Monika Schreier - Karel Skalický, Česko-římský teolog Vladimír Boublík

Číslo: 1999/5 (Recenze)

„Problém lidského osudu se klade v moderním myšlení s novou naléhavostí. Vzrůstající zájem o eschatologii a o filozofické analýzy „bytí-k-smrti“ a dějinnosti ukazují, že dnešní člověk je zaujat jak svým osobním osudem, tak i otázkou po smyslu světových dějin. Teologie předurčení by se měla tohoto zkoumání zúčastnit a rozplašit úzkost a beznaději, zatěžující tyto filozofické rozbory. Avšak současná teologie předurčení nemůže říci člověku a křesťanu dneška nic, protože fatalistické pojetí číselného vyvolení (electio numerica) vzbuzuje hrůzu a formalismus mnohých teologických řešení je pro naši mentalitu nepochopitelný. A přece se mohou jak v Písmu svatém, tak v prvních stoletích života církve najít taková řešení problému osudu lidského pokolení, jež naplnila radostí a nadějí lidi oněch dob. I člověk dneška má právo žádat od teologie uspokojivou odpověď na problém osudu.“ Tyto věty napsal adept teologické vědy Vladimír Boublík ve své doktorské práci, pro niž si zvolil velmi náročné téma „Predestinace. Sv. Pavel a sv. Augustin“.

Karel Skalický vidí v uvedených slovech „nejhlubší motiv jeho doktorské práce“. Oceňuje jeho odvahu pustit se do takového krkolomného problému. Boublík si toho byl sám vědom. V úvodu totiž poukazuje, že „od Augustinových dob je nauka o předurčení a zavržení jednou z nejdiskutovanějších otázek teologie“ a přesto po patnácti stoletích diskusí je situace v teologii předurčení téměž navlas stejná jako byla ve čtvrtém století, „tedy za života sv. Augustina.“

Tímto dávným, ale stále palčivým problémem teologie i současného člověka Karel Skalický otevírá sborník, publikující řadu referátů, které byly proneseny na sympoziu Teologické fakulty Jihočeské univerzity o Vladimíru Boublíkovi k uctění jeho nedožitých sedmdesátin. Před čtenářem se vynořuje postava teologa počátku, která začíná bádat o predistinaci, ale i teolog konce, když se jeho zájem přenese na eschatologii, ale to nejsilnější, co sám Boublík žil a vyzařoval svým životem i dílem, je jeho trvalý postoj očekávání.

Karel Skalický ve svém článku dokresluje osudy Boublíkovy doktorské práce, neboť na obhájenou, ale ještě nevydanou Boublíkovu tezi se obořil augustinián P. Anastáz Sage, útočně a břitce, ale náš nový doktor se nedal zastrašit; vyvrací bod za bodem různá obvinění. Dále Skalický upozorňuje na současný dopad Boublíkova teologického bádání. Jeho výsledky mají „jeden závažný důsledek pro otázku, jíž se dnes zabývá česká Husovská komise“.

Sborník staví před čtenáře nejprve „Pohled na posledních šest let života Vladimíra Boublíka“. Monika Schreier mistrně načrtává dramatické chvíle, kterých bylo v jeho životě vrchovatě a přibližuje „lidskou tvář“ našeho předního teologa.

Další relátoři sympozia, autoři článků našeho sborníku soustřeďují zájem na další tematické okruhy Boublíkova teologického bádání. Karel Simandl se zaměřil na „Kristův primát v Boublíkově soteriologické Christologii“. Josef Dolista systematicky zpracovává „Existenciál očekávání v Boublíkově fundamentální teologii“. Václav Steiner klade na kovadlinu svého kritického rozletu „Boublíkovu teologii mimokřesťanských náboženství“ a konečně Jan Lachman nám představuje novost pohledu „teologa konce“ ve svém referátu „Smrt v pojetí V. Boublíka“.

Naštěstí sborník nezůstal u čiré vysoké teologie. V závěru si lze pochutnat na vzpomínkách Boublíkových přátel. Oživne před vámi Boublík rošťák, student, uprchlík až neuvěřitelně odvážný a dobrodružný, ale i díky čtyřem reprodukcím jeho portrétů se dovíte či nahlédnete, „Jak ho viděli umělci“. A osm fotografií zachycuje v průřezu jeho život v Římě, Florencii i v Jižním Tyrolsku.

Bibliografií jeho děl, rejstříkem vybavený sborník, má jednu či dvě malé „vady na kráse“. Údaje o Boublíkově životě jsou rozesety v článcích, vzpomínkách, pod fotografiemi, ale čtenář, aspoň já, bych je rád měl na jednom listě. O jeho smrti se dovídáme ve vzpomínce Jaroslava Karla „a konci léta 1974 ležel v nemocnici v Sušici a krátce nato jej převezli na interní oddělení v Klatovech, kde v září zemřel“. O jeho narození vypovídá jediný údaj „nedožité sedmdesátiny“. A podobně je tomu s ostatními důležitými životními daty, i osobami (rodiče, sourozenci).

Druhý aspekt, který je spíše přáním: škoda, že nemáme ve sborníku (na sympoziu) ohlas Boublíkova teologického bádání u našich či italských nebo evropských protestantů, zvláště jeho doktorské práce.