Mýty o přirozeném plánování rodičovství
Autor: Květoslav Šipr - Číslo: 2001/5 (Studie)
Přes informační revoluci, nebo snad právě pro záplavu informací rozdílné významnosti, v myslích lidí mnohdy přetrvávají představy již dávno vyvrácené. Jednou z oblastí, ve které smyšlenky zapustily kořeny zvláště pevně, jsou otázky přirozeného plánování rodičovství. Připomeňme si omyly opětovaně vyslovované.
1. Přirozené plánování rodičovství je nespolehlivé
Jde o výhradu nejčastější, ale také nejméně oprávněnou. Přetrvává z doby širokého používání metody kalendářní, jejíž základ položili nezávisle na sobě Japonec Ogino (1924) a Rakušan Knaus (1929).
Ve své době šlo o převratné objevy, z dnešního pohledu ovšem musíme považovat kalendářní metodu za nespolehlivou. Těhotenský index, jimž rozumíme počet neplánovaných početí u 100 žen, které se danou metodou řídily po dobu jednoho roku, se totiž v publikovaných studií pohybuje mezi hodnotami 14 až 38 (C. Tietze, R. Potter, 1962 a C. Westoff, 1953). Moderní způsob přirozeného plánování rodičovství, metoda symptotermální, přitom patří mezi vůbec nejspolehlivější způsob předcházení početí, a je ovšem také morálně přijatelná i zdravotně zcela neškodná1.
Vysokou spolehlivost přirozených metod uznávají přední evropské učebnice gynekologie. Například pro symptotermální metodu udává Martius těhotenský index 1 a stejnou spolehlivost připisuje Schmidt-Mathiesen metodě teplotní. Vysoké hodnocení spolehlivosti přirozených metod vynikne zřetelněji, když si připomeneme, že třeba pro mechanickou mužskou ochranu (kondom) oba autoři shodně uvádějí těhotenský index 7 až 14.2 Vysokou spolehlivost symptotermální metody potvrzují také nejnovější zprávy opírající se o sledování rozsáhlých souborů žen.3 V gynekologických ordinacích se ovšem ženám nejčastěji doporučuje hormonální antikoncepce, ani tu však nelze považovat za neselhávající způsob předcházení početí: podle některých zpráv se index její účinnosti v běžné praxi pohybuje mezi 3 až 8 procenty.4
Symptotermální metoda i teplotní metoda tedy patří mezi vůbec nejúčinnější způsoby řízení početí a požadavek na vysokou spolehlivost nemůže být argumentem proti přirozenému plánování rodičovství.
2. Přirozené metody regulace početí se vyznačují tím, že se při jejich aplikaci nepoužívají žádné technické („nepřirozené“) prostředky
S podobnými představami se někdy setkáme i u odborníků, u nichž bychom náležité poučení očekávali. Tak třeba v nedávno vyšlé popularizující publikaci o antikoncepci, kterou sepsal kolektiv autorů, byl mezi přirozené metody zařazen také coitus interruptus.5
Medicínská i teologická kritéria přirozených metod se poněkud odlišují, nejsou však v rozporu. Z lékařského předložila jednoznačnou definici přirozeného plánování rodičovství pracovní skupina Světové zdravotnické organizace: „Přirozené plánování rodičovství je termín používaný k označení takových metod plánování a předcházení těhotenství, které se opírají o pozorování přirozeně se vyskytujících známek plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu“.6
Pozici teologa si můžeme ozřejmit připomenutím terminologie encykliky Humanae vitae: Pavel VI. zde hovoří o přirozených rytmech vztahujícím se k plodivým funkcím, a zejména o využívání přirozené dispozice ženy v určitém období být plodnou a v jiném neplodnou.7 Podobné argumentace používá Jan Pavel II. ve Familiaris consortio.8 Přirozené plánování rodičovství tedy v žádném případě nevylučuje používání ani velmi sofistikovaných přístrojů, včetně computerů a biochemických laboratorních postupů.
