Gnilka (Ježíš z Nazareta)

Autor: Ladislav Tichý - Číslo: 2002/1 (Recenze)

Joachim. Gnilka, JEŽÍŠ NAZARETSKÝ - POSELSTVÍ A HISTORIE. Vyšehrad 2001, 296 s., 228 Kč.

Autor, emeritní profesor Mnichovské univerzity, patří k velkým postavám katolické biblistiky 20. století. Je autorem několika významných vědeckých komentářů k novozákonním knihám. V řadě Herderova nakladatelství jsou to komentáře k listům Filipanům (1968), Efesanům (1971), Kolosanům (1980) a Filemonovi (1982) a k Matoušovu evangeliu (dva svazky: 1986 a 1988). V ekumenické řadě evangelicko-katolických komentářů komentoval Markovo evangelium (dva svazky: 1978 a 1979). V 90. letech minulého století začal uveřejňovat souhrnnější vědecké práce, které jsou výsledkem jeho celoživotního bádání. Nejprve to byla v r. 1990 publikace o Ježíši Kristu (Jesus von Nazareth - Botschaft und Geschichte), 1994 Teologie Nového zákona, 1996 monografie věnovaná apoštolu Pavlovi (Paulus - Apostel und Zeuge) a 1999 práce zabývající se dějinami prvotní církve (Die frühen Christen).

V českém překladu nyní vyšla první z těchto monografií, kterou lze v jistém smyslu považovat za základní. V obou předmluvách, jak v původní z r. 1990, tak i z r. 1993, vyjadřuje autor přesvědčení, že není možné napsat Ježíšův životopis (s. 8 a 10). Zdůvodňuje to historickým přehledem bádání o Ježíšově životě v prvním oddílu kapitoly I „Otázka o Ježíšovi“. V druhé části této kapitoly „Metodické poznámky“ vysvětluje principy, z nichž vychází.

Další kapitoly se už věnují vlastní látce. Kapitola II přibližuje politickou situaci v Izraeli v Ježíšově době. Čtenář zde může získat důležité informace o tehdejších římských císařích, o panovnících z rodu Herodů, o římských místodržitelích i o židovských velekněžích a veleradě (synhedriu). Kapitola III popisuje duchovně náboženskou a sociální situaci v Izraeli Ježíšovy doby. Jsou zde mj. charakterizovány židovské náboženské skupiny. Kapitola IV „Ježíš v době před veřejným působením“ probírá nejen Ježíšův život v Nazaretě, ale také jeho vztah k Janu Křtiteli. Kapitola V „Poselství o Božím království“ se zabývá jednotlivými aspekty působení Ježíše Krista, jak jeho kázáním (včetně podobenství), tak i činy (především uzdravováními a zázraky). Kapitola VI je věnována Ježíšovým učedníkům a následovníkům i životnímu stylu, který vedli. Poměrně krátká kapitola VII (171-178) má za téma „Izrael, Boží lid a církev“. Naproti tomu dosti rozsáhlá kapitola VIII (179-218), která má v českém překladu název „Poučení“, se zabývá Ježíšovou naukou, především jeho vztahem k Tóře i jeho etikou. Samotné Ježíšově autoritě je věnována kapitola IX. Následující kapitola X rozebírá konflikt, který vyvolalo Ježíšovo působení, a z historického i teologického hlediska líčí poslední Ježíšovy dny, především jeho poslední večeři. V tématu pak pokračuje kapitola XI, jejímž předmětem je Ježíšův proces a poprava. „Velikonoční doslov“ je název závěrečné kapitoly XII. Je velmi stručná, protože podle Gnilky zmrtvýchvstání Ukřižovaného „už nepatří k pozemským dějinám Ježíše z Nazareta“ (279). Knihu uzavírá dodatek „Ježíš Kristus“, který obsahuje přepis rozhlasového rozhovoru s autorem z 28. května 1992, v němž se Gnilka souhrnným způsobem vyslovuje k základním otázkám Ježíšova života a poslání, včetně otázky vzniku církve.

Jak je už z tohoto přehledu vidět, obsahuje Gnilkova kniha značné množství velmi důležitých informací o Ježíši Kristu, které se opírají především o novozákonní evangelia (hlavně synoptická), ale také o židovské prameny. Čtenář v ní najde někdy i poměrně detailní interpretaci mnohých novozákonních textů. Jako opomenutí nelze autorovi jistě vyčítat to, že se nezabývá novozákonními texty o Ježíšově narození, popř. dětství (Mt 1-2 a Lk 1-2), protože přece nechtěl napsat Ježíšův životopis, ale mnohý čtenář by si nepochybně přál i určité pojednání o těchto textech. Jen odkazuje (v pozn. 1 na s. 67) na komentář H. Schürmanna k Lukášovi ohledně otázky Ježíšova narození v Betlémě a na svůj komentář k Matoušovu evangeliu pro otázku teologického a historického posouzení panenského početí. K Ježíšovu narození v Betlémě se ovšem Gnilka vyslovil (na rozdíl od H. Schürmanna) zřetelně skepticky jinde (viz např. heslo „Jesus Christus“ v Lexikon für Theologie und Kirche, 3. vyd., sv. 5 [1996], sl. 807).

