).

Z textových svědků má větu A stalo se tak v 6. verši pouze řecká Septuaginta, kdežto ostatní verze, jako samaritánský Pentateuch, aramejské Targumy, Pešitta a Vulgáta potvrzují znění masoretského textu. K tomu nyní přistupuje svědectví z Kumránu.

Nejprve několik základních informací: V letech 1947-56 bylo v 11 kumránských jeskyních nalezeno přes 800 rukopisů, z toho zhruba 200 rukopisů biblických. Nejbohatším nalezištěm se stala 4. jeskyně, která skrývala 575 fragmentů, z toho 127 biblických. S výjimkou knihy Ester a Nehemiáš byly v Kumránu dosvědčeny všechny ostatní starozákonní knihy (Ezdráš a Nehemiáš však tvořily původně jednu knihu, kterou v těchto nálezech reprezentuje fragment Ezdráše). Největším počtem rukopisů jsou zastoupeny Žalmy (36), Deuteronomium (30) a Izaiáš (21). Je zajímavé, že rovněž v Novém zákoně patří tyto knihy mezi nejčastěji citované. Většina kumránských rukopisů vznikla v posledních dvou stoletích před křesťanským letopočtem. Jsou tedy o tisíc let starší než hebrejské rukopisy, které jsou základem současných vydání hebrejské Bible. Velká část biblických rukopisů z Judské pouště náleží k tzv. předmasoretskému textu. Pozoruhodné odchylky od později ustáleného textu přinášejí některé rukopisy knihy Samuel a Jeremiáš. Např. dva fragmenty knihy Jeremiáš (4QJerb,d) dosvědčují kratší verzi ve shodě se Septuagintou.

Pasáž Gn 1,6-8 je zachována ve dvou fragmentech ze 4. kumránské jeskyně, které byly publikovány v roce 1994 v edici Discoveries in the Judaean Desert (XII; ed. E. Ulrich, F. M. Cross). Důležité je zjištění, že oba dva fragmenty 4QGenb (ca. 50-68 po Kr.) a 4QGeng (ca.polovina 1. stol. př. Kr.) potvrzují masoretské znění: A stalo se tak mají v 7. verši.

Obě varianty si tedy zaslouží pozornost, a tudíž by soudobé překlady neměly čtenáře o toto ochudit. Nabízí se i otázka, proč nebýt v případě JB důslednější a neuvést ve v.8. také větu A Bůh viděl, že je to dobré, která sice v masoretském textu chybí, ale je dosvědčena v Septuagintě a zapadá do výše uvedeného schématu Gn 1.