3. Přirozené metody ponechávají větší prostor pro Boží rozhodování
Tento názor vychází z mylného přesvědčení, že přirozené plánování rodičovství je méně spolehlivé než umělá antikoncepce. Často bývá spojen s chybným výkladem termínu otevřený ke sdělování života..9 Magisterium požaduje, aby se při manželském styku nebo před ním vyloučilo jakékoli jednání, které má znemožnit početí.10 Odmítá se tedy jakýkoli vnější zásah do integrity manželského spojení („zneplodnění“ manželského aktu, chápané jako určitá forma dočasné mutilace), rozhodně se však nepožaduje nebo nedoporučuje používání málo spolehlivých postupů.
Jestliže místo slov otevřený k sdělování životu bezděčně použijeme třeba označení otevřený k plodnosti, jak se v rozhovoru pro jeden z našich deníků docela nedávno přihodilo jistému hodnostáři, může snadno vzniknout dojem, že k přirozenému plánování rodičovství opravdu patří větší spoléhání na Boží vůli. Ve skutečnosti jsou přitom moderní způsoby přirozeného plánování rodičovství několikanásobně spolehlivější než třeba kondom.
4. Omezováním pohlavních styků přibližuje přirozené plánování rodičovství manžele k dokonalosti
Nejde o omyl častý, zato však nebezpečný. V jeho pozadí stojí především nesprávné pochopení teologie svatého Pavla a jeho slov „tělo žádá proti Duchu a Duch zase proti tělu“ (Gal. 5,17 ve starších překladech). A také nedostatečné hodnocení manželské čistoty a snad i představa, že omezováním „žádostivostí těla“ se lze i v manželství alespoň trochu přiblížit vyšší formě čistoty, kterou je panenství a celibát.
V diskusích o dovolenosti a nedovolenosti různých způsobů předcházení početí bohužel zůstaly nedoceněny některé významné myšlenky novodobých „manželských“ encyklik, jako třeba výrok: „Není-li lidská sexualita pokládána za velkou, Stvořitelem darovanou hodnotu, ztrácí smysl i zřeknutí se jí pro nebeské království.“11 Navíc používání moderních způsobů přirozeného plánování rodičovství zpravidla ani nevede k celkovému snížení počtu pohlavních styků.12
5. Během cyklu u ženy může kdykoli dojít k ovulaci
Mýtus pochází z „pravěku“ přirozených metod, a přece se dodnes objevuje v populárních článcích. Představa, že vlivem pohlavního vzrušení může dojít k provokované, „violentní“ ovulaci, a tedy i neplánovanému početí, ovšem může u uživatelů přirozených metod vzbudit vážné pochybnosti. K vyvolání ovulace sexuálním vzrušením skutečně dochází u některých nižších živočišných druhů, nikoliv však u člověka. Rozbory příčin ojedinělých selhání přirozených metod prokázaly vždy jinou příčinu než superovulaci. Mimo plodné období v rodidlech ženy nejen není přítomno vajíčko schopné oplodnění, ale chybí i další podmínky nezbytné pro otěhotnění: v děložním hrdle hlen prostupný pro spermie a v děložním těle sliznice připravená k nidaci.
Lapidárně lze říci, že pokud někdo zastává názor o možnosti superovulace, pohybuje se na úrovni poznatků někde mezi rokem 1964 a 1968. Nejužívanější evropská učebnice gynekologie ve svém 8. vydání z roku 1964 totiž ještě připouští možnost otěhotnění kdykoliv během cyklu, ale v 9. vydání z roku 1968 ji již jednoznačně vylučuje.13
6. Přirozené plánování rodičovství je vhodné pouze pro ženy s pravidelným cyklem
„Nepravidelnosti“ menstruačního cyklu vyjádřené kolísáním v rozmezí několika dnů jsou jevem naprosto běžným a použitelnost ani spolehlivost moderních způsobů přirozeného plánování rodičovství neovlivňují. Absence cyklických změn ovšem bývá způsobena hormonální poruchou, kterou je potřeba léčit. Měření bazální teploty má v podobných případech i význam diagnostický.
