Blanka Pirnosová: Koho má za zády?

Autor: Edita Mendelová - Číslo: 2002/2 (Recenze)

Čtyřicet dramatických let kardinála Miloslava Vlka, Nové Město, Praha 2002, 163 str.

Když jsem původně uviděla tento titul, napadlo mě, že to zajisté bude životopisný rozhovor. To mi bylo divné, protože takový tu již máme. Ovšem, jakmile jsem knihu otevřela, ihned jsem poznala, že jsem se zmýlila. Je to poutavou formou napsaný životopis našeho otce kardinála Miloslava Vlka. Sestavila jej z vyprávění kardinálova a jeho přátel jihočeská novinářka Blanka Pirnosová, která má na kontě už jednu knížku „Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících“.

Autorka začíná své vyprávění v r. 1952, kdy je Miloslavu Vlkovi dvacet let a je čerstvým, velice úspěšným maturantem. Jenže totalitní režim mu nedovolil dále studovat. Šel na dva roky na vojnu. I tam byl úspěšný, jenže politicky nespolehlivý. Ve dvanácti kapitolách Blanka Pirnosová probírá kardinálův nevšední život: ukazuje, jak obtížnou cestou se dostal ke kněžství, jak skvěle působil jako kněz v jihočeských farnostech, jak jej komunisté likvidovali, jak žil v podzemních strukturách ve fokolarínském společenství, jak studoval, překládal, atd. Jeho cesta potom vedla zase do šumavských farností a na stolec českobudějovického biskupa po biskupu Josefu Hlouchovi, jemuž dělal sekretáře po svém vysvěcení na kněze v r. 1968. V této diecézi se dlouho „neohřál“, v r. 1991 byl povolán do pražské arcidiecéze na místo arcibiskupa pražského po abdikaci kardinála Tomáška. Brzy nato ho Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.

Autorka líčí dění ústy kardinála a jeho přátel.

Kniha končí přílohou několika kardinálových textů: Pro mravní ideály stojí za to žít a vyplatí se být jim věrný. Jen tak může člověk dojít plnosti svého lidství, které je zakotveno v jediném Bohu.