Morální teolog Alfons Auer

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2000/4 (Osobnosti)

Alfons OAuer oslavil letos v únoru 85. narozeniny. Jako profesor působil ve Würzburgu a 11 let před důchodem v Tübingen. V roce 1969 jsem měl příležitost poznat ho ve Vídni při symposiu morálních teologů a etiků ve Vídni, kde přednesl k diskusi originální koncepci své „autonomní morálky v kontextu s křesťanskou vírou“, od níž očekával tři funkce: doplňující, korigující a inspirující. Tuto svou koncepci důkladně propracovanou vydal v knize „Autonome Moral und christlicher Glaube“, nejvážnější koncepci po Koncilu (vedle Häringa a Böckleho), Dále komplexně zpracoval témata laické zbožnosti, etiky světských povolání a etiky životního prostředí.

Auer je při své badatelské práci zaměřen na propojení křesťanské víry a světské reality. Už před Druhým vatikánským koncilem se snažil o intenzivnější dialog mezi církví a světem. Klade důraz na argumentaci, na dialog a na rozum a angažuje se pro rozhovor mezi přírodními vědami, teologií a filosofií; zde lůze připomenout, že papež Jan Pavel II. je po mnoho let realizuje v Castel Gandolfo. Jubilanta těší, že stále více vstupuje do obecného vědomí „svědomí jako vlastní strážce osobní identity“.

V letech normalizace, kdy se pořádaly tajné bytové semináře i s kapacitami z ciziny, jsme mohli skupině pražských katolíků dát možnost slyšet Alfonse Auera, spolu s jeho kolegy Günterm Virtem a Franzem Furgerem, kteří se tu zastavili cestou z NDR u manželů Freiových.