Charta práv rodiny, s. 181
Autor: Apoštolský stolec - Číslo: 1990/5 (Dokumenty)
ze dne 22. října 1983
předložená Apoštolským stolcem všem lidem, institucím a vládám, zainteresovaným na poslání rodiny v současném světě.
Preambule
Apoštolský stolec prohlašuje, že:
A) Lidská práva, ač pojímaná jako práva jednotlivce, mají též základní rozměr společenský, projevující se zásadně a přirozeně v rodině.
B) Rodina je budována na manželství, hlubokém a vzájemně se doplňujícím svazku muže a ženy, který spočívá na nerozlučitelném poutu manželství uzavřeném dobrovolně a veřejně, otevřeném vůči předávání života.
C) Manželství je přirozená instituce, jíž je výlučně svěřeno poslání předávání života.
D) Rodině, přirozenému a vzhledem k státu či jakémukoliv společenství prvotnímu svazku, náleží vlastní, nezadatelná práva.
E) Rodina je mnohem víc než obyčejná právní, společenská nebo hospodářská jednotka – je společenstvím lásky a solidarity, jemuž jedinečným způsobem náleží učit a předávat kulturní, etické, společenské, duchovní a náboženské hodnoty podstatné pro rozvoj a prospěch vlastních členů i společnosti.
F) Rodina je místem setkání různých generací, které si navzájem pomáhají osvojit si plněji životní moudrost a být ve shodě s právy jednotlivých osob, jak to společenský život vyžaduje.
G) Rodina i společnost, propojené životními i organickými vazbami, se vzájemně doplňují v obraně a rozvoji dobra všech lidí a každého člověka.
H) Zkušenosti různých kultur v průběhu dějin dosvědčují nutnost, aby společnost uznala a bránila instituci rodiny.
I) Společnost, především však stát a mezinárodní organizace, jsou povinny učinit vše možné, aby zabezpečily veškerou politickou, hospodářskou, sociální a právní pomoc, nezbytnou pro posílení jednoty a stability rodin, aby ony mohly být právy svému specifickému poslání.
J) Práva, základní potřeby, existenční zabezpečení i hodnoty rodiny, ač jsou mnohde stále lépe chráněny, nejsou přesto často uznávány, a dokonce jsou ohroženy různými zákony, institucemi a sociálně-hospodářskými programy.
K) Mnoho rodin musí žít v podmínkách chudoby, která jim znemožňuje důstojně plnit jejich úlohu.
L) Katolická církev si je vědoma, že dobro člověka, společnosti i samé církve je spojeno s životem rodiny. Vždy uznávala, že jejím posláním je hlásání Božího úmyslu vepsaného do lidské přirozenosti, který se týká manželství a rodiny, a jejich podpora a obrana před jakýmkoliv útokem.
M) Biskupská synoda shromážděná v roce 1980 naléhavě doporučila vypracování Charty práv rodiny a její předložení všem zainteresovaným.
Po konzultacích s biskupskými konferencemi předkládá Apoštolský stolec tuto
CHARTU PRÁV RODINY
a vyzývá všechny státy, mezinárodní organizace, stejně jako i všechny instituce a zainteresované osoby, aby tato práva ctily, skutečně je uznávaly a dodržovaly.
Článek 1
Každý člověk má právo na svobodnou volbu své životní cesty, tedy uzavřít manželský svazek a založit rodinu nebo zůstat svobodným.
a) Každý muž a každá žena – po dosažení plnoletosti a dosáhnuvše k tomu potřebných schopností – mají bez jakékoliv diskriminace právo se vzít a založit rodinu; zákonné omezení tohoto práva, úplné nebo časově omezené, může být uplatněno pouze z objektivních a vážných důvodů samé instituce manželství a jejího veřejného a sociálního významu a musí v každém případě respektovat důstojnost a základní práva člověka.
b) Ti, kdo zamýšlejí se vzít a založit rodinu, mají právo očekávat od společnosti zajištění takových morálních, výchovných, sociálních a hospodářských podmínek, jež jim s plnou odpovědností a uvědoměním dovolí vykonávat právo na manželství.
c) Vlády jsou povinny podporovat hodnotu instituce manželství. Mimomanželské svazky nemohou být rovnocenné s řádně uzavřeným manželstvím.
Článek 2
Manželství může být uzavřeno výlučně dobrovolným, vzájemným a odpovědně vyjádřeným souhlasem.
a) I když se v mnoha kulturních oblastech oceňuje úloha vlivu rodiny na rozhodování dětí, je nutno se vyvarovat každého přinucení, jež by omezovalo volbu partnera.
b) Budoucí manželé mají právo na náboženskou svobodu; svědomí odporující požadavek na zřeknutí se víry nebo na změnu náboženství, stanovený jako podmínka pro uzavření manželství, je porušováním tohoto práva.
c) V přirozeném vzájemném doplňování muže a ženy náleží v manželství oběma tatáž důstojnost a stejná práva.
