Ke „Komentáři překladatele“

Autor: Petra Skálová - Číslo: 2009/1 (Dialog)

(TT 4/2008)

Začnu formalitou, tedy vysvětlením literárního žánru textu. Má studie „Měnící se obraz jáhna“ (TT 2/2008) je součástí sborníku Diakonia and Diaconate as an Ecumenical Challenge, který vyšel u příležitosti mezinárodní ekumenické konference o stálém jáhenství, pořádané pod záštitou rottenbursko-stuttgartské diecéze v roce 2003 v německém Stuttgartu.1 Mým úkolem bylo shrnutí a reflexe současné pokoncilní teologie jáhenství v německy mluvících zemích na podkladě periodika Diaconia Christi. Časopis Diaconia Christi se již řadu let specializuje na teologii jáhenství. V něm vychází nebo je přetištěna většina německých a řada cizojazyčných textů k tomuto tématu. Z toho důvodu byl také vydavateli sborníku vybrán jako nejvhodnější pramen pro tuto výzkumnou zprávu (Forschungsbericht). Jako takový byl můj příspěvek vždy chápán a v německém prostředí i pozitivně recipován.2 Váš výraz „excerptum“ proto vychází z nedostatku informací a je možná zbytečně ukvapený.

1 BERND JOCHEN HILBERATH – ROB MASCINI (eds.), Diakonia and Diaconate as an Ecumenical Challenge, Berlin – New York 2006.

2 Srov. HERBERT VORGRIMLER, Liturgie, Diakonie und Diakone, in: BENEDIKT KRANEMANN (ed.), Die diakonale Dimension der Liturgie, Freiburg 2006, s. 236–245.

Nyní k samotnému obsahu:

K „požadavku jáhenského svěcení pro ženy“: Spíš než o touze žen po moci v podobě jáhenského svěcení jde v teologii jáhenství o onu palčivou otázku: Když je jáhenská služba právě a především také službou diakonické lásky k bližnímu, proč jsou právě ženy z této pro ně tak charakteristické služby vyloučeny?

K „brojení proti klerikálnímu obrazu jáhna“: Spíš než o jáhna – prodloužené ruce kněze – bažícího po výlučné službě oltářní jde v teologii jáhenství o onu palčivou otázku: Pokud jáhen není pouhou náhražkou za chybějícího kněze, pokud tedy má svůj vlastní „specifický teologický profil“,3 jaká je pak jeho úloha v církevní obci?

3 Srov. WALTER KASPER, Der Leitungsdienst in der Gemeinde (= Arbeitshilfen 118, Sekretariat der DBK, Bonn, Februar 1994).

K „vedoucí úloze“ jáhna ve farnosti: Spíš než o jáhna odmítajícího hierarchické4 uspořádání církve jde v teologii jáhenství o onu palčivou otázku: Kdo bude stát v čele našich farností, když máme stále méně kněží?5

4 K interpretaci II. vatikánského koncilu a především pak církevní konstituce Lumen gentium bych vás chtěla odkázat na běžně dostupné komentáře. V dnešní badatelské diskusi je všeobecným konsensem, že LG hovoří nejen o hierarchickém uspořádání církve, ale i o komuniálním, aniž by jeden model vylučoval druhý. V českém teologickém prostředí je také známa kniha AVERY KARDINÁL DULLES, Models of the Church, New York 2002, která k tomuto tématu nabízí řadu dalších podnětů.

5 V souvislosti s kooperativním modelem řízení církevní obce budiž poukázáno například na výše zmíněnou přednášku kardinála Kaspera. Kasper v ní představuje sedm modelů řízení farnosti. V jednom z nich staví do čela farnosti stálého jáhna jako místního zástupce biskupa (!) a zdůrazňuje zároveň jáhnův „specifický teologický profil“, který nesmí být směšován s rolí kněze ve farnosti. Čtenářům, kteří se o teologii stálého jáhenství zajímají, lze jistě také doporučit český překlad dokumentu MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÉ KOMISE Diakonát, vývoj a perspektivy (Krystal, Praha 2008), ve kterém se mohou dočíst další podrobnosti.

Vyhýbat se upřímnému hledání odpovědí na tyto otázky poukazem na nedostačující hmotnou situaci naší české církve je přinejmenším velmi krátkozraké, ale především teologicky nezodpovědné.

Na závěr bych ráda citovala arcibiskupa Dr. Zollitsche, nástupce kardinála Dr. Lehmanna v roli předsedy Německé biskupské konference, který se nedávno k ožehavým otázkám teologie církevního úřadu vyjádřil takto: „Ano, toto chci formulovat velmi jednoznačně: Oni dobří biskupové staré církve byli proto tak dobří, protože byli pastýři svého stáda a ne opatrovníky posvátných krav. Biskup v dnešní době musí kvůli službě svým sestrám a bratřím mít odvahu dát k dispozici leckterou posvátnou krávu. Posvátná kráva ale není, pokud se nemýlím, předmětem víry naší církve, i když by si to mnozí skutečně přáli. To druhořadé se opět musí stát sekundárním (...) To stojí sílu a vyžaduje trpělivost, je to vysilující, ale zároveň otevírá nové perspektivy (...) Ale stát při tom a vytrvat, to je naše povinnost a závazek.“6 Myslím si, že my teologové a teoložky bychom se na tomto procesu komunikace v církvi měli podílet poctivou snahou o věcnou, odborně podloženou výměnu názorů v duchu otevřenosti a vzájemného respektu.

6 www.domradio.de/videothek/2134 (Rottenburg am Neckar, 2. 12. 2008).


Bookmark and Share
 
 
© Na zveřejněné texty se vztahují autorská práva.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2004-2018
Licence Creative Commons
Teologické texty podléhají licenci Creative Commons.
|