Účast právníků při rozvodech

Číslo: 2001/5 (Dokumenty)

Při obvyklém novoročním setkání se členy papežského soudního dvora Rota Romana 28.1.2002 upozornil Jan Pavel II. na zlo rozvodovosti. Nerozlučitelnost manželství není omezení svobody nebo nesnesitelné břemeno, neboť „vyplývá z přirozeného práva a je dobrem pro manžely, pro jejich děti, pro církev a pro celé lidstvo.“

Především advokáty vyzval papež, aby se vyhýbali aktivní účasti na rozvodech. Je třeba bojovat proti rozvodům i proti zrovnoprávnění „manželství bez oddacího listu“ nebo soužití homosexuálů s manželstvím. V mnoha zemích jsou advokáti placeni pouze proto, aby rozvod prosadili.

Katechismus katolické církve upozorňuje: „Jestliže je občanský rozvod jediným způsobem, jak zajistit určité oprávněné právo, jako je péče o děti nebo ochrana majetku, je možné se s tím smířit a pak to není mravní vina.“ (2383)

„Úkolem advokáta nesmí být rozbíjení rodin, nýbrž pomáhat lidem, kteří prožívají manželskou krizi, snažit se je smiřovat.“ (...) Kromě toho „mohou spolupracovat s těmi klienty, jejichž úmysl není rozbít manželství, nýbrž zajistit si jiné legitimní důsledky, jichž je možné dosáhnout pouze v určitém právním kontextu soudní cestou.“

Složitější je postavení soudců, protože „právní struktury nepočítají s žádnou ´výhradou svědomí´, jež by jim poskytla možnost odmítnout vynesení rozsudku. Proto mohou - ze závažných důvodů - jednat podle tradičních mravních principů o materiální kooperaci se zlem. Také soudci však musejí usilovat o nalezení účinných prostředků k udržení manželství; konkrétně jde o smíření uskutečněné s jejich moudrou pomocí.“