České ohlasy vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie

Autor: Vojtěch Cekota - Číslo: 2000/5 (Články)

V roce 1949 přinesl oběžník pražského arcibiskupského ordinariátu stručnou informaci o hnutí v církvi, aby nauka o Nanebevzetí Panny Marie byla prohlášena za článek víry.¹ Jak se ve zprávě uvádělo, začátky těchto snah jsou spojeny se jménem blahoslaveného Antonína Marie Clareta, duchovního rádce španělské královny Isabely II., který se již v roce 1863 obrátil na Řím s žádostí o dogmatické prohlášení tohoto tajemství. Pius IX. podanou žádost sice vlídně přijal, ale prohlásil, že nepokládá věc za zralou a sám sebe za hodna jejího provedení, třebaže je přesvědčen o oprávněnosti tohoto požadavku. Bl. A.M.Claret se nespokojil s touto odpovědí, napsal a vydal knihu obsahující důvody pro vyhlášení Nanebevzetí Panny Marie za článek víry a rozeslal ji všem biskupům Španělska a Kuby.

Na 1. vatikánském koncilu získal pro svůj návrh podporu 204 biskupů, ale nepodařilo se zařadit tuto otázku na program jednání. Mezi důvody, které předkladatelé uváděli, bylo především vítězství Panny Marie nad smrtí a ďáblem, kterého dosáhla s Kristem, a její panenské mateřství.²

Od těchto prvních pokusů prohlásit nauku o Nanebevzetí Panny Marie za článek víry zájem o tuto otázku v církvi neustal. Z různých míst byly do Říma zasílány žádosti o vyhlášení dalšího mariánského dogmatu. Hovořilo se o tom na mnoha mariánských kongresech i při dalších příležitostech. Do těchto snah se zapojila i naše země hlasy svých biskupů, kněží a věřících. Do roku 1942 se pro tento požadavek v církvi na celém světě vyslovilo přes 8 milionů věřících. Nejvíce hlasů přišlo z Itálie (1 496 497) z Polska (625 784) a dalších zemí. Z Čech, Moravy a Slezska bylo zaznamenáno 37 669 hlasů, což ve srovnání např. s Belgií (9 861) bylo dosti potěšující. Mezi našimi věřícími, kteří se vyslovili ve prospěch vyhlášení dogmatu, byli dva kardinálové, 11 sídelních biskupů, dva pomocní biskupové, 267 diecézních kněží, jedna diecézní synoda, devět mužských řádů a kongregací, 465 řádových sester.³ K otázce Nanebevzetí Panny Marie vyšla v první polovině 20. století řada studií, v nichž převážná část teologů vyslovila souhlas s prohlášením učení o Nanebevzetí Panny Marie za článek víry. Jen několik málo autorů zastávalo opačné stanovisko.⁴

Zastánci vyhlášení nového dogmatu uváděli zejména dva důvody za prvé: přispěje k duchovnímu obohacení církve a k rozmnožení slávy Matky Boží, neboť všechna dogmatická prohlášení jsou přímým dílem Ducha Svatého; posílí se také věřící lid, aby si tuto všeobecnou pravdu hlouběji uvědomil. Za druhé: dogmatické prohlášení přinese nadpřirozený užitek pro život církve a pro posvěcení věřícího lidu, jako tomu bylo při prohlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. V závěru svého informativního článku v oběžníku pražského arcibiskupství autor klade otázku, zdali by prohlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie nebylo zárukou nového duchovního obrození pro naši dobu, která tolik potřebuje nadpřirozené síly a pomoci. Matka Boží jistě odplatí tuto velkodušnou pozornost svých dětí novými duchovními dary. Proto vyzývá duchovní, aby také mezi lidem podpořili úsilí o prohlášení tohoto dogmatu.

Po druhé světové válce se Svatý otec Pius XII. obrátil zvláštním listem z 1. května 1946 ke všem biskupům celého světa s dotazem, zdali je žádoucí a vhodné prohlášení článku víry o Nanebevzetí Panny Marie. Z odpovědí bylo 98,2 % kladných a jen 1,8 % biskupů vyjádřilo jisté pochybnosti o vhodnosti nového článku víry a o možnosti prohlásit takový článek víry jako zjevenou pravdu.⁵ Nic tedy nebránilo tomu, aby úsilí o prohlášení Nanebevzetí Panny Marie za článek víry bylo dokončeno slavnostním výrokem Svatého otce v milostivém roce 1950.

Jestliže se bezprostředně po ukončení válečných hrůz zdála situace k prohlášení nového mariánského dogmatu příznivá, jestliže se chápalo prohlášení dogmatu jako výraz vděčnosti za znovuobnovení míru, pak o několik let později se poměry v Evropě a ve světě podstatně změnily. V zemích východní Evropy se ujaly moci totalitní režimy, které vystupovaly nepřátelsky vůči katolické církvi. Svět se rozdělil do dvou táborů, z nichž východní, k němuž patřila naše republika, se hlásil k ateismu, západní se opíral o křesťanství. Za této situace se dostávaly do popředí jiné otázky, a to nejen ve společnosti, ale také v církvi: jak čelit novým poměrům.

Zejména u nás na přelomu čtyřicátých a padesátých let pocítila církev sílící tlak komunistického režimu, který usiloval o její podřízení a plné zapojení do budování nové společnosti. Brzy po únorovém převratu v roce 1948 došlo k radikálnímu omezení katolického tisku, Acta curiae byla nahrazena oběžníky, biskupové byli omezováni ve výkonu svých práv, začaly první procesy s biskupy a představiteli řádů a kongregací, do popředí se dostávalo hnutí tzv. vlasteneckých kněží a jejich mírová aktivita, rozvinula se mohutná kampaň ve prospěch tzv. Katolické akce, zesílila nepřátelská propaganda vůči hierarchii a Vatikánu. Číst Katolické noviny z té doby vyvolává nepříjemné pocity a také pochybnosti, zdali se v nich objeví zprávy nebo články o přípravě a vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie, případně ohlasy mezi věřícími a duchovenstvem.⁶ Přece jen se tak významná událost nedala utajit a v českých a slovenských Katolických novinách, v Duchovním pastýři i v některých diecézních oběžnících se objevily zprávy i články k tomuto tématu.

O přípravě věřících na tuto událost lze stěží mluvit, protože informací bylo velmi málo. Jedna z prvních zpráv se objevila v Katolických novinách v srpnu roku 1950. Autor článku K. H. podává historický přehled úcty k Panně Marii Nanebevzaté, a zdůrazňuje, že od doby Řehoře Velikého patří oslava Panny Marie Nanebevzaté, připadající na den 15. srpna, „k nejstarším a největším mariánským svátkům. Tuto odvěkou víru sdílíme i my a spolu se všemi věřícími na světě se modlíme, aby se tato víra, dochovaná od prvních století v církvi, v liturgiích Východu i Západu, stala článkem víry, který by jasně potvrdil posmrtnou oslavu naší nebeské Matky, Slitovnice a Orodovnice u Syna Ježíše.“⁷ Citovaná slova můžeme chápat jako upozornění na připravované vyhlášení dogmatu, ale zůstalo pouze u tohoto jednoho článku. Na další zprávy museli věřící i kněží čekat až do poloviny října.

Tehdy olomoucký arcibiskup poslal 19. října 1950 všem farním úřadům a správcům všech kostelů v arcidiecézi pokyny, jak se mají připravit na vyhlášení dogmatu Nanebevzetí Panny Marie, které Svatý otec slavnostně prohlásí o slavnosti Všech svatých. „Tato mimořádná slavnost v církvi,“ píše arcibiskup Josef Karel Matocha, „ať se stane všem katolíkům podnětem k pravé radosti a ještě větší úctě a důvěře k naší nebeské královně.“ Dále požadoval, aby kázání bylo zaměřeno na téma „Královno všech svatých, oroduj za nás!“. Po bohoslužbách mělo následovat slavné Te Deum a po něm se měly zazpívat tři sloky písně „Tisíckrát pozdravujeme tebe“.⁸ Pro onu dobu bylo příznačné, že po této krátké informaci následovalo nařízení, aby se každou sobotu až do odvolání konaly podle liturgických předpisů modlitby za mír a v neděli 19. listopadu 1950 sloužila mše svatá za vyprošení míru a pokoje mezi národy i v našem národě.

O několik dní později, 29. října 1950, přinesly Katolické noviny na titulní stránce obsáhlejší článek „Nové dogma“, v němž podrobně psaly o připravovaném prohlášení Nanebevzetí Panny Marie za článek víry, které se uskuteční na svátek Všech svatých 1. listopadu 1950. V článku se mj. uvádělo, že podle katolické věrouky „tělo Panny Marie bylo po její smrti uchováno bez zkázy a odneseno do nebes anděly, kde se opět spojilo s duší Matky Boží.“ I když do té doby tento předpoklad nebyl článkem víry, papež Benedikt XIV. již v 18. století označil jeho popírání za bezbožné. Nyní se však dogma o nanebevzetí Panny Marie stává článkem víry a tím závazným pro všechny katolíky. Závěrem se připomíná, že „nové dogma není než potvrzením víry a učení, poněvadž víře o nanebevzetí Panny Marie svědčí nejen náboženská literatura, ale především nespočetná díla malířů zobrazujících tuto skutečnost na oltářních plátnech.“ Také svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna je prastarého původu, když byl slaven ve východních krajinách a v Římě samém již v 5. století. O tom, kde a kdy Panna Maria zemřela, se ústní podání neshoduje. Podle jedné tradice zemřela mezi léty 45-48 v Jeruzalémě, podle jiné v Efezu. Od nejstarších dob se však ústní podání shoduje v tom, že tělo Panny Marie nezůstalo v hrobě, nýbrž že bylo vzato do nebe.⁹

Katolické noviny se k této slavnosti vrátily ještě 10. listopadu článkem „Matka všech matek a žena všech žen“, v kterém se mj. píše, že „1. listopadu, v den svátku Všech svatých, byla v Římě přečtena papežská bula, jíž bylo vyhlášeno dogma o Nanebevzetí Panny Marie“. V článku se uvádějí svědectví o posledních dnech života Panny Marie, zejména názory církevních Otců, kteří soudili, že Pannu Marii vzali na nebesa andělé, „neboť toliko její Syn vstoupil na ně svou božskou silou.“ Dogma Svatého roku 1950 toto přesvědčení potvrdilo.¹⁰

Co překvapuje, že se v celém článku neobjevuje slovo Svatý otec nebo papež Pius XII., není uveden průběh slavnosti v Římě a nedovíme se nic o účasti představitelů církve z naší republiky. Mlčení je v tomto směru výmluvné a potvrzuje známou skutečnost, že režim se tuhou cenzurou snažil zabránit všemu, co by věřící v našich zemích mohlo povzbudit a posílit jejich věrnost k Svatému otci. V Katolických novinách měly přednost otázky míru, kterým redakce věnovala nepoměrně více místa. Jak se psalo v prosincovém čísle, „nejvýznamnější událostí, kterou přinesl minulý týden, byl závěr 2. světového kongresu obránců míru, který vyzněl v mohutný manifest všech lidí dobré vůle bez rozdílu národností či náboženského vyznání.“¹¹

V následujícím roce 1951 se na stránkách katolického tisku objevil další ohlas na nové dogma až v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie, kdy Katolické noviny vyhověly prosbě čtenáře z Hradce Králové a zveřejnily „nové mešní modlitby, které ve starých misálcích nebyly.“ Redakce znovu připojila zprávu o prohlášení dogmatu dne 1. listopadu 1950 a připojila také text nově zařazených modliteb ve znění latinském a českém.¹²

Jestliže Katolické noviny k vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie přinesly jenom nejnutnější informace, pak slovenské Katolícke noviny se ve svých zprávách o přípravě a vyhlášení dogmatu od českých mnoho nelišily. Dne 5. listopadu 1950 se objevil uvnitř listu článek pod názvem „Dogma o Nanebevzetí Panny Marie - vyhlášené první dogma v tomto století“. Hodně pozornosti autor článku věnoval posledním letům pozemského života Matky Boží. S odvoláním na sv. Epifania napsal, že po smrti Ježíše žila Panna Maria na tomto světě 24 let, podle jiných však jenom 12 roků. Po mnoho století měla v církvi větší váhu svědectví sv. Jana Damašského, o něž se do značné míry vyhlášení opírá. Matka Boží, ač byla počata bez poskvrny hříchu, přece musela projít branou smrti, když jí prošel i její Syn. „Protože její tělo bylo prvním ciboriem a její duše nedotčena hříchem, vždy se v církvi předpokládalo a věřilo, že její tělo nepodlehlo porušení“ a bylo anděly odneseno do nebe.¹³ V druhé části svého obsáhlejšího článku autor vysvětluje čtenářům, co se rozumí slovem dogma, a odpovídá, že je to „pravda víry zjevená Bohem, církví vyhlášená a pro všechny věřící přísně závazná.“ O týden později se redakce vrátila k této problematice zprávou o hrobu Matky Boží, který se zachoval a nalézá se v Josafatském údolí nedaleko Getsemanské zahrady. Byl vytesán do skály, později byl nad ním postaven chrám. Vlivem povětrnostních podmínek se během staletí dostal úplně pod zem. Návštěvník musí po 48 schodech sestoupit dolů, aby se dostal k místu hrobu, v kterém krátký čas bylo uloženo tělo Matky Boží a který byl svědkem jejího slavnostního nanebevzetí.¹⁴

Na rozdíl od českých zemí si věřící na Slovensku připomenuli vyhlášení dogmatu o několik měsíců později při tradiční pouti k Matce Boží v neděli 19. srpna 1951 v Nitře na Kalvárii. Tehdy poprvé sám arcipastýř nitranské diecéze, apoštolský administrátor a biskup Dr. Eduard Nécsey, oznámil „radostnou církevní událost, že totiž dne 1. listopadu 1950 bylo církví slavnostně a oficiálně vyhlášeno dogma, že Panna Maria byla po smrti slavnostně i s tělem vzata do nebe“. V kázání při mši svaté věřícím mj. připomenul, že „vyhlášením Nanebevzetí Panny Marie za článek víry se církví posvětilo jen to, co katolíci věřili od prvopočátku, podobně jako věřili vždy v její neposkvrněné početí“.¹⁵

Jestliže články v českých i slovenských Katolických novinách měly informativní charakter, pak hlubší teologický rozbor podal v Duchovním pastýři prof. ThDr. Antonín Salajka. Ve své stati „Nový článek víry o Nanebevzetí Panny Marie“ se zabývá obsahem pojmu článek víry, podává důkazy z Písma sv. i ústního podání a přináší názory teologů k otázce Nanebevzetí Panny Marie.¹⁶ Podle autora nadpřirozené zjevení Boží představuje souhrn pravd víry a mravního jednání, které Bůh sám lidskému pokolení oznámil čili zjevil. Církev obecná podle Ježíšovy vůle má uchovávati neporušeně všechny zjevené pravdy, hlásat je všem lidem a s přispěním Ducha svatého je neomylně vykládat. Proto může církev, tj. její neomylný učitelský úřad, prohlásit nový článek víry čili dogma. V tom spočívá rozvoj víry, který se netýká podstatného obsahu zjevených pravd, není tedy změnou určité náboženské pravdy, nýbrž jejím lepším poznáním a objasněním.

Po těchto předběžných poznámkách se prof. Salajka zabývá důkazy pro Nanebevzetí Panny Marie. Vychází z Písma sv., z ústního podání a z názoru teologů. Mj. uvádí: jestliže Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, musela býti uchráněna aspoň od jeho následku, jímž je tělesné porušení v hrobě. I když zemřela, aby se připodobnila svému Synu, musela se mu stát podobnou i po smrti slavným Nanebevzetím podle těla. A tak v článku víry o jejím neposkvrněném početí je blízký ontologický základ pro článek víry o jejím nanebevzetí podle těla. V závěru své studie prof. Salajka připomíná, že zjevení Boží neuložil Bůh původně do knih Písma svatého, nýbrž do vědomí církve. A v tomto vědomí církve se uchovává celý poklad víry. Pod vlivem Ducha svatého z něho církev čerpá a rozdává věřícím pravdy, které jsou jim za různých poměrů nutné nebo užitečné. „A tak je to i s pravdou o tělesném nanebevzetí Panny Marie, kterou církev chovala ve svém vědomí od dob apoštolských. Poněvadž církev již po tolik staletí obecně hlásá tuto pravdu jako pravdu zjevenou a věřící v ni věří, bylo opravdu na místě, aby učení o nanebevzetí Panny Marie podle těla bylo nejvyšší autoritou církve prohlášeno slavnostně za článek víry. (...)“¹⁷

Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že věřící v našich zemích se o prohlášení dogmatu dověděli v kostelích při bohoslužbách, z katolického tisku, na Slovensku přímo od nitranského biskupa. Obtížná je však odpověď na otázku, jak naši věřící - duchovní i laici - prožívali tuto slavnostní a jedinečnou událost v církvi. Z tisku se dovídáme o opožděné reakci čtenáře, který se snažil obstarat si nové texty mešních modliteb, ale další ohlasy se těžko zjišťují. Jak uvedl ve své vzpomínce na tuto událost jeden kněz, bylo tehdy „mnoho jiných vzrušujících událostí“, které tuto slavnost zatlačily do pozadí. „Jako řeholník“, pokračuje tento kněz dále, „byl jsem spolu s dalšími spolubratry různých řádů internován v Oseku u Duchcova a tak izolován od okolí a médií. Jediným zdrojem informací bylo Rudé právo a tam se samozřejmě nic neobjevilo. Přesto o prohlášení dogmatu nanebevzetí Panny Marie jsme věděli, ale zvláštní naděje jsme do této události nevkládali“.¹⁸

Přes pronásledování, kterému byla církev u nás v padesátých letech vystavena, přetrvávala v lidu hluboká a vřelá úcta k Matce Boží. Vyhlášením dogmatu o nanebevzetí Panny Marie se na této úctě pravděpodobně nic nezměnilo. Vždyť již v minulosti rádi přicházeli na poutní místa zasvěcená Panně Marii Nanebevzaté, aby si od ní vyprosili přímluvu u Syna pro všechny své potřeby. Jejich víra v nanebevzetí Panny Marie byla pevná. Když tedy v roce 1950 bylo prohlášeno článkem víry, přispělo to, že si tuto pravdu více uvědomovali.