Celebrování ženatých kněží

Číslo: 2002/1 (Dokumenty)

ACAP 7-8/97 Osservatore Romano 21.5.97. Documentation catholique 6.7.97.

Na základě faktu, že v některých zemích skupiny věřících s odvoláním na předpis kánonu 1335 Kodexu kanonického práva (CIC) požadovaly sloužení mše od kněží, kteří vstoupili do manželství, byla Papežská rada pro výklad textů zákona dotázána, zda je dovoleno věřícímu nebo skupině věřících žádat ze spravedlivé příčiny vysluhování svátostí nebo církevních obřadů od kněze, který uzavřel manželství a upadl do suspenze „latae sententiae“ (srov. kán. 1394, § 1 CIC), i když nebyla vyhlášena.)

Papežská rada pro výklad textů zákona po pozorném a všestranném studiu otázky prohlašuje,. že takový postup je zcela nezákonný a vyhlašuje toto:

Vstup do manželství ze strany osoby, která přijala svěcení, představuje těžké porušení závazku vlastního stavu kleriků (srov. kán. 1087 CIC a kán. 804 Kodexu kánonů východních církví - CCEO), a vytváří proto situaci objektivní neschopnosti pro pastorační úkoly, které jsou spojeny s disciplínou nutnou pro přijímání svátostí. Takové jednání kromě toho, že znamená porušení kanonického práva, jež pro klerika znamená trest podle kán. 1394, § 1 CIC a kán. 1453, § 2 CCEO, má automaticky za následek iregularitu při výkonu posvátných obřadů ve smyslu kán. 1044, § 1, 3o°CIC a kán. 763, 2o CCEO. Tato iregularita má stálý charakter, a tak nezávisí na odpuštění případných trestů, v důsledku toho - s výjimkou udělení svátosti smíření věřícímu, který je v nebezpečí smrti (srov. kán. 976 CIC a kán. 725 CCEO) - není v žádném případě dovoleno klerikovi, který uzavřel manželství, udělovat svátosti, zvláště sloužit eucharistii; ani věřící nesmí vyžadovat tuto službu z žádného důvodu, s výjimkou nebezpečí smrti.
Dokonce i v případě, že trest nebyl vyhlášen, neexistuje oprávněná nebo rozumná příčina, která by umožnila věřícímu, aby žádal o kněžskou službu.
Podobně klerici, kteří byli propuštěni ze stavu kleriků v souladu s ustanovením kán. 290 CIC a kán. 394 CCEO a kteří již vstoupili nebo ještě nevstoupili do manželství, když byli římským Veleknězem dispenzováni od celibátu, nesmějí vykonávat obřady plynoucí ze svěcení (srov. kán. 292 CIC a kán. 395 CCEO). Proto, s výjimkou svátosti smíření v nebezpečí smrti, žádný věřící od nich nesmí požadovat svátostnou službu.

Toto prohlášení schválil Svatý otec Jan Pavel II. 15. května 1997 a nařídil jeho zveřejnění.