Charlesworths (Ježíš a svitky)

Autor: Jaroslav Brož - Číslo: 2002/1 (Recenze)

James H. Charlesworth (vyd.), JEŽÍŠ A SVITKY OD MRTVÉHO MOŘE. Vyšehrad, Praha 2000, 392 s., 320 Kč. Přeložil Jaroslav Voda.

Překlad aktuální odborné publikace s originálním anglickým titulem Jesus and the Dead Sea Scrolls (Doubleday, New York etc. 1993) pod editorským vedením J.H. Charleswortha, významného světového badatele v oblasti novozákonních a pseudoepigrafických spisů, představuje českému čtenáři několik hloubkových sond, na nichž si může učinit dosti vyvážený obraz o přínosu kumránských studií pro novozákonní studium. Kniha sborníkového charakteru představuje vedle editorovy úvodní kapitoly metodologického charakteru čtrnáct statí předních světových autorit: 1. J.H. Charlesworth, Svitky od Mrtvého moře a historický Ježíš; 2. O. Betz, Ježíš a Chrámový svitek; 3. H.C. Kee, Členství v kumránské komunitě a v Ježíšově učení; 4. P. Sacchi, Ježíšovo formativní pozadí; 5. J.H. Charlesworth, Ježíš jako „Syn“ a Učitel spravedlnosti jako „Zahradník“; 6. D. Flusser a D. M. Freedholm, Podobenství o nepoctivém správci: Ježíšova kritika esejců; 7. R. Riesner, Ježíš, prvotní komunita a esejská čtvrť v Jeruzalémě; 8. C.A. Evans, Opozice vůči chrámu: Ježíš a kumránské svitky; 9. J.D.G. Dunn, Ježíš, společenství stolu a Kumrán; 10. J. Zias a J.H. Charlesworth, Ukřižování - archeologie, Ježíš a kumránské svitky; 11. M. Smith, Dva, kteří vstoupili na nebe - Ježíš a autor 4Q491; 12. A.F. Segal, Vzkříšený Kristus a postavy andělského prostředníka ve světle Kumránu.

Z povahy knihy plyne, že čtenář v ní nemůže hledat systematickou příručku pro uvedení do studia bádání o Kumránu. Výbava solidními znalostmi pro opravdový užitek z její četby se předpokládá jako povinná. Je třeba mít přehled o spisech nalezených v Kumránu a základní vědomosti o Novém zákoně a jeho historickém, kulturním a náboženském pozadí. Dále bude užitečná jistá znalost hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny. Z těchto důvodů by bylo zřejmě vydavatelsky logičtější nejprve předložit českému čtenáři překlad nějakého novějšího uvedení do kumránské problematiky, např. výbornou příručku James C. VanderKam, The Dead Sea Scrolls Today, Wm B. Eerdmans Publishing Co., Grand Rapids, Michigan 1994, i když ani již historický S. Segert, Synové světla a synové tmy, Orbis Praha 1970, neztratil dosud na své hodnotě.

Kdo by čekal senzační závěry o tom, že Ježíš byl přímo napojen na kumránskou komunitu nebo že ve svitcích nalezených u Mrtvého moře nalezneme přímé zmínky o působení Nazaretského proroka s božskými nároky, bude zklamán. Společným jmenovatelem všech statí je vědecká poctivost a preciznost, umocněná četnými odkazy na veliké množství literatury. Výsledkem je většinou konstatování, že kumránská bádání nám přinášejí znalost náboženských představ, pojmů a praxe, jež mnohdy přesahovaly hranice kumránské komunity. Setkáváme se tu s portrétem židovského náboženství a kultury v rozmezí 1. stol. př. Kr. až 1. stol. po Kr. A do těchto okolností dobře zapadá i vystoupení Ježíše, případně první komunity jeho učedníků. Přínos knihy je tedy především v poukazu na to, že Ježíš dosvědčený novozákonními evangelii nebyl ve své mluvě a chování člověkem stojícím mimo svoji dobu. Ve svém učení a působení navazoval na terminologii a představy svých současníků, ale zcela se s nimi neztotožňoval ani s nimi nesplynul, nýbrž uchoval si vlastní totožnost, danou pochopením své eschatologické úlohy.

Velikou pomůckou budou čtenáři podrobné rejstříky biblických citací a odkazů na kumránské spisy a další starověká literární díla, v tomto typu publikace téměř nepostradatelné.

Úctu si zaslouží přesný překlad knihy a redakční práce. Text ovšem v drobných neobratnostech někdy příliš prozrazuje svoji anglickou předlohu, což ovšem nic nemění na věcné přesnosti překladu. Překladatel se dále musel vypořádat s tím, že v češtině dosud nemáme ustálený jednotný překlad názvů některých starobylých náboženských spisů, zejména kumránských, apokryfních a pseudoepigrafních. Z tohoto hlediska tento překlad může přispět k tvorbě českého názvosloví v této oblasti. Proto lze také posuzovat shovívavě takové nedůslednosti, jako pojmenování spisu 1QS (ovšem na s. 370 v rejstříku nesprávně označený jako 1QA) na s. 345 v seznamu zkratek jako Řád pospolitosti, i když v ostatních případech se překládá jako Řád jednoty. Za pouhou nepozornost lze také považovat různé označení díla J. Flavia: na s. 18 Válka, zatímco např. na s. 23 Bel.; nebo v rozmezí čtyř řádků na s. 212 různé označení Eusebiova díla Historie církve resp. Církevní dějiny.

Kniha je bezesporu významným publikačním činem. Uvítají ji jistě studenti teologie, religionistiky, judaistiky a historie jako příležitost k prohloubení základních znalostí z úvodních kurzů do novozákonní a kumránské literatury. Ostatní zájemci o tyto obory se přesvědčí, že o biblistice a Kumránu lze pojednávat i serióznějším způsobem, než to mnohdy činí povrchní a senzacechtiví publicisté.