Religiozita v České republice v církevních statistikách

Autor: Helena Brotánková - Číslo: 2004/5 (Články)

Téma religiozity české populace je velmi zajímavá otázka, která se stala podnětem i pro zpracování dat pocházejících z roční statistiky katolické církve při nedělním sčítání v kostelech. Kontinuální sledování náboženského chování obyvatelstva v ČR nebylo možné v důsledku 40 let komunistické vlády. Bude proto jistě přínosné provést zhodnocení současného vztahu lidí k náboženství na základě dostupných statistických dat. Poskytnuté údaje se vztahují na správní územní jednotky římskokatolické církve: vikariáty, děkanáty, diecéze a arcidiecéze. Přesné porovnání těchto dat s okresní statistikou je proto ztíženo. Přesto mohou být následující charakteristiky důležitým zdrojem závěrů o vývoji religiozity obyvatelstva v ČR v průběhu 90 let. Vládní propagace ateistické výchovy a postupující sekularizace zanechala stopy i v nedostatku kněží. S klesajícím podílem věřících v české společnosti souvisí i nárůst neobsazenosti farností. Hodnoty pro jednotlivé diecéze zachycuje graf 1.

Graf 1 - neobsazenost farností římskokatolické církve počátkem 90. let

Zdroj: interní statistické materiály římskokatolické církve zpracované Českou biskupskou konferencí

Všechny diecéze mají přes polovinu neobsazených farností. Nejlépe jsou na tom moravské oblasti náležející Brněnské a Olomoucké arcidiecézi. Nejhorší je situace v územích okraje středních Čech a pohraničí zahrnutých v diecézích Plzeňské a Litoměřické.

Než přistoupíme k hodnocení interní statistiky katolické církve, je zapotřebí uvést data získaná Českým statistickým úřadem při posledním sčítání v r. 2001. Počty a podíly věřících všech sledovaných církví jsou obsaženy v tabulce 1. Podíváme-li se na podíly členů jednotlivých církví z počtu obyvatel ČR, můžeme označit religiózní populaci jako menšinu. Třetí sloupek tabulky udává podíl dané církve na celé religiozitě, kde vidíme jasnou dominanci římskokatolické církve. S velikým odstupem stojí za ní druhá Česká církev evangelická a třetí Církev československá husitská. Ostatní u nás zastoupené církve a náboženské společnosti dosahují společně pouze 4,5 % podílu věřících obyvatel.

Tabulka 1 - počet a podíl věřících u církví a náboženských společností z r. 2001

Zdroj: www.czso.cz

Charakteristika „průměrný věk“ je vypočítána jako aritmetický průměr z intervalového rozložení četností (zastoupení věřících v daných věkových skupinách). Z výše zmíněných církví v tabulce 1 vykazuje dvanáct z nich průměrný věk svých členů mezi 40-50 lety. Výrazně starší řady věřících najdeme v případě unitářů a řeckých katolíků. Nejstarší členy má však Církev československá husitská s nejvyšším dosaženým průměrným věkem. Ukázalo se, že mladí lidé tvoří výraznou část osob bez vyznání nebo preferují nové směry - Apoštolskou církev, Křesťanská společenství či Svědky Jehovovy, které se u nás začaly naplno rozvíjet až po roce1990. Mládež je rovněž podstatně zastoupena v mimoevropských náboženských proudech. Můžeme tak z těchto dat předpokládat, že vzhledem k celkovému významnému poklesu počtu věřících v ČR stačí mladá generace jen stěží nahrazovat umírající starší členy církví. Lze tedy uvažovat o tom, že rozložení charakteristiky „průměrný věk“ mezi jednotlivými církvemi zůstane vesměs zachováno, u církví s největším podílem starší generace se může věkový průměr i nadále zvyšovat.

Přistupme k dílčímu hodnocení materiálů naší největší, katolické církve. Jako první ze zastoupených charakteristik je uvedena průměrná návštěvnost katolických bohoslužeb, jejíž hodnoty jsou zaznamenány v následujících kartogramech, kde je vše graficky zachyceno. Na tomto místě je vhodné poukázat na vnitřní heterogenitu tohoto jevu a diferenciaci jednotlivých regionů.

Kartogram 1 - průměrná návštěvnost katolických bohoslužeb podle diecézí r. 2001

Zdroj: interní sčítání římskokatolické církve, data České biskupské konference

Opět se i podle těchto údajů potvrdilo rozdělení republiky na západní část českou a východní religióznější moravskou. V Čechách se vyprofilovala dvě odlišná území, ateistické střední, západní a severní oblasti a více katolické regiony jižních a východních Čech, zahrnující diecézi Českobudějovickou a Královéhradeckou. Procentuální hodnoty udávají podíl všech obyvatel diecéze, kteří navštěvují katolické bohoslužby. Z charakteru sčítání můžeme odhadnout, že jde pouze o pravidelnější účastníky bohoslužebných obřadů, poněvadž jejich počet byl získán sčítáním ve vybraných nedělích.

Neméně zajímavou charakteristiku dostaneme, když počet návštěvníků bohoslužeb vztáhneme k počtu římských katolíků na daném území. Zjistíme tak, ve kterých regionech najdeme nejvyšší zastoupení aktivních věřících.

Kartogram 2 - podíl aktivních věřících na bohoslužbách r. 2001

Zdroj: interní materiály římskokatolické církve, ČBK

Vidíme v diferenciaci regionů naprosto identickou mapu s předchozím kartogramem. Obě uvedené charakteristiky spolu vzájemně velmi souvisejí. V religiózních oblastech totiž nejen více obyvatel chodí na katolické bohoslužby, ale zároveň se tak zvyšuje i podíl aktivních katolíků.