V českých textech bohužel dodnes občas čteme o „metodě neplodných dnů“, kterou je možno „vylepšit“ měřením bazální teploty. Snadno se pak vytvoří představa o existenci jakéhosi hybrida mezi metodou kalendářní a metodou teplotní a přehlédne podstatný rozdíl mezi oběma postupy.
7. Přirozené plánování rodičovství zvyšuje riziko vzniku vrozených vad
Před třemi desítkami let byly zveřejněny úvahy, že případné oplodnění „přezrálých“ zárodečných buněk při pohlavním styku uskutečněném na rozhraní plodných a neplodných období by mohlo vést ke vzniku vývojových vad. Tato hypotéza nejen nebyla nikdy prokázána, ale je odmítána i autory, kteří se k přirozenému plánování rodičovství jinak nestavějí příliš vstřícně.14 Rozsáhlá studie uskutečněná pod patronací Světové zdravotnické organizace naopak spolehlivě prokázala, že počet vrozených vad u dětí počatých při selhání některých přirozených metod není vyšší než v celkové populaci.15
8. Ženy touží po styku hlavně v plodném období, požadavek na periodickou zdrženlivost je tedy nepřirozený
Hormonální poměry u ženy během cyklu samozřejmě kolísají, koncentrace pohlavních hormonů však o stupni touhy po sexuálním styku nerozhoduje. Pohlavní život člověka neslouží jen k udržení lidského rodu, ale také k upevnění vzájemné vazby mezi manžely a libido závisí především na duševním rozpoložení a partnerských vztazích. Nepřekvapuje proto, že výsledky statistických šetření o době největší sexuální vzrušivosti se dosti různí. Hart16 zjistil, že jen 6 % žen udávalo největší vzrušivost v době ovulace, 59 % v období před menstruací a 34 % žádný rozdíl vzrušivosti v průběhu cyklu nepozorovalo. Döring17 porovnal výsledky zjištěné v deseti různých studiích a uvádí, že největší vzrušivost udávají ženy bezprostředně po menstruaci, druhý vrchol libida spadá do období předmenstruačního a teprve třetí leží uprostřed cyklu.
Periodická abstinence ovšem může vést k uplatněné fenoménu „zakázaného ovoce“. Některé sociologické studie přitom prokázaly pozitivní vliv přirozeného plánování rodičovství na vzájemné vztahy partnerů, včetně přispění k souladu v sexuální oblasti.18
9. Přirozenými metodami se řídí jen katolíci
Dokonce i mezi odborníky se občas setkáváme s představou, že hlavním motivem pro používání přirozených metod je poslušnost vůči církevní autoritě. Tomu ovšem nenasvědčují výsledky studií, které prokázaly, že hlavním kritériem pro volbu metody předcházení početí je spolehlivost a zdravotní neškodnost. Mezi uživateli přirozeného plánování rodičovství jsou často lidé bez náboženského vyznání, a někdy dokonce převládají.19 Jestliže jinde převažují katolíci, bývá to obvykle způsobeno nabídkou přirozených metod v rámci aktivit církevních zařízení.20
Zajímavé výsledky nabízejí nedávno publikované zprávy o používání antikoncepčních metod v České republice. 21 22 Z výsledků výzkumu, který se uskutečnil v roce 1993, lze vyvodit, že se metodou „neplodných dnů“ při pohlavním styku se stálým partnerem vždy řídilo 9,8 % mužů a 11,8 % žen - a dalších 33,7 % mužů a 29,3 % žen občas. Na „neplodné dny“ tedy alespoň občas spoléhalo zhruba 40 procent dotázaných. V některých skupinách obyvatel fertilního věku přitom byly „neplodné dny“ oblíbeny zvláště často: ve věkové skupině 30 - 40 let tento způsob předcházení početí vždy používalo 16,8 % žen a ve skupině všech žen se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním 18,1 % dotázaných.
Zvláštní pozornost si však zaslouží rozdělení odpovědí respondentů podle jejich náboženského přesvědčení. Mezi těmi, kteří se označili za katolíky, „neplodné dny“ vždy používalo 16,2 % mužů a 16,3 % žen a občas 37,4 % mužů a 22,8 % žen.. Mezi těmi, kteří se označili za ateisty, pak používalo „neplodné dny“ vždy 9,1 % mužů a 8,9 % žen, občas 34,6 % mužů a 35,4 % žen. Přerušovanou soulož i nitroděložní antikoncepci vždy používali při styku se stálým partnerem katolíci i ateisté přibližně stejně často, kondom častěji katolíci a hormonální antikoncepci častěji ateisté.
Výsledky studie uskutečněné v roce 1998 nasvědčují pro mírný pokles uživatelů přirozených metod. Podle „neplodných dnů“ se řídilo vždy 8 % mužů a 6 % žen, občas 34 % mužů a 20 % žen.
10. Přirozené plánování rodičovství je metoda snadná a jednoduchá
Pisatel tohoto textu se považuje za propagátora přirozeného plánování rodičovství a je autorem vědeckých prací i populárních pojednání na toto téma. Přesto pokládá za potřebné zdůraznit, že používání přirozených metod nemusí být pro každého vždy snadné a jednoduché. Přirozenému plánování rodičovství nelze upřít značné přednosti: jde o jediný způsob řízení početí, který je současně velmi spolehlivý a zdravotně naprosto neškodný. Je však nezbytné naučit se zásadám používání tohoto způsobu řízení početí a dodržovat je.
Představa, že přirozené musí vždy být také jednoduché, připravuje půdu pro šíření pseudovědeckých postupů (tzv. metoda krystalizace slin) i pro způsoby, jejichž používání je sice snadné, ale které při kritickém zkoumání jejich účinnosti příliš neuspěly (například tzv. hlenovou metodou se dosáhne spolehlivého účinku jen u omezeného počtu uživatelů).23
Nelze ovšem přehlédnout, že na potíže spojené s užíváním přirozených metod upozorňují především ti, kteří o nich uvažují jen teoreticky a sami se jimi neřídí. Oproti tomu, ženy, které se pro přirozené plánování rodičovství rozhodly, si na dodržování pokynu zpravidla rychle zvyknou a nepociťují je jako zatěžování.
Závěr
Světová zdravotnická organizace definuje přirozené plánování rodičovství jako plánování nebo předcházení početí, které se opírá o pozorování přirozeně se vyskytujících symptomů. Z teologického hlediska jde především o využívání přirozené dispozice ženy být disponovanou k oplodnění pouze v určitém období. Požadavek, aby manželský styk zůstal otevřený k životu, neumožňuje použití vnějšího zásahu k vyloučení plodnosti ženy, nejsou však žádné námitky proti spolehlivým způsobů řízení početí.
Spolehlivost přirozených metod je srovnatelná se spolehlivostí hormonální antikoncepce, všechny ostatní způsoby umělé antikoncepce jsou přitom spolehlivé méně. Jestliže někdo žádá, aby se manželé řídili přirozenými metodami, měl by jim také umožnit seznámení se s používanými postupy. Nedostatečné poučení bývá příčinou selhání a může vést k diskreditaci přirozeného plánování rodičovství.
15 „Eine Emphängniss ist nicht mehr möglich, wenn die Basaltemperatur bereits 2-3 Tage lang oberhalb der Mittelwertslinie verblieben ist und andere Ursachen für eine Temperatursleigerung auszuschliessen sind.“ Martius, H.: Lehrbuch der Gynäkologie, 9. Auflage, Stuttgart, 1968.