Článek 3
Manželé mají nezadatelné právo založit rodinu a rozhodovat o času narození i počtu dětí, majíce přitom plně na zřeteli povinnost vůči sobě, vůči již narozeným dětem, vůči rodině i společnosti, a to v patřičné hierarchii hodnot a ve shodě s přirozeným mravním řádem, který vylučuje užívání nepřirozené antikoncepce, sterilizace a přerušení těhotenství.
a) Činnost státní moci nebo organizací, která jakýmkoliv způsobem vede k omezení svobodného rozhodnutí manželů o potomstvu, je těžkou urážkou lidské důstojnosti a spravedlnosti.
b) Mezinárodní hospodářská pomoc pro rozvoj nemůže být podmíněna přijetím programu antikoncepce, sterilizace a interrupce.
c) Rodina má právo, aby jí společnost poskytla pomoc při porodu i výchově dětí. Rodiny s větším počtem dětí mají právo na odpovídající pomoc, a nemohou být proto diskriminovány.
Článek 4
Lidskému životu již od početí náleží bezpodmínečně veškerá péče a úcta.
a) Přerušení těhotenství je přímým porušením základního práva každé bytosti – práva na život.
b) Úcta k lidské důstojnosti vylučuje jakékoliv experimentální manipulace s lidským embryem nebo jiné jeho zneužití.
c) Každý zásah do genetické dědičnosti lidské osoby, není-li jeho cílem náprava anomálie, je porušením práva na fyzickou nedotknutelnost a odporuje dobru rodiny.
d) Děti jak před narozením, tak i po něm mají právo na ochranu a sociální péči. Totéž se týká matek v těhotenství a v přiměřené míře i po porodu.
e) Všem dětem, ať už se narodily z manželství nebo jsou nemanželské, náleží totéž právo na sociální péči a starost o plný rozvoj jejich osobnosti.
f) Sirotkům a dětem nemajícím rodiče nebo pěstouny náleží obzvláštní péče společnosti. V záležitosti adopce nebo přijetí dětí k výchově jinou rodinou je stát povinen zavést odpovídající zákonnou úpravu, která by usnadnila rodinám k tomu schopným přijmout potřebné děti natrvalo nebo na omezenou dobu, a zároveň měla ohled na přirozené právo vlastních rodičů.
g) Duševně i tělesně postižené děti mají právo nalézt doma i ve škole přizpůsobený rámec pro svůj lidský růst.
Článek 5
Rodiče, poněvadž dali dětem život, mají prvotní a nezadatelné právo na prvenství na jejich výchovu a musí být uznáni za jejich první a hlavní vychovatele.
a) Rodiče mají právo na výchovu dětí v souhlasu se svým mravním a náboženským přesvědčením i kulturními tradicemi rodiny, které umožňují rozvíjet dobro a důstojnost dítěte. Jim také náleží potřebná pomoc a podpora společnosti ke splnění úlohy vychovatelů.
b) Rodiče ve shodě se svým přesvědčením mají právo na svobodnou volbu školy nebo jiných vzdělávacích zařízení. Veřejná moc musí působit, aby veřejné finanční prostředky byly rozdělovány tak, aby rodiče mohli skutečně svobodně užívat toto právo a nemuseli nést na svých bedrech nespravedlivé výdaje. Rodiče nesmějí být, ať přímo či nepřímo, nuceni k dodatečným výdajům, které by bránily či nepatřičně omezovaly užívání této svobody.
c) Rodiče mají právo, aby děti nebyly nuceny navštěvovat školy, které neodpovídají jejich vlastnímu mravnímu a náboženskému přesvědčení. Zvláště sexuální výchova – základní právo rodičů – se má vždy dít pod jejich starostlivou péčí jak doma, tak v jimi zvolených a kontrolovaných výchovných zařízeních.
d) Porušena jsou práva rodičů, jestliže stát vnucuje povinný systém výchovy, z něhož je úplně vyloučena náboženská formace.
e) Základní právo rodičů na výchovu je třeba podporovat různými formami spolupráce rodičů s učiteli a vedením školy, a zejména účastí občanů na činnosti škol a vypracováním i prováděním politiky výchovy.
f) Rodina má právo požadovat, aby sdělovací prostředky byly kladným prvkem při budování společnosti, a aby plně podporovaly základní hodnoty rodiny. Zároveň má rodina právo na odpovídající ochranu, zvláště svých nejmladších členů, před škodlivými vlivy a zneužitím sdělovacích prostředků.
Článek 6
Rodina má právo být a rozvíjet se jako rodina.
a) Veřejná moc je povinna uznávat i podporovat důstojnost, spravedlivou nezávislost, intimitu, integritu a stálost rodiny.
b) Rozvod porušuje samu instituci manželství a rodiny.
c) Systém širší rodiny, kde se ještě vyskytuje, má právo, aby mu náležela úcta i péče, aby tak mohl dobře naplňovat svou tradiční funkci solidarity a vzájemné pomoci při současném respektování práv malé rodiny a důstojnosti každého člena jako osoby.
Článek 7
Každé rodině náleží právo pod vedením rodičů svobodně prožívat náboženský život v domácím prostředí, stejně jako právo na veřejné vyznání a hlásání své víry, na účast ve veřejném kultu a svobodnou volbu programů náboženské výchovy, a to bez jakékoli diskriminace.
Článek 8
Rodina má právo vykonávat své sociální a politické funkce při výstavbě společnosti.
a) Rodiny mají právo vytvářet sdružení s jinými rodinami i institucemi, aby tak rodina mohla přiměřeně a účinně plnit svou vlastní úlohu a aby tak tato sdružení bránila práva, podporovala dobro a zastupovala zájmy rodiny.
b) Rodiny a sdružení rodin mají mít zajištěné právo na uplatnění jim vlastní funkce při přípravě i uskutečňování hospodářských, sociálních, právních i kulturních programů, majících vliv na rodinný život.
Článek 9
Rodiny mají právo očekávat od veřejné moci spravedlivou, nikoho nediskriminující rodinnou politiku v otázkách právních, hospodářských, sociálních a finančních.
a) Rodiny mají právo na takové ekonomické podmínky, které jim zabezpečí jejich důstojnost, odpovídající životní úroveň a plný rozvoj. Nesmějí být zbaveny práva na nabytí a držení soukromého vlastnictví, jež jim umožňuje stabilitu rodinného života; dědické právo a právo odkazu majetku mají respektovat potřeby i oprávněné nároky členů rodiny.
b) Rodiny mají právo očekávat, že jim společnost v případě potřeby poskytne pomoc zejména v mimořádných případech, jako je smrt jednoho či obou rodičů, opuštění rodiny jedním z manželů, v neštěstí, nemoci či invaliditě, nezaměstnanosti nebo tehdy, kdy rodina musí nést břímě nákladů spojených se starobou, s tělesným či duševním postižením některého ze svých členů nebo též spojených s výchovou.
c) Staré osoby mají právo, aby měly zabezpečené místo ve vlastní rodině, kde to není možné, v příslušných domovech, kde by mohly dožít klidně své stáří, vykonávat činnost přiměřenou jejich věku a mít tak možnost účastnit se společenského života.
d) Práva a potřeby rodiny a zvláště hodnota rodinné jednoty musí být vzaty v úvahu také v politice a trestním zákonodárství, aby vězni mohli zůstávat ve styku s rodinou a rodinám po dobu věznění kteréhokoliv jejich člena byla poskytována nezbytná podpora.
Článek 10
Rodiny mají právo na takový sociální a hospodářský systém, v němž organizace práce umožní členům rodiny společný život a neohrožuje jednotu, životní úroveň, stabilitu a zdraví rodiny, a poskytuje jim možnost zdravého odpočinku.
a) Mzda za práci musí být dostačující k založení a k důstojnému životu rodiny, ať už díky příslušné mzdě označované jako „rodinný příjem“, nebo jiným sociálním opatřením, jako jsou rodinné přídavky nebo placená dovolená jednoho z rodičů, který doma pečuje o dítě. Mzda za práci musí být taková, aby matka nemusela pracovat na úkor života rodiny a zvláště výchovy dětí.
b) Práce matky v domácnosti musí být uznána a doceněna vzhledem k její hodnotě pro život rodiny i společnosti.
Článek 11
Rodina má právo na slušný byt odpovídající rodinnému životu a počtu jejich členů, v prostředí, kde základní služby potřebné pro život rodiny a občanů jsou zabezpečeny.
Článek 12
Rodiny přistěhovalců i vystěhovalců mají právo na tutéž společenskou ochranu, jaká náleží ostatním rodinám.
a) Rodiny přistěhovalců mají právo na úctu k vlastní kultuře, podporu a péči potřebnou k tomu, aby se mohly zapojit do společenství, jemuž přinášejí vlastní vklad.
b) Emigranti zaměstnaní v cizí zemi mají právo, aby co nejrychleji byly přijaty i jejich rodiny.
c) Uprchlíci mají právo očekávat od vlád i mezinárodních organizací pomoc, aby se mohli spojit se svými rodinami.
Documentation Catholique, č. 1864 (18. prosince 1983)
strana 180 strana 181 Ke stažení a k vytisknutí:
Charta práv rodiny, s. 181, 725 kB, JPG - vyšší kvalita, pomalejší stažení
Charta práv rodiny, s. 181, 76 kB, TIF - hůře čitelné, rychlé stažení
Náhled v menším rozlišení:
Obrázek s náhledem se načítá. Vyčkejte prosím ...