Číslo vypočítané pro potřeby kartogramu 2 svou velikostí udává podíl těch věřících římských katolíků, kteří byli v době interního sčítání na bohoslužbě v kostele. Jsou to tedy pravidelní účastníci bohoslužeb, protože doba sčítání se nekryla se žádným významným katolickým svátkem. Zbytek značí množství římských katolíků, kteří se sice k tomuto náboženskému vyznání přihlásili či jsou vedeni v seznamech, ale svou víru neprojevují aktivní účastí na bohoslužbách. Nelze však zjednodušeně na základě této hodnoty říci, že ostatní katolíci jsou neaktivní. Musíme vzít v úvahu, že sem totiž patří například i lidé vyššího věku, jimž brání v účasti jejich zdravotní stav, či mladé rodiny s malými dětmi. Nejkatoličtějším regionem se ukázala podle očekávání být oblast Brněnské diecéze, kde byla v době sčítání zastižena přibližně pětina lidí římskokatolického vyznání.

Tabulka 2 – přehled návštěvnosti bohoslužeb v r. 2001

Zdroj: interní statistika katolické církve

Území diecézí je však pro postihnutí skutečné religiózní diferenciace mezi regiony příliš velké. Proto je zajisté názornější použít jako územní jednotku vikariáty a děkanáty. V nich je uvedena charakteristika účasti lidí na bohoslužbě a ta je vyjádřena jako podíl přítomných věřících z celkového počtu obyvatel příslušného vikariátu. Každá diecéze je znázorněna samostatnou mapkou.

Ačkoliv se hranice vikariátů a děkanátů neshodují se správními hranicemi okresů, můžeme vidět, že oblasti vysokého zastoupení věřících římskokatolického vyznání se nacházejí převážně na území jižní a střední Moravy. Zde, na územích Brněnské diecéze a Olomoucké arcidiecéze, se rovněž nacházejí i území s nejvyšší návštěvností kostelů při bohoslužbách. Jedinou výjimku severomoravského okresu Opava zastupuje děkanát v oblasti Hlučínska.

Kartogram 3 - soubor map českých diecézí a návštěvnost bohoslužeb podle vikariátů, r. 1999

Královéhradecká diecéze:

Litoměřická diecéze:

Plzeňská diecéze:

Pražská arcidiecéze:

Českobudějovická diecéze:

Ostravsko-Opavská diecéze:

Olomoucká arcidiecéze:

Brněnská diecéze:

Jak nám uvedený soubor kartogramů jednotlivých vikariátů a děkanátů naznačuje, variabilita územního rozložení zapojení obyvatel do náboženského života zůstala zachována.

Oblasti s nejnižším podílem římských katolíků mezi obyvatelstvem se také shodují s regiony nízké účasti na bohoslužebných obřadech v kostelech. Nejateističtější okresy se nacházejí severně od Kladna a Rakovníku. Stejně tak i vikariáty nejnižší návštěvnosti bohoslužeb jsou na územích Litoměřické a Plzeňské diecéze. I zde se nachází výjimka, poněvadž oblast Kladenska a Rakovnicka náleží již k arcidiecézi Pražské.

Zajímavá je rovněž variabilita proměnné návštěvnosti bohoslužeb. Zatímco na severu Čech dosahuje pouze okolo 1 % populace daného území, v děkanátech na Moravě chodí do kostela pětina až čtvrtina obyvatel. Z map uvedených výše vidíme také územní diferenciaci v účasti na bohoslužbách mezi jednotlivými regiony dané diecéze. Zatímco v regionech české provincie převládá zastoupení nejnižších kategorií, na střední a jižní Moravě mají děkanáty převážně sytější odstín. Zde se nalézají i regiony nejvyšší návštěvnosti. Přechodným stupněm mezi těmito dvěma póly jsou území Českobudějovické a Ostravsko-Opavské diecéze, ve kterých se účast na bohoslužbách pohybuje průměrně kolem 4 % populace. Zajímavá vnitřní územní diferenciace se objevuje na území Královéhradecké diecéze mezi její severozápadní a jihovýchodní částí. Druhá zmíněná oblast se totiž kryje s východočeskými podhorskými okresy vyšší religiozity. Porovnáme-li regiony nízké a vysoké účasti lidí na bohoslužbách s okresy s nízkým a vysokým podílem obyvatel římskokatolického vyznání, získáme tabulku 3.

Tabulka 3 - římskokatolické a ateistické okresy r. 2001 a regiony nízké a vysoké účasti na bohoslužbách r. 1999

Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů r. 2001, www.czso.cz, Statistika římskokatolické církve, sčítání v kostelech, r. 1999

Závěrem můžeme říci, že existují dvě možné vize budoucího religiózního vývoje ČR. Vize sekularizační počítá s dalším poklesem věřících a vize religiózní uvažuje o opětném nárůstu religiozity české populace. Oba uvedené scénáře možného vývoje české společnosti buď k ateismu, nebo k religiozitě jsou pro dlouhodobý horizont velmi obecná vize. Podle všech současných ukazatelů dnešní situace ohledně náboženství v ČR je možné konstatovat, že jako nejpravděpodobnější se přesto jeví možnost kombinace obou navržených vizí. V blízké budoucnosti, v řádu pěti až deseti let, bude sekularismus ve společnosti ještě nabývat na významu, pak však je možné předpokládat opětný růst religiozity, která však jistě nedosáhne prvorepublikových hodnot. I nadále se ČR v této oblasti nepodaří vyrovnat se okolním zemím, ačkoliv i v nich se projevuje pomalu postupující sekularizace. Proměna religiozity obyvatel však může být dvojí: jednak kvantitativní pokles počtu věřících, jednak kvalitativní posílení obsahu jejich víry.