Kritické poznámky k Žid 3,2
Autor: Jaroslav Brož - Číslo: 2000/5 (Dialog)
Informační bulletin České biblické společnosti, 2/99, 11-13.
V mnoha překladech nacházíme nepřesnost v Žid 3,2, což pak působí nepochopení kněžské christologie Listu Židům. Adjektivum pistos (3,2) tvoří hlavní téma celého odstavce (3,1-6) a představuje jednu ze dvou hlavních vlastností velekněze. Jak se toto pistos obvykle překládá? „byl věrný tomu, kdo jej ustanovil“ (Čes. ekum. překl.); „il est fidele a celui qui l´a instituté“ (Spicq, La Bible de Jérusalem); „der treu ist seinem Schöpfer“ (O. Michel). Michel tento verš vztahuje na Kristovu věrnost v utrpení, Spicq v něm vidí poukaz na jeho věrnost, s níž vykonal poslání svěřené mu Bohem. Charakteristické pro tyto výklady je, že Kristus svoji ctnost věrnosti osvědčil v minulosti. Takto překládá i ČEP. Avšak v řeckém textu je příčestí přítomné: piston onta! Jedná-li se o Kristovu přítomnou dispozici, pak ji nelze chápat jako věrnost Bohu. Tázat se na věrnost oslaveného Krista vůči Bohu nemá význam. Překlad slova pistos jako „věrný“ neodpovídá ani kontextu.
Slovníky nám říkají, že pistos je slovesné přídavné jméno od kořene pith- odtud např. peithó přesvědčuji). Jako první, původní význam najdeme: „hodnověrný“ (credibilis): Liddel-Scott: „to be trusted or believed“; Bauer: „Glauben oder Vertrauen weckend, glaubwürdig“; Bailly: „digne de foi, que l´on peut croire“. Význam „věrný“ (fidelis) je již odvozený. V novozákonní době byl první význam ještě živý, jak dosvědčuje užívání Septuaginty (LXX) v novozákonní době i některé nz texty, např. Obrat pistos ho logos 5x v pastorálních epištolách. „Věrné je to slovo“ nemá smysl; znamená však „To slovo je hodné víry, důvěry“.
V kontextu Žid 3,2 pouze tento první význam dává smysl. Pistos zde neoznačuje Kristovu ctnost v minulosti, ale jeho kněžskou kvalitu v přítomnosti: velekněz hodnověrný, hodný víry, akreditovaný. Větu pistos en holó tó oikó autú nevytvořil autor Listu Židům, ale převzal ji z Nm 12,7 (LXX): Mirjam a Áron popírají Mojžíšovu autoritu, kterou mu udělil Bůh, a Bůh jim odpovídá vyhlášením Mojžíšova privilegovaného postavení: bekól béjtí neémán hú. Septuaginta překládá hebrejské neémán právě řeckým pistos.
Z toho plyne i logická spjatost 3,1-2 s následujícími verši. Označení pistos je vázáno na Kristovo oslavení. Ježíš je hodný víry, protože mu byla přiznána větší sláva... Současná Kristova autorita je tedy důsledkem jeho povýšení po Boží pravici.
Zbývá ještě vysvětlit dativní vazbu tó poiésanti auton. Dativ lze chápat jako dativus relationis a nebrání námi navrženému smyslu. To potvrzují texty v LXX, např. Sir 33,3; 1 Sam 3,20; 1 Mak 7,8 (srov. S 7,7).
Literatura:
- MICHAEL, O., Der Brief an die Hebräer, Göttingen 14, 1984
- SPICQ, C., Ľépître aux Hébreux, Paris 1952-53
- VANHOYE, A., Hebrews, in: The International Bible Commentary
- W.R.Fermer (ed.), Collegeville. Minnesota 1998, 1765-1785
- VANHOYE, A., Struttura e teologia nell´ Epistola agli Ebrei, Roma 1993