Kněz a literát Petr Kopal

Autor: Jan Lejsek, Borek Tichý - Číslo: 2009/4 (Osobnosti)

Letos uplynulo 150 let, kdy byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze katolický spisovatel, žurnalista a pedagog Petr Kopal (1834–1917), vikarista pražské Vyšehradské kapituly, později arcibiskupský notář.

Petr Kopal se narodil 2. července 1834 (175 let) v Držkově v podhůří Krkonoš jako nejstarší ze čtyř sourozenců v rodině pekaře a obchodníka. Vystudoval gymnázium v Jičíně a v roce 1855 vstoupil do semináře v Hradci Králové, kde byl 25. 7. 1859 vysvěcen. Jako mladého absolventa bohosloví ho biskup posílal na odlehlá a nepříliš oblíbená místa diecéze. Byl kaplanem v Jablonci nad Jizerou a sedm let konal kněžskou službu ve věznici ve Valdicích u Jičína. Tam se setkal s řadou pohnutých lidských osudů, které se staly mnohdy předlohou postav jeho literární tvorby. Následně kaplanoval v Bohdanči u Pardubic a v Církvici u Kutné Hory. Konečně se stal v r. 1871 farářem v Kozlech u Loun v prostředí tehdy německém.

V roce 1882 přijímá místo vikaristy při Vyšehradské kapitule, kde působil až do své smrti 30. ledna 1917. Zde mohl teprve rozvinout svůj tvůrčí spisovatelský talent a promítnout do svých děl předchozí bohaté zážitky a zkušenosti, které postupně získával jako kaplan a farář na různých místech.

Literární činnost Kopalovu lze dělit do tří souběžných proudů:

Proud první obsahuje díla ryze církevní, jako např. První křesťané v Římě, Apostati, Oslava Nejblahoslavenější Panny Marie Svatohorské, různá kázání, jako Říše Ducha Svatého, Umučení Páně, Vzkříšení.

Proud druhý je velice rozsáhlý a obsahuje různá díla beletristická s náboženskou a sociální tematikou. Jmenujme alespoň: Mojžíš, Sebevrazi, Do Kartouz, Chudý boháč, Devatero řemeslo a desátá žebrota, Defraudant, Farář z Černodola, Z cest života.

Proud třetí, patrně nejrozsáhlejší, představuje Kopala jako žurnalistu. Už v 70. letech 19. století vydával měsíčník Kalendář pro živé a mrtvé duše, týdeník Vychovatel. V dalších letech byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Obrana víry, od r. 1877 pracoval v redakci Čecha, což mu vyneslo nepřízeň jeho německých farníků. Podílel se na vydávání Katolických listů a sám vydával časopis Kříž a časopis Marie, které na konci 19. století úspěšně pronikaly mezi široké vrstvy věřících.

Většinu jeho děl vytiskla Cyrillo-Methodějská knihtiskárna v Praze. Ve svém domě pod rotundou sv. Martina pořádal literární besedy, jichž se účastnili katoličtí autoři, včetně jejich nestora kanovníka Beneše Metoda Kuldy nebo mladého začínajícího Jindřicha Šimona Baara. Proč se Kopalovo dílo nerozšířilo podobně jako dílo Baarovo, ponechme literárním historikům.

Kromě činnosti literární věnoval se Kopal s oblibou také práci pedagogické. Uměl dobře německy, domluvil se italsky, francouzsky i anglicky a četl v mnoha jazycích slovanských.

O tom, že byl Kopal impozantní osobností, svědčí i jeho byť ojedinělá setkání s císařem Františkem Josefem I., jehož byl vrstevníkem. K poslednímu došlo při všeobecné audienci na Pražském hradě 13. 6. 1901, kde císař ještě po létech poznal „zbožného myslitele“ Kopala a věnoval mu několik drahocenných minut mezi zástupci vysokého kléru, české šlechty a státní správy.

Ke sklonku života obdržel papežský řád Pro Ecclesia et Pontifice za dlouhodobou systematickou práci v oblasti teologie.

Petr Kopal byl mecenášem své rodiny. Někteří synovci a neteře mu tehdy vděčili za získané vzdělání na pražských školách. Je pohřben na vyšehradském Slavíně vlevo od chrámu sv. Petra a Pavla, kde prožil třicet pět let svého života.

Vybráno z rodinného archivu v dubnu 2009.