V Gnilkově knize má čtenář nepochybně přístup k vysvětlení mnoha otázek souvisejících s životem a působením Ježíše Krista od jednoho z nejpovolanějších. To samozřejmě neznamená, že jiní odborníci neposkytují v řadě otázek i odlišné odpovědi než ty, které podává Gnilka. Jen část badatelů např. souhlasí s naším autorem v otázce charakteru Ježíšovy poslední večeře, kterou pokládá (ve shodě se synoptickými evangelii) za paschální (srov. s. 247 a 288). Také předpoklad, že zélóti existovali jako specifická skupina už v době Ježíšově a který je především v německé jazykové oblasti přijímán jaksi samozřejmě, bývá hlavně ve francouzské a anglosaské oblasti více či méně zpochybňován. G. ovšem na rozdíl od mnohých skeptiků počítá jednoznačně se skutečností Ježíšova prázdného hrobu, který hodnotí jako vítěznou trofej (280 a 289).

Mnohý čtenář českého vydání si možná položí otázku, jak dobrý a spolehlivý je překlad, který má v rukou. Z celkového pohledu lze nepochybně říci, že obsah významné Gnilkovy knihy je reprodukován spolehlivě a věrně. Pokud jde o detaily, mohou být jistě odlišné názory na vhodnost či přesnost přetlumočení určitého termínu či obratu do češtiny (např. zda je nejvhodnějším a nejvýstižnějším překladem slovo „vyhlédnutí“, které na konci kapitol uvádí jakési rekapitulace i následné účinky textů, které byly předtím analyzovány - výrazu „Ausblick“ by snad přece lépe odpovídal „výhled“ nebo i „perspektiva“). Závažnější jsou však překlady, které mohou čtenářům ztěžovat správné pochopení textu. Když se na s. 277 hovoří o pašijové zprávě, zatímco originál mluví o pašijové události (Passionsgeschehen), je to minimálně z hlediska kritické exegeze rozdíl nezanedbatelný. Jeden oříšek se překladatelovi nepodařilo stoprocentně rozlousknout. Jedná se o překlad slova „Gemeinde“. Tento výraz má samozřejmě běžný význam „obec“. Ale v 16. století M. Luther ve svém překladu Nového zákona dosadil toto slovo na všechna místa, kde předcházející i pozdější katolické překlady měly výraz „Kirche“ (církev). S tímto způsobem vyjadřování se pak setkáváme ve 20. století také u mnoha německých katolických teologů. Jde-li o označení místní církve, je běžný ekvivalent jistě aplikovatelný i v češtině (česká protestantská tradice zde zná výraz „sbor“). Ale pro jednoznačnost je asi dobré připojit nějaký vymezující přívlastek (např. „církevní obec“ apod.). Tak když je v našem překladu na s. 23 zmínka o Pavlově řeči „k představitelům obce v Efezu“, nemusí mít každý čtenář hned správnou představu, komu byla řeč určena. Horší následky má však takový překlad, je-li užito výrazu „Gemeinde“ o církvi obecně (tento význam výkladové slovníky současné němčiny sice nezaznamenávají, ale je nicméně faktem!). Takto se vyjadřuje G. např. ve svém rozhovoru, který je v dodatku jeho knihy, když klade „Gemeinde“ jako synonymum vedle „Kirche“. Překladatel si to nepochybně uvědomil a v překladu (288) připojil přívlastek: „obec věřících“, stejně jako už předtím na s. 24. Ale v závěru rozhovoru (i celé knihy) čteme, že Ježíš „působí ve své obci“. Tak by asi stěží formuloval někdo píšící původně česky. Jde samozřejmě o Ježíšovo působení v církvi.

K malé chybě, ale s mnohem většími následky, došlo při překládání v pozn. 13 na s. 259. Místo středníku je tam dvojtečka. Tím se pak říká, že ukamenování Štěpána bylo římskou dohrou popravy Jakuba, bratra Páně (mezi oběma událostmi byl ovšem časový rozdíl minimálně 15 let a odehrály se navíc v opačném pořadí!).

Že jsou v českém vydání na rozdíl od originálu řecká slova přepisována latinkou, není asi příliš velkým ochuzením. Totéž už nelze říci o nezařazení rejstříků. Zatímco věcný rejstřík je v originále poměrně stručný a lze jej také nakonec postrádat, je třeba pokládat nepřítomnost rejstříku biblických míst v českém překladu za skutečný nedostatek, který nepochybně zmenšuje možnosti využití českého překladu Gnilkovy knihy.

Přes všechny (většinou jen malé) nedostatky platí i o českém překladu monografie J. Gnilky slova R. Schnackenburga (uvedená na zadní straně obálky německého vydání), že se jedná „o dílo, které nám pro bádání o Ježíšově poselství i historii na katolické straně chybělo a které vzorným způsobem plní svůj úkol na úrovni současného bádání“.