Zasvěcené panny

Číslo: 2000/5 (Praxe)

Velmi staré povolání...

Již v prvních staletích existovaly v křesťanské církvi panny, které chtěly z lásky k Bohu zasvětit své panenství Kristu ve službě církve. Biskup je veřejně zasvěcoval Bohu, při zvláštním obřadu. Na zasvěcené panny bylo pohlíženo jako na zvláštní stav v církvi (vedle asketů, vdov, poustevnic a poustevníků).

...obnovené Druhým vatikánským koncilem

Povolání k tomuto způsobu zasvěceného života se znovu stalo aktuálním na počátku 20. st. Po opakovaných žádostech a prozkoumání celé věci bylo na 2. vatikánském koncilu uloženo upravit starobylý obřad zasvěcení panen (viz Sacrosanctum Concilium). Nový obřad byl vyhlášen dekretem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z 31. 5. 1970 a umožnil přijmout zasvěcení ženám žijícím ve světě. Tento obřad „je počítán mezi nejvzácnější poklady římské liturgie“ (Vita consecrata).

Stav zasvěcených panen je zakotven v Kodexu kanonického práva kánonem 604, který jej charakterizuje jako „stav panen, které vyjádřily posvátné předsevzetí důsledněji následovat Krista a byly diecézním biskupem podle schváleného liturgického obřadu zasvěceny Bohu, mysticky se zasnoubily Kristu, Božímu Synu, a oddaly se službě církve.“

Stav zasvěcených panen nemá jiného zakladatele nebo zakladatelku než samotnou církev, která se inspirovala tajemstvím Mariina života. Toto povolání je tedy povoláním v církvi.

Ordo virginum nemá pevná pravidla ani strukturu společenství. Komunitou zasvěcené panny je diecéze, v ní se účastní života církve. Žije ve světě, aniž by „byla ze světa“.

Kdo je zasvěcená panna

Je to žena zasvěcená Bohu jako snoubenka Kristova ve službách církve. Biskup od ní veřejným a slavnostním liturgickým obřadem přijímá věčné sliby a zasvěcuje ji Bohu.

Panna

Protože církev je panna, toto povolání je panenské.

Já jsem připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu. (2 Kor 11,2)

Ty, které přijmou zasvěcení, zaslibují se „neodvolatelným rozhodnutím“, jež je stvrzeno liturgickým obřadem, „žít ve stálém panenství a následovat Krista“ v radikálnosti evangelia.

Snoubenka

Protože Kristus miluje církev jako svou snoubenku, toto povolání je snoubenecké.

Tak se s tebou zasnoubí tvůj Stvořitel. (Iz 62,5)

Povoláním zasvěcené panny je zasnoubení s Kristem. Znamení toho je prsten (případně závoj či jiné znaky zasvěcení), který je jí odevzdán. Celou svou existenci zasvěcená panna zaměřuje k úsilí být „přesažným znamením lásky církve ke Kristu, jejímu snoubenci“ a obrazem přicházejícího Království. Ve všem vidí příležitost konkrétně svědčit o spojení Boha s jeho lidem.

Matka

Protože církev je matka, toto povolání je mateřské.

Raduj se, která jsi nerodila, propukni v jásot, neboť máš více synů než ta, která se vdala. (Srov. Iz 54,1)

Po vzoru Panny Marie se zasvěcená panna neustále snaží naplňovat Otcovu vůli a tak se otevírá duchovní plodnosti. Stává se - v různých formách - duchovní matkou mnohých dětí Božích.

Způsob života

Život modlitby

Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ (Zj 22,17)

Prvním úkolem zasvěcené panny je modlitba.

Při zasvěcení jí biskup odevzdá knihu Denní modlitby církve (breviář). To vyjadřuje její povolání ke chvále a přímluvě, vlastní všem zasvěceným osobám.

V srdci církve

Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. (Žl 69,10)

Zasvěcená panna nevstupuje do žádného nového společenství. Její komunitou je její diecéze a ona se účastní života církve.

Zasvěcení vytváří nové pouto mezi tou, která se zasvěcuje, a diecézním biskupem. Toto pouto je současně duchovní i právní. I když je zasvěcená panna začleněna do diecéze, ví, že její modlitba a poslání platí celému světu, univerzální církvi.

V duchu služby

Tvá manželka bude jako plodná réva. (Žl 128,3)

Zasvěcené panny jsou „povolány ke službě v církvi“. Slouží své diecézi i celé církvi zvláště modlitbou. Spolupracují na zvěstování evangelia a ve službě potřebným podle svých charizmat, věku, poměrů, profese i spirituality, která je jim vlastní (např. jako katechetky, pastorační asistentky, charitativní pracovnice). Podle přání biskupa a potřeb diecéze mohou přijmout zaměstnání v církvi nebo zůstat ve svém civilním povolání.

Ve volbě osobní spirituality jsou svobodné a mohou být např. také členkami hnutí a třetích řádů.

Cesta k zasvěcení

Povolání

Požadavkem pro kandidátku je, aby nikdy předtím neuzavřela manželství ani nežila zjevně životem, který je v rozporu s čistotou, a aby „svým věkem, životními zkušenostmi a charakterovými vlastnostmi, které byly vyzkoušeny věřícími, (...) poskytovala záruku, že vytrvá v mravně čistém životě, který bude věnovat službě církve a bližnímu.“ (OCV, čl. 5)

Povolání kandidátky zkoumá diecézní biskup a stvrzuje je svým prohlášením. On prověří její lidskou a duchovní zralost a způsobilost vzít na sebe určitou samotu i materiální nezávislost a začlenění do církve.

Příprava a další formace

Rozhodnutí k celibátu pro Krista musí být několik let osvědčováno. Délku a způsob prožívání zkušební doby určuje biskup podle věku a připravenosti kandidátky. V průběhu této doby může biskup doporučit složení soukromého slibu čistoty. Věk kandidátky by zpravidla měl být mezi 30 až 50 roky.

Obsahem přípravy je přesné seznámení se s historií a způsobem života zasvěcených panen, prohloubení duchovního života a života v duchu evangelijních rad, uvedení do služby v rámci církve a získání důkladných znalostí v církevní věrouce.

Slavnost zasvěcení

Zasvěcení se obvykle koná ve slavnostní den v katedrále za předsednictví diecézního biskupa. Záznam o zasvěcení se uchovává v archivu diecéze.

Další informace je možno získat na jednotlivých biskupstvích nebo na adrese: Biskupství plzeňské, Ordo virginum, nám. Republiky 35, 301 14 Plzeň, tel. 019 / 722 72 39.