Dinesh D’Souza, KŘESŤANSTVÍ A ATEISMUS ÚPLNĚ JINAK

Autor: David Černý - Číslo: 2010/1 (Recenze)

Dinesh D’Souza, KŘESŤANSTVÍ A ATEISMUS ÚPLNĚ JINAK. Ideál, Praha 2009.

Ateismus, navzdory sebevědomým proklamacím svých proroků v průběhu dějin, nekráčí vítězně dějinami. Dárcem smyslu lidského bytí se nestal osvícenský chladný rozum, chrámy zasvěcené Bohu a božstvům se nenahrazují katedrálami vědy, žádný Dawkins se nestal sekulárním papežem pozitivistického rozumu, ač by si to možná i přál. Religiozita ve světě neustále roste, to je prostě fakt. Fakt, který se staví smělým prognózám ateistů, fakt, který je nesmírně znervózňuje a nutí je psát ateistické manifesty velmi pochybné kvality. Nervozita, pocit ztráty půdy pod nohama, nenaplněné pozitivistické a scientistické sny jsou zřejmě existenciálními faktory, které v psychologické rovině mohou poskytnout vysvětlení skutečnosti, že jinak inteligentní lidé, jako je například Richard Dawkins, mohou napsat fundamentalistický ateistický pamflet, jehož kvalita je na tak nízké úrovni, že dokonce i samotní ateisté se proti Dawkinsovi ohrazují, neboť svou arogancí, sebevědomou pýchou, pocitem intelektuální nadřazenosti spojeným s nemístně nízkou kvalitou argumentace poškozuje „jejich“ věc.

Ateisté ztrácejí svůj boj a klidné spaní, mnozí také dobré způsoby a alespoň základní intelektuální poctivost; nejkřiklavějším příkladem je poslední kniha Richarda Dawkinse The God Delusion, která vyšla v českém překladu v nakladatelství Academia v edici Galileo jako Boží blud s podtitulem Přináší náboženství útěchu, nebo bolest? Dawkinsova kniha samozřejmě nezůstala bez odezvy: vynikající odpovědí, filosoficky zasazenou do tradice klasického aristotelského a tomistického realismu, je kniha oxfordského filosofa Thomase Creana A Catholic Replies to Professor Dawkins, která vyšla v nakladatelství Family Publications v Oxfordu a následně v italském překladu jako Non di sola materia. In risposta a «L’illusione di Dio» di Richard Dawkins v ESD v Boloni.¹ Poněkud ostřejší odpovědí Dawkinsovi je publikace manželské dvojice Alister a Joanna Collicutt McGrath The Dawkins Delusion? Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine (IVP Books).² Servítky si ostatně na Dawkinse nebere ani autor jednoho ze dvou epilogů k českému překladu The God Delusion Stanislav Komárek, který svůj text uzavírá následujícími slovy:

„Ač jsem rád, že žiji v liberálním státě, kde je ideopolicie všech zabarvení redukována na minimum, znepokojuje mne, že je tu zase prorok, který ví, jak obšťastnit ostatní a komu zatnout tipec. Běžně by mne to nenapadlo, ale kdybych tušil, že půjde Richard Dawkins okolo, ostentativně bych se účastnil božítělového procesí a demonstrativně bych pomáhal nést nebesa nad flanďákem co možná nejbizarnějším.“³

Třebaže mnohé kvalitní práce pojednávající o fenoménu moderního, do značné míry scientistického a pozitivistického ateismu nejsou zatím k dispozici v českém překladu, dočkali jsme se alespoň vydání překladu knihy známého amerického autora indického původu Dineshe D’Souzy What’s so Great About Christianity, jež vyšla v roce 2009 pod názvem Křesťanství a ateismus úplně jinak ve vydavatelství Ideál. D’Souza je schopný fejetonista a hrdý křesťan, proto otevřeně říká, že rozhodně nesmíme žít stylem jakéhosi vnitřního rozdělení křesťanů: ti jednou nohou stojí ve své církvi a v jejím učení, druhou nohou v sekularizované, hodnot prázdné společnosti, jejíž obyvatele Gilles Lipovetsky příhodně charakterizuje kategorií lhostejnosti; křesťané se neumějí rozhodnout, kam definitivně přesunout váhu těla. Nežijeme v době, kdy bychom mohli být křesťany ve svém životě a nechat ostatní, ať jsou ateisty, nemůžeme aplikovat pravidlo „žít a nechat žít“: ateisté útočí a chtějí ovládnout nejen veřejnou, ale i soukromou sféru lidské existence, chtějí dokonce bránit rodičům ve výchově jejich dětí v křesťanské víře. D’Souza rozhodně tvrdí:

„Teď není vhodná chvíle, aby křesťané nastavili druhou tvář. Naopak je čas vyhnat penězoměnce z chrámu. Ateisté už nechtějí být jen tolerováni. Chtějí získat monopol na veřejné fórum a křesťany z něj vyhnat. Chtějí odloučit politické otázky, například potraty, od náboženských a morálních požadavků. Chtějí ovládnout školní osnovy, aby mohli šířit sekulární ideologii a podrývat křesťanství. Chtějí zdiskreditovat náboženská tvrzení a přesvědčit zbytek společnosti, že křesťanství je nejen pomýlené, ale i zlé. Viní náboženství z dějinných zločinů a z trvalých konfliktů v dnešním světě. Zkrátka chtějí, aby náboženství, a hlavně křesťanství, zmizelo z povrchu zemského.“

Křesťanům, ale i poctivým ateistům autor nabízí svou odpověď na útoky ateistických fundamentalistů, především autorů, jako je Richard Dawkins, Sam Harris či Christopher Hitchens. Autor je s moderním ateismem obeznámen stejně dobře jako se svou vírou, někdy sice vychází z diskutabilních teologických a filosofických pozic a nezachází ve svých analýzách do dostatečné hloubky, přesto je jeho práce zvláště v našich podmínkách cenná. Představuje stručně, srozumitelně a dostatečně přesně základní formy útoků ateistů na náboženství (především křesťanství) a nabízí stejně dobře formulované odpovědi. D’Souza chce na stránkách své knihy dokázat platnost následujících šesti tvrzení:

1. Křesťanství je hlavním základem západní civilizace a kořenem našich nejcennějších hodnot.

2. Nejnovější objevy moderní vědy podporují křesťanské tvrzení, že existuje božská bytost, která stvořila vesmír.

3. Darwinova evoluční teorie vůbec nevyvrací myšlenku nadpřirozeného plánu, naopak ji podporuje.

4. Věda nijak nedokazuje, že by zázraky byly nemožné.

5. Masovými vraždami v dějinách je vinen ateismus, ne náboženství.

6. Ateismus není motivován rozumem, ale jakýmsi zbabělým morálním alibismem.

Jak se autorovi jeho záměr podařil? Domnívám se, že v rámci možností poměrně dobře. Jak jsem již poznamenal, D’Sousa má velmi dobrý přehled o současné ateistické produkci, je schopen argumenty jejích autorů předložit jasně, stručně a výstižně. Nicméně jak v expozici názorů oponentů, tak i ve svých odpovědích klouže po povrchu a málokdy předvede jen malý náznak snahy uchopit problém poněkud exaktněji. Autor evidentně není filosof, ale velmi schopný esejista, pokud tedy budeme na jeho práci hledět jako na soubor esejů, potom nelze nic vytknout. V této perspektivě se kniha Křesťanství a ateismus úplně jinak jeví jako práce v našich podmínkách velmi důležitá: přináší základní informace, poměrně vyčerpávajícím způsobem mapuje současnou diskusi ateismus-teismus, nezabředává do nepodstatných detailů a především dává vystoupit do popředí víru jako žitý fenomén v celé její dynamice a obsahových dimenzích. Nicméně hluboké dílo to není, pokud bude však sloužit nejen jako základní, prvotní seznámení s problematikou, ale také jako výchozí bod pro další studium zainteresovaných čtenářů, pak bude jeho finalita naplněna. Poslední poznámku bych přičinil k překladu, který není příliš povedený a někdy vysloveně chybný; překladatel evidentně není doma v pojednávané problematice, proto např. známou knihu Michela Onfrayho Traité d’athéologie překládá jako Ateistický manifest, což je v přímém rozporu s autorovým vymezením se vůči ateismu. Správně by mělo být Ateologické pojednání, neboť ateismus ještě není poslední metou, ke které chce autor dospět.