Koch: Ke krizi kněžství

Autor: Kathpress - Číslo: 2000/4 (Dialog)

Současná krize kněžských povolání, projevující se v prudkém nárůstu farností bez kněze a v malém počtu nových svěcení, by měla donutit vedení církve k upřednostňování „kvalitativních otázek“ před „kvantitativními“. Neboť za krizí kněžstva se skrývá mnohem vážnější problém než otázka celibátu. Nedávno prohlásil ve Vídni basilejský biskup Kurt Koch: „Druhý vatikánský koncil sice provedl určení identity biskupů a laiků, ne však kněží. Koncil tak učinil na úkor kněze. Neboť co pro něj ještě zbývá mezi zhodnoceným laikem a dále definovaným biskupem?“ Koch hovořil na vídeňské Katolické teologické fakultě v rámci cyklu přednášek „Svátosti v životě lidí a církví“, organizovaných prof. Paulem Zulehnerem na téma „Příslušnost úřadu pro svátosti“.

Biskup žádal zvláštní synodu nebo dokonce koncil, který by se měl zabývat výlučně otázkou úřadu v církvi. Přitom by se mělo rozhodnout i o přístupu žen k diakonátu a ke kněžství.

Koch řekl, že případné povolující rozhodnutí příštího papeže by považoval za nedobré, protože by papež „jednal sám velmi populisticky a nezapojil do rozhodování biskupy“. Podle Kocha je nezbytný souhlas světového episkopátu, přičemž sám „neví, jak by hlasování dopadlo“.

Koch se domnívá, že na jiné rovině by bylo možno rozhodnout o „viri probati“ (o přístupu ke svěcení pro osvědčené ženaté muže). Zde se nabízejí církevní instance na regionální úrovni, které jsou obecně málo rozvinuté a bezpodmínečně potřebují uplatnění.

V této souvislosti kritizoval basilejský biskup zvláštní tendence ve vlastní diecézi: „V regionální oblasti jsou nutné jednotné priority a struktury. Požadavky zdola však zní: Zařiď si to sám!“ Zvláště ve Švýcarsku je otázka těchto nekoordinovaných požadavků problematická. S nadsázkou řekl, že „biskup je ve Švýcarsku pes, kterého drží na šňůře farnosti. On je musí prosit o peníze a má pro ně z Říma přinést salám, který visí příliš vysoko“.

Podle Kocha je „zvláště nepotěšitelným důsledkem“ současného nedostatku kněží a rozporem vůči každé teologicky fundované ekleziologii výskyt pastorálních asistentek, které jsou považovány za „náhradní kněze“ nebo „nositelky úřadu bez svěcení“, zatímco církevní úřad je nutně spojen se svátostným svěcením. Svátostné svěcení vyjadřuje, že „duchovní úřad nepochází od lidí, nýbrž od Krista“.

Dokonce i v ekumenickém dialogu existuje jednota v tom, že tři funkce církevního úřadu - předsednictví ve svátostné slavnosti (eucharistie), vedení obce a veřejné hlásání evangelia - musí být vázány na svěcení (ordinaci). Koch říká: „Právě to, o čem je v ekumeně jednota, se v praxi naší církve nedodržuje“.

Podle Kochova názoru nelze najít skutečné východisko z této situace bez celocírkevní biskupské synody nebo „koncilu o úřadu“.Vyloučeno je i východisko vysvěcením všech pastorálních asistentů a asistentek na jáhny resp. jáhenky, protože podle platného nařízení je jáhenství omezeno na muže. Navíc se podle Kocha od koncilu stal diakonát „jakousi krmnou husou pro všecko a pro každého“. Nelze srovnávat jáhna basilejské diecéze s jáhnem sousední německé diecéze, protože oba mají různé úkoly i různé služební postavení (v Basileji zaměstnání, v jihozápadním Německu čestná služba). Koch zdůraznil, že i vyjasnění diakonátu je naléhavě nutné.

Koch odmítl názor biblisty z Luzernu Waltera Kirchschlägera, že by každé službě v církvi mělo předcházet zvláštní svěcení pro tu službu: „Jsem proti svěcení všech, kdo vykonávají nějakou službu v církvi“.

V následné diskusi zdůraznil vídeňský světící biskup Helmut Krätzl, že by se „v současné době bál Třetího vatikánského koncilu“. Naproti tomu by papež mohl dát okamžitě souhlas pro „viri probati“ V této souvislosti Krätzl poukázal na to, že už dávno existují ženatí katoličtí kněží - jednak kněží východních církví sjednocených s Římem, jednak anglikánští a evangeličtí kněží, kteří přestoupili ke katolické církvi a jimž byla dána dispenze od celibátu již papežem Piem XII.