ČLOVĚK A PŘÍRODA: BLUDNÝ KRUH

Autor: Jiří Nečas - Číslo: 2002/2 (Recenze)

Rozpravy, Samenspraak 2001, 48 Kč.

V globálním měřítku zhoršující se stav životního prostředí svědčí o tom, že je narušen vztah člověka k přírodě. Vede to k zamyšlení, jak se tento vztah vytvářel během historie, jaký by měl správně být, a křesťan se dále ptá, co o něm říká Bible, jakou úlohu sehrálo v utváření tohoto vztahu křesťanství a jak má současný stav reflektovat. Výborným pomocníkem při hledání odpovědi na tyto otázky je recenzovaný sborníček článků nizozemských a českých teologů, filosofů a přírodovědců, který uspořádali P. C. A. Morée a T. Trusina; z českých autorů do něho přispěli Dr. Jindřich Halama, prof. Erazim Kohák, prof. Milan Machovec a Doc. Martin Prudký.

Z několika stran je zde rozebírán často citovaný a různě interpretovaný imperativ z Gn 1,28 „podmaňte zemi, panujte (na ni)“. Je zde vyzdvižena myšlenka, že ono podmanění, resp. panování znamená při vědomí integrity stvoření uskutečňovat spravedlnost a pokoj. J. Halama zde předkládá jeho výklad podle J. Hellera (Člověk - pastýř stvoření. Universum č. 16): jde o polemiku proti zbožšťování přírody, přičemž „kdo užívá výroku o panování člověka nad zemí tak, že jím zdůvodňuje svůj nárok na to dělat si se zemí, co chce, odpírá vlastně Božímu nároku, Božímu úkolu pro člověka a zneužívá tohoto biblického textu hrubým způsobem“.

S úvahami nad Gn 1,28 souvisí i pozornost, kterou autoři a pořadatelé věnují známé obžalobě křesťanství z výrazného podílu na vzniku ekologické krize, formulované Llynem Whitem (The Historical Root of Our Ecological Crisis. Science, 155, 1967), porovnávající smysl biblického textu s realitou dějin. Optimisticky jsou přijímána některá nová přírodovědecká paradigmata, otvírající dříve netušené obzory pro dialog mezi vírou a vědou; jde především o reflexi pozoruhodné knihy I. Prigogina a I. Stengersové (nikoli Stengerse, jak se omylem vloudilo do překladu) „Order out of Chaos“.

Čtenář je veden k prožívání velkoleposti Božího stvořitelského díla a k vytváření tomu odpovídajícího vztahu k němu. Člověk je organickou součástí přírody, a to nikoli jednou hotové, nýbrž stále se utvářející a měnící. Svět je prolnutý hodnotou a smyslem, nelze jej přijímat jen jako zásobárnu surovin. Přes všechny její přínosy nevystačíme s technicky zaměřenou ekologií, nezbytná je ekologie morální, k níž nutně patří i prožitková složka. Naše ekologická krize je vyústěním karteziánského antropocentrismu, který v uplynulých třech staletích v naší kulturní oblasti dominoval před komeniánským biocentrismem; dnešek však přináší naději na změnu této orientace.

Vydání sborníčku „Člověk a příroda: Bludný kruh“ představuje cenné obohacení knižního trhu. V tenké brožuře (58 stránek) najde čtenář mnoho hlubokých myšlenek (původních i převzatých, např. od K. Lorenze, J. Moltmanna aj.) a podnětů k přemýšlení a k uplatňování v životní praxi. Úvahy o vztahu člověka k božímu stvořitelskému dílu se nevyhýbají ani sociální, ekonomické a politické reflexi. I to, s čím třeba nebude souhlasit, může čtenář pozitivně promítnout do svého vnitřního rozvoje. Knížku lze doporučit všem, kdo si uvědomují, že instrumentální vztah k přírodě vede do slepé uličky, a hledají k ní zodpovědný a konzistentní přístup při rovnováze rozumu a citu. Křesťanským čtenářům navíc pomůže nalézat cestu, jak víru žít a z ní vycházet při vytváření vztahů uvnitř Božího stvořitelského díla.