Jan Pavel II. o Janu Husovi - Pozdrav kard. Vlka

Autor: Miloslav Vlk - Číslo: 1999/5 (Dokumenty)

Projev k účastníkům Sympozia o Mistru Janu Husovi v Římě při závěrečné audienci 17. 12. 1999

Vážení vládní činitelé,

pane kardinále,

ctihodní bratři v biskupském úřadu,

dámy a pánové!

1. Působí mi velikou radost, že vás mohu srdečně pozdravit při příležitosti vašeho sympozia o Janu Husovi, jež je dalším významným krokem k hlubšímu pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejproslulejších mezi mnoha slavnými mistry, kteří vzešli z pražské univerzity. Hus je pozoruhodná postava z mnoha důvodů. Byla to však jeho mravní odvaha tváří v tvář protivenstvím a smrti, co z něho učinilo postavu zvlášť významnou pro český národ, což se prokázalo v průběhu staletí. Jsem vám všem neobyčejně vděčný za to, že jste se účastnili práce Husovské ekumenické komise, kterou ustavil před několika lety pan kardinál Vlk k tomu cíli, aby bylo co nejpřesněji určeno místo, které má Jan Hus mezi reformátory církve.

2. Významná je skutečnost, že se tohoto sympozia zúčastnili odborníci nejen z České republiky, ale též ze sousedních zemí. Neméně příznačný je fakt, že navzdory napětím, jež v minulosti pustošila vztahy mezi českými křesťany, zde se sdružili odborníci z různých vyznání k tomu, aby si vyměňovali výsledky bádání. Poté, co bylo shrnuto nejlepší a nejnovější akademické bádání o Janu Husovi a o událostech, do nichž byl stržen, bude nejbližším krokem výsledky sympozia publikovat, aby co nejvíce lidí mohlo poznat lépe nejen jeho mimořádnou osobnost, ale i významný a složitý úsek dějin křesťanství a Evropy, v němž žil.

Dnes, v předvečer Velkého jubilea, cítím povinnost vyslovit hlubokou lítost nad krutou smrtí způsobenou Janu Husovi a nad následným zraněním mysli a srdce českého národa, v němž to vyvolalo konflikty a rozdělení. Už při své první návštěvě v Praze jsem vyslovil naději, že bude možno vykročit rozhodně po cestě vedoucí ke smíření a k pravé jednotě v Kristu. Rány minulých staletí je třeba léčit pomocí nového hledění vpřed a nastolení vztahů plně obnovených. Náš Pán Ježíš Kristus, který je „náš mír“ a zbořil „zeď, která rozděluje“ (Ef 2,14), kéž řídí chod dějin vašeho národa ke znovunalezení jednoty všech křesťanů, kterou všichni s vřelou touhou vyhlížíme v tisíciletí, na jehož prahu stojíme.

3. V této perspektivě má klíčový význam úsilí badatelů vynakládané na hlubší a úplnější poznání historické pravdy. Víra se nemá čeho obávat od usilovného historického bádání, když se i ono nakonec zaměřuje k pravdě, jež má svůj poslední zdroj v Bohu. Proto vzdávám díky našemu nebeskému Otci za vaše dílo spějící k závěru, stejně jako jsem vás povzbudil, když jste s ním začínali.

Psát dějiny naráží někdy na ideologické, politické a ekonomické překážky, což má za následek, že se zatemňuje pravda a historie se nakonec octne v zajetí mocných. Nejlepší obranou proti takovým tlakům a proti deformacím z nich případně plynoucím je poctivé vědecké bádání. Je sice velmi obtížné dospět k absolutně objektivní analýze, když různé osobní názory, hodnoty a zkušenosti nevyhnutelně působí na bádání a publikaci. To však nevylučuje možnost dospět k věcně nestrannému a tedy i pravdivému a osvobozujícímu vyvolání dějinných událostí. Právě vaše práce je zkouškou, nakolik to je možné.

4. Pravda se může projevit nepříjemně, když od nás požaduje, abychom se odpoutali od zakořeněných předsudků a stereotypů. To platí pro církve a církevní společenství stejně jako pro státy a jedince. Přesto však pravda osvobozující od omylu současně osvobozuje k lásce; právě křesťanská láska se vaší komisi stala cílem, o jehož dosažení se snažila. Vaše práce ozřejmuje, že taková postava, jakou je Jan Hus, v minulosti velké jablko sváru, se nyní může stát předmětem dialogu, srovnávání a společného prohloubení.

V této hodině, kdy se mnozí snaží vytvořit nový typ jednoty v Evropě, může historické bádání podobné vašemu pomáhat k překračování těsných národních a státních hranic vstříc novým formám poctivého otevření a solidarity. Nepochybně to pomůže Evropanům pochopit, že jejich kontinent bude s to bezpečně postupovat k nové a trvalé jednotě, jestliže dokáže znovu se napojit, nově a tvořivě, na společné křesťanské kořeny a získat tu svou specifickou identitu, jež z nich vzešla.

5. Je tedy zřejmé, že vaše práce je významná služba nejen historické osobnosti Jana Husa, ale i obecněji křesťanům a evropské společnosti jako celku. A to proto, že konec konců je to služba pravdě o člověku, kterou si lidská rodina musí znovu osvojit, před vším ostatním, v červáncích třetího tisíciletí křesťanské éry.

Když pátráme po pravdě o člověku, nemůžeme pominout vzkříšeného Krista. Pouze on inkarnuje dokonale pravdu o člověku stvořeném k obrazu a podobě Boha. Prosím úpěnlivě toho, který je týž „včera, dnes i navěky“ (Žid 13,8), aby seslal do vašich srdcí své světlo. Jako svědectví milosti a míru v něm svolávám na vás, na vaše drahé i na celý český národ mnohá požehnání Nejvyššího, jemuž buď chvála, sláva, moudrost a díky na věčné věky (srov. Zj 87